Tiananmen --- už 25. výročí od krvavé likvidace disidentských protestů v Pekingu

4. 6. 2014 / Miloš Dokulil

Kdekdo ovšem dnes ví, že Čína v absolutních číslech u některých ekonomických ukazatelů reprezentuje již první místo na světě. Že stále dosahuje zcela jedinečných každoročních přírůstků hrubého domácího produktu ("HDP"). Že se rovněž s úspěchem připojila do nesmírně prestižního kosmického programu. Že v některých výrobcích je dnes světovým exportérem číslo "1". Že i obyčejní občané Číny si pochvalují viditelný růst své životní úrovně a že se cítí být ve své průměru spokojeni.

Stěží ovšem může uniknout, že úřední orgány stále tabuizují ony smutné události, k nimž v Pekingu před 25 lety došlo. Možná je málo říkat "tabuizují"; protože celého toho čtvrt století měla KS Číny a její aparát snahu zcela vymazat z paměti, co se tehdy událo. Stačilo, že před dvěma lety náhodou v šanghajské směnárně během jednoho dne kleslo kótování o 64,89 bodů; a kupodivu si to podle angloamerického řazení čísel v letopočtu někdo přirovnal ke 4. červnu 1989 a nenechal si to pro sebe. A byl poprask. I když povědomost o těch událostech v onom čase před čtvrt stoletím -- s ohledem na stále úředně řízený tok informací -- byla malá od samého začátku. A udržuje se ovšem spíše jen mezi těmi, kdo tehdy během konečného masakru přišel o někoho blízkého, anebo mezi několika dosud žijícími intelektuály, kteří ty události tehdy sledovali a dosud žijí. Teď zrovna k připomenutí oněch časů vyšla v nakladatelství Oxford University Press kniha The People's Republic of Amnesia: Tiananmen Revisited od Louisy Limové ("Lidová republika Ztráty Paměti: Tiananmen opět navštívený").

Je to zároveň doba, kdy v tehdejší ČSSR měl ještě půl roku existovat komunistický režim, který netušil, co všechno zakrátko navodí jím navozený incident na Národní třídě, když rovněž obdobně došlo, i když nikoli přímo vojensky, k policejnímu napadení průvodu mladých lidí, kteří předtím pietně vzpomněli na události ze 17. listopadu 1939. (Není tu co srovnávat! I když se třeba na události kolem 17. listopadu 1989 nabalily rozmanité spiklenecké teorie, včetně toho, kdopak asi za celou tou akcí určitě stál, aby takto navodil změnu poměrů. Události z náměstí Tiananmen skončily ovšem krvavě po zásahu čínské armády. Mnozí "teoretikové", ale i někteří Číňané, kteří tehdy na tom náměstí jako vojáci likvidovali lidový odpor, odtud odvozují jakoby už ničím potom nerušený start postupně rostoucího podílu státního kapitalismu v Čínské lidové republice.)

To ti, vesměs mladí lidé v onu noc ze 3. na 4. června 1989 museli opravdu zemřít dříve jako oběti čínského komunistického režimu, který pak kupodivu chytil zcela nový vítr a přesto zůstal autoritářským státem dodnes? A mělo se (a má se stále) na ty krvavé oběti totalitní vlády pouze zapomenout?

Vytisknout