Pozadí občanské války na Ukrajině

3. 6. 2014

Co živí občanskou válku?

Nejprve je zapotřebí zvážit, jaké jsou dosud důvody pro odpor separatistů na východě země, když už prezident a vláda přislíbili jazykový zákon, ruštinu jako druhý jazyk a jakousi autonomii regionů, tedy hlavní bod, kvůli kterému vlastně po uchopení moci současnou vládou se obyvatelé východu přiklonili k separatismu.

1/ Základem je nejednotná identita. Jak už bylo řečeno, je západ země díky integrálnímu nacionalismu a fenoménu "životního stylu Západu" jiný než kolektivisticky-náboženský východ. Propaganda na obou stranách pouze jen živí tuto odlišnost, není podstatou rozdílů. Ukrajinci jsou informováni dobře, ukrajinské sdělovací prostředky mají k disposici v potřebné míře všude, nyní se spíše omezují ty ruské.

Tento problém by ovšem mohl být překonán nějakým druhem samostatnosti regionů. Přesto ještě existují další doplňující důvody, které se stávají nyní rozhodujícími:

2/ Nedůvěra k vládě v Kyjevě. Její představitelé pochází ze skupin, které dělaly Majdan, vyhlašovaly jednotnou Ukrajinu, zrušily jazykový zákon a samosprávu regionů, původně zavedenou Janukovičem. Dosud se Majdan nerozešel. Tito lidé z Majdanu porušili všechny dohody: Dohodu s Janukovičem dohodnutou v přítomnosti zahraničních politiků, dohodu s EU a Ruskem, že odzbrojí všechny ozbrojence atd. Na Majdanu se stále pohybují ozbrojenci, nacionalistické organizace jsou ozbrojeny a vláda je využívá k akci na východě, sama vláda platí ozbrojence tzv. národní gardy, které nejsou nic jiného než placení žoldnéři podobní těm, které platí separatisté.

3/ Ono se toho událo už příliš mnoho, než aby bylo možné jen tak snadno, aby členové místní domobrany odložili kalašnikov a vzali do ruky pluh a kladivo. Změna je především v tom, že Ukrajina je mnohem rozvrácenější než za Janukoviče a že lidé již v odporu k režimu došli příliš daleko. Složením kalašnikova by je neminul soud a trest určitě nezanedbatelný. Mnozí další by byli obvinitelní z napomáhání separatistům. Nevím, jak by dopadli ti, kteří hlasovali v referendu za nezávislost? Je otázka, do jaké míry věřit případné amnestii? Amnestovaný ještě nemusí dostat práci, dostat se na školu apod. Místní orgány státní správy (policie, úřady) se přidaly k separatistům a asi by byly personálně vyměněny. Kdo by tam místo nich přišel? Nějací nacionalisté ze západu?

Tento fenomén je tedy nejspíš v této době nejdůležitější a ústup z něj by mohl být pouze jen velkou samostatností regionů a místní vládou, která by měla jiný přístup než kyjevská.

4/ Na východě je hlavní část přírodního bohatství. Pod Slavjanskem je prý onen břidlicový plyn, o který v konfliktu jde. Kyjev je tedy bez připojení východu neschopen dát tyto zdroje k disposici zahraničním společnostem a tím zaplatit dluhy. To je také důvod, proč Západ podporuje kyjevskou vládu, podepisuje s ní smlouvy a vlastně už došel tak daleko, že nemůže tento směr opustit. Musí omlouvat její zločiny v této válce, a vůbec ji podporovat, jak se dá.

5/ Obyvatelstvo východu žilo především z ruských zakázek. Strojírenský průmysl vyvážel převážně do Ruska. Rusové dodávali levný plyn a naftu, výrobky byly tedy levné a mohly na ruském trhu konkurovat západním. To je velmi ohroženo a zastaralému průmyslu hrozí krach. Jednak zdražením ruského plynu se výrobky zdraží, a protože jsou vyrobeny zastaralými technologiemi, nebudou konkurenceschopné, dále by mohla EU ztížit vývoz do Ruska cly obvyklými na hranici EU. Západní firmy ovládnou průmysl zatím vlastněný domácími vlastníky, což obyvatelé východu cítí jako nepřátelský záměr. Kyjevské vládě nevěří, že zohlední jejich ztráty. Proto mnozí tvrdí, že se nechtějí stát "otroky Západu". Toto rčení má reálný důvod.

Celá tato situace je velmi nebezpečná, vláda v Kyjevě odmítá se separatisty jednat, zaujmout kompromis a vlastně žene celou situaci na ostří nože.

Paradigma stojící v pozadí

Putin musí postupně opouštět spojenectví se stále více postsovětskými zeměmi. Těsnější vztahy se podařilo navázat jen s některými a boj o zařazení Ukrajiny do svého auroasijského paktu právě prohrál, aby zachránil pouze Krym. Fenomén této prohry je jiný než v případě Gruzie, kde byly důvody čistě nacionalistické (gruzínský požadavek na připojení jižní Osetie). Ukrajina se postupem času stala převážně evropsky smýšlející zemí a většina obyvatel západu země je přesvědčena o "evropském vzoru". To vyvrcholilo Majdanen a novou vládou, která se už od Ruska zcela odvrátila, a Putin z celé situace vyvodil, že připojení k NATO by nemuselo být zase tak nepravděpodobné.

Proevropské přesvědčení zaplnilo vyprázdněný prostor vlastní kultury a hodnot. Nacionalisté na západě země nemají nějakou dobře zakořeněnou tradici, musí si vypomáhat mýty o Banderovcích a vymýšlením protiruských pohádek, proto jsou snadněji přístupni cizím vlivům z Evropy. Finanční podpora tohoto smýšlení Západem je normální, prostě to, co se děje v jiných zemích včetně ČR. Jsou to evropské organizace, které mají ve světě svoje odnože a příliv peněz na jejich podporu. Je to prostě tlak na ty země, které jsou slabší, aby přijali doktrínu, kterou Západ šíří. Toto dlouhodobé působení má samozřejmě svoje výsledky, nicméně nemohlo by uspět tam, kde to lidé nepřijmou, protože mají nějakou jinou kulturní ideu. Na přímé podpoře protagonistů Majdanu je sice něco pravdy, ale myslím si zase, že tito lidé nejsou nějací placení agenti, ale prostě jdou za svým přesvědčením, kde peníze pouze věci lépe umožní.

Na východě je situace spíše tradiční. Zůstaly nějaké ideály navázané na Rusko, odpor k evropským nehodnotám je tam racionální, nechtějí drogy, propagaci homosexuality, rozpad rodin a další evropské nešvary. Ruská propaganda tam zabírá, protože jim "mluví z duše", odpovídá jejich přesvědčení. Taktéž ani ozbrojenci: domobrana i placení žoldáci by tam nemohli operovat bez podpory místních lidí. Tím neomlouvám Putinovu propagandu, která samozřejmě oportunisticky přehání, prohlašuje západní nacionalisty za fašisty apod. Ale i evropská propaganda přehání, démonizuje Rusko, manipuluje účelově s historií (obsazení Československa sovětskou armádou v r. 1968) atd.

To, co vlastně za posledních deset let ideově indoktrinovalo většinu Ukrajiny, nazývají ruští pravoslavní konzervativci "démonskými svody" Západu. Je to příslib lepšího materiálního a hédonického života výměnou za zánik tradičních hodnot, národní kultury a tím i samotné biologické existence národa. Útočí především na pochody homosexuálů, potraty, výchovu dětí k individualismu, poklonkování menšinám a nezdravý vztah ženy a muže vedoucí k rozvodům a nezakládání rodin.

Dokonce bych k tomu i něco přidal (na základě našich zkušeností): odvedení lidí od založení rodiny v mladém věku, zakládání rodin v pozdním věku s biologickými problémy včetně nepřirozených způsobů početí; mnohdy nezaložení rodiny nebo omezení počtu dětí na minimum. Odvedení od rodiny se děje jednak tím, že lidé v mladém věku nemají materiální podmínky pro rodinu, jednak zaujetím mladých lidí jinými činnostmi, které pokládají za přednější (studování, hédonismus, vysoké materiální nároky, vysoké pracovní vytížení a p.).

K tomu přispěje v jisté míře ze Západu velmi podporované studování v cizině a poznávání Západu, které samozřejmě znamená především vystěhovalectví z méně vyspělé země a doplnění mladých lidí na Západě, který jich má nedostatek nízkou porodností.

Pravdivost této kritiky Západu nelze popřít, navzdory tomu se toto paradigma rozrůstá a je pro mladé lidi přitažlivé v dalších a dalších zemích. Západ ovšem "démonským" principem trpí také a proto je vlastně legitimní se tím zabývat i u nás.

Putin ovšem nevytvořil zase takovou alternativu, aby byla přitažlivá nebo alespoň fungovala podstatně lépe v Rusku samotném. Občanská válka na Ukrajině má tedy vnitřní zjednávací princip na základě celého ideového paradigmatu, kde stojí na jedné straně Západ se svými "démonskými svody", na druhé neschopná konzervativní a kolektivistická ruská defenziva nemající v podstatě jinou zbraň než omezování svobody. Do toho všeho se projevuje ještě ukrajinský integrální nacionalismus, který se spojil se Západem, aby mohl indoktrinovat východ země.

Copak asi čeká východní Ukrajinu pod evropskou vládou?

Protože nevíme, jak dopadne občanská válka, je možná předčasné si klást takovou otázku. Nicméně předpokládejme, že Ukrajina jako stát zůstane alespoň přiměřeně centralizovaná. Podle našich zkušeností je největší pravděpodobnost asi tato:

Průmysl zkolabuje a koupí ho nějaké západní firmy, které zavedou montovny a výrobny komponentů jako u nás. Z armády nezaměstnaných zaměstnají několik na těžbě břidlicového plynu, kterou se bude splácet dluh (lépe řečeno pouze úroky, protože dluh není šance zaplatit). Díky evropským dotacím a omezenému počtu dětí bude život snesitelný a nemusí být velká nespokojenost, nehledě k hromadám levných výrobků a chemicky ošetřených potravin v supermarketech. Budoucnost bez perspektivy, nedostatek práce a mladých živitelů, kteří by dokázali zaplatit sociální záležitosti, vymírání, neustálé zadlužování bez výstupu. To vše o stupínek na nižší úrovni než u nás, tak jako my to máme o stupínek na nižší úrovni než Rakousko, ale ve stejném stylu. Taková je Evropa a taková bude Ukrajina. Šance dohonit západní země je nulová jak pro ně, tak pro nás.

Co bude dál, nikdo neví ani v Evropě, která se zatím leskne v záři neonů a světelných diod jako diadém, ke kterému všichni na východě vzhlíží. EU je na dluh se nafukující bublina, která nemá na to zajistit opravdový blahobyt pro všechny ty země, které si přivlastňuje sliby. Pro budoucnost platí otázka deziluzí a návratů, která je ovšem zatím teoretická.

Závěr: Myslím si, že novému prezidentovi a dočasné vládě v Kyjevě je jasné, že musí východ "dobýt" a podřídit. Jednání není možné, dokud mají jen nějakou šanci zvítězit bojem. Tím se zájmy stávají antagonistické. Domnívat se, že tato válka je jen na základě Putinovy propagandy, je podceňování lidí na východě. Propaganda je mimo běžné přehánění a vyvolávání duchů minulosti založena na obhajobě vlastní kultury, tradic a celého života, který má jinou kulturní "informaci". Žijeme v době, kdy se tyto dva ideály střetávají stále více. Do toho nutně pronikají zájmy podnikatelské a mocenské, boj o přístup ke zdrojům atd.

Vytisknout