Putin nás nevede zpět do 19. století? My tam stále ještě jsme

4. 3. 2014 / Tomáš Fiala

V posledních dnech se objevila v médiích řada komentářů a názorů reagujících na napjatou situaci na Krymu. Putin je (dle mého názoru právem) označován za agresora, současně se (dle mého názoru právem) v této souvislosti poukazuje na vojenské akce USA například v Afganistánu či Iráku.

Na blogu serveru Aktuálně se objevil článek "S Putinem do 19. století?" Jeho autor mimo jiné píše: (cituji)

... Jsme ještě na počátku 21. století? Kdeže! Ve skutečnosti teď znovu pokračuje "dlouhé" 19. století, které už dávno mělo minout. Negativní reakce zemí Evropské unie a Spojených států na Putinovo "ukrajinské extempore" na sebe nenechaly dlouho čekat. A co na to Rusko? Šalamounsky si vyhrazuje právo zasahovat všude tam v zahraničí, kde jsou údajně ohrožovány ruské národní zájmy. A zároveň z Moskvy unisono zní: vždyť i USA a EU tak činily v Afghánistánu, Iráku nebo Libyi a Mali. Proč pak by tedy nemohlo i Rusko, toto obnovující se eurasijské impérium? Jsou tudíž Evropané a Američané pokrytci používající dvojí metr?

Nerad bych bral evropským kritikům Evropy či americkým kritikům Ameriky iluze, ani jim nechci dávat lekce z geopolitiky. Jenže i mezi velmocemi, třebaže někdy respektují mezinárodní právo toliko výběrově, existovala vždy jistá pravidla. Při vší úctě k dnešnímu všelidskému globálnímu étosu -- nejde tu o zásah v Africe nebo Asii. To, co teď sledujeme takřka v přímém přenosu, probíhá přímo v Evropě -- a my jsme přece také Evropané. Vojenskou agresi Ruska vůči sousední Ukrajině, která již začala na Krymu, musíme totiž poměřovat (ať se to někomu líbí nebo ne) podle evropských měřítek.

Zdroj: ZDE

Jak tomu mám rozumět? Znamená to snad, že preventivní velmocenské vojenské údery, opakované útoky bezpilotních letadel a podobné akce, které mají za následek tisíce mrtvých či zmrzačených civilistů jsou v Africe či Asii tolerovatelné, zatímco v Evropě je i pouhé vyhrožování vojenskou silou naprosto nepřípustné? Jsme snad my evropané nějaký "vyvolený" národ, zatímco ostatní jsou lidé druhé či ještě nižší kategorie?

Vzpomínám si, jak Mark Twain v knize Dobrodružství Huckleberryho Finna líčí debatu dvou amerických dam o výbuchu kotle na parníku slovy: "I propána! Stalo se někomu něco?" "Ne milostpaní, nikomu. Jenom to zabilo černocha." "to to ještě dobře dopadlo, protože někdy přicházejí k úrazu i lidé." To bylo to 19. století, století otrokářství a kolonialismu, které (v tom s autorem blogu souhlasím), už mělo dávno minout, ale stále pokračuje. Nejen rozlišováním světadílů, kde je či není možno vojensky zasahovat. Ale především často neférovým obchodem firem zemí globálního Severu se zeměmi globálního Jihu, nerespektováním evropských ekologických standardů v těchto zemích či evropských norem bezpečnosti a ochrany zdraví při práci. Vzpomínám si, jak mi manažerka jedné velké nadnárodní firmy kdysi sdělovala, že měli školení o tom, v kterých zemích musí s nespokojenými dělníky vyjednávat prostřednictvím odborů a kde naopak mohou požádat o zásah policii či armádu.

Tím samozřejmě netvrdím, že schvaluji ruské vojenské akce na Krymu. Sám mám dodnes živé vzpomínky na "přátelskou" pomoc Putinových předchůdců, následnou normalizaci a dočasný pobyt vojsk trvající přes dvacet let.

Naopak se domnívám, že bychom měli důrazně odmítat jakékoli použití vojenské síly či hrozby silou nejen v Evropě, ale na celém světě. Nepovolit například přelet vojenských letadel či jiné využití našeho území v případě vojenských akcí jiných zemí, které nejsou schváleny OSN či obdobným mezinárodním orgánem. Usilovat o snižování ekonomických rozdílů mezi zeměmi globálního Severu a globálního Jihu, rozšíření obchodu na základě principů Fair Trade.

Pak budu mít teprve pocit, že jsem opravdu a definitivně ve 21. století.

Ukrajina
Vytisknout

Obsah vydání | Úterý 4.3. 2014