Noční zatýkání i mučení elektřinou stále patří k dětství ve Svaté zemi

3. 6. 2014 / Jiří Kalát

"Zatýkání, týrání a věznění palestinských dětí ve věku 9-15 let izraelskými vojáky. Psychologický a sociální dopad na děti i izraelské vojáky," popisuje stručně svůj dokumentární film (Ukradené děti, ukradené životy) natočený v palestinském městě Hebron irská režisérka Gerry O'Sullivan. Česká pobočka ISM (International Solidarity Movement) publikovala dokument a vybavila ho českými titulky, čímž ho přiblížila široké české veřejnosti. Mnohdy se mě lidé ptají, proč neustále píši o Svaté zemi a jejich problémech. I příběhy těchto dětí, kdy některým je pouhých devět let, jsou jedním z důvodů, proč je nutné neustále o Izraeli i Palestině psát a nezapomenout.

Palestinští mladíci se často střetávají s izraelskými vojáky. Jsou to živelné souboje, které mnohdy končí zraněním, občas i smrtí některého z Palestinců. Přesto izraelští vojáci zvládají svoji práci (tedy okupační správu) profesionálně a demonstrace s klidem. Fatální incidenty bávají spíše projevem selhání jednotlivců ("trigger happy soldiers"), než systému jako takového. Tyto boje jsou mediálně přitažlivé. Slzný plyn, ozbrojení vojáci, Palestinci pálící izraelské vlajky i pneumatiky atd. Fotí se to vlastně samo. Jenže demonstrace a střety nejsou tím nejhorším na okupaci, to není to, co činí každodenní život lidí jen těžko snesitelným. Je to něco méně zřetelného, jako by schovaného pod rouškou okupačních pravidel a relativního klidu.

Nesnesitelnost okupace je hrozná vtom, že je všude, nedá se jí utéct. Je tu od rána do večera a v noci se stává zvláště tíživou, díky nočním rejdům izraelské armády. Každodenní ponižování na checkpointech nemizí a stejně tak ukázky síly IDF. Tedy zatímco zranění a smrt během demonstrací jsou spíše náhodné, každodenní šikana okupantů je plně plánovaná. Má zlomit Palestince. Do tohoto procesu patří i zatýkání dětí. Již od malička tak IDF ukazuje, kdo je na okupovaných územích "pánem" a kdo ovládá každý život v Palestině. Skoro polovina nedospělých kluků je zatýkána uprostřed noci. Obvykle chvíli po půlnoci vtrnou vojáci do domu, vyvlečou mladíka, co nejpevněji znehybní ruce za zády a hodí na podlahu džípu. Často bez důvodů, bez obvinění či jen podezření. Dětem není umožněn přístup k rodičům, jiným dospělým ani právníkům. Vlastní soud trvá jen minutu či dvě. Jako důkazní materiál slouží přiznání, podepsané po několik dnech výslechů a donucování. Dítě podepíše dokument v hebrejštině, kterému nerozumí a na jeho základě je dosouzeno. Tím to ale většinou nekončí, právě naopak, je to jen jeden z kroků, princip se totiž stále opakuje, jen tresty jsou vyšší a vyšší.

Vytisknout