Z čeho, kolik, pro koho? Aneb návrhy na změnu českého daňového systému

3. 3. 2014 / Ilona Švihlíková

Aniž bych v tomto článku chtěla suplovat mého předřečníka, který se věnoval analýze stavu (i procesu) českého daňového systému, uvedu jen velmi stručně několik bodů:

• Nebyly to jen české pravicové vlády, které kladly důraz na snižování přímých daní jako hlavního pohonu ekonomického růstu. Celá EU, jak ještě uvidíme dále, se zapojila do závodu ke dnu, především v oblasti snižování sazeb pro nejbohatší skupiny a pro korporace.
• Český daňový systém je velmi nespravedlivý, enormně zatěžuje nejchudší skupiny obyvatelstva. Je rovněž nestabilní a neprůhledný (velké množství výjimek).
• Český daňový systém není až na výjimky chápan komplexně jako součást veřejných financí (příp. zcela chybně) a už vůbec není včleněn do národohospodářského uvažování. Debaty o českém daňovém systému často sklouznou jen k povrchnímu "šachování" se sazbami.

Vzhledem k této realitě by český daňový systém měl být postaven na následujících principech:

Daňová spravedlnost. Je potřeba změnit nastavení českého daňového mixu, které je silně degresivní a dopadá na slabší skupiny obyvatel. Typickým exemplářem je velice vysoká "snížená" sazba DPH.

Zvýšení daňového inkasa. Tento bod se týká jak boje proti daňovým únikům (konkrétní návrhy viz dále), ale také úvah o navýšení celkové daňové kvóty, která je pod průměrem EU27.

Posílení fiskální kapacity státu. Bohužel o této otázce se v ČR téměř nehovoří, přestože téma fiskální kapacity začíná být na Západ od nás masivně diskutováno. Fiskální kapacita je schopnost státu (nebo jiné jednotky) generovat příjmy. Dotýká se tedy přímo struktury ekonomiky (národní X nadnárodní struktury) a také příjmů obyvatelstva, tedy např. výše, či v českém případě spíše níže minimální mzdy. Pokud tedy uvažujeme o změně daňového systému, musíme se na problematiku podívat podstatně šířeji než optikou "tady seberu jeden procentní bod a tady přidám". Musím se dívat, kde se vytvářejí příjmy, resp. proč se nevytvářejí, kam případně utíkají a co s tím mohu udělat. Jednou z možností je např. podporovat lokální struktury (viz minulý článek, kde je zmíněn návrh italské eurposlankyně P. Toia o cílené podpoře lokálních struktur založených na družstevnictví a přebírání podniků zaměstnanci). Kromě toho mě nutně musí zajímat, jak se vyvíjejí mzdy, samozřejmě včetně výše minimální mzdy.

Právně průhledný. Co nejméně výjimek, jasná a přehledná konstrukce daně (především daňového základu).

Daňová jistota. Neměnit neustále daňové předpisy, sazby atd., protože to ztěžuje práci na všech stranách, od finančních úřadů po daňové poplatníky.

Při diskusích o úpravě českého daňového systému se nabízí srovnání v rámci EU, ovšem aniž, jak bude dále patrno, bychom si EU a daňovou politiku jejich členů přespříliš idealizovali. Údaje jsou čerpány z publikace Eurostatu Taxation Trends in the EU (za rok 2011)

Celková daňová kvóta v ČR je nižší než průměr EU (34,4% X 38,8%). Objektivní prostor pro zvýšení tu je, otázka je, kdy se tak stane a zavedením (zvýšením) jakých daní.

ČR má ve srovnání s průměrem EU nízký podíl přímých daní, jak na HDP, tak na celkovém inkasu (na HDP: 7,3% X 12,9%, na zdanění 21,1% X 33,2%). To ukazuje degresivní vychýlení českého daňového mixu.

Velmi patrný je tento rozdíl u daní z příjmu fyzických osob (10,8% X 23,5%).

Příspěvky na sociální zabezpečení jsou v ČR velmi vysoké, tvoří doslova páteř příjmů veřejných financí (44,7% X 33,5%), což následně vede k deformacím mezi postavením zaměstnance a OSVČ.

Velmi nízké až neexistující majetkové daně. V podílu na celkovém zdanění cca 4x nižší než je průměr EU.

Vysoká tzv. snížená sazba DPH (15%). Ve většině zemí EU je snížená sazba podstatně nižší. Koneckonců i u v ČR to ještě v roce 2007 bylo 5%. Je logické, že tak dramatické navýšení se promítlo silně do nárůstu životních nákladů. Odráží se mimo jiné v preferenci nákupů v zahraničí, v zemích, kde je podstatně vyšší úroveň mezd i životní standard než v ČR.

Navzdory těmto odlišnostem se ČR, snad jen extrémněji, rovněž zapojila do závodu ke dnu (daňového dumpingu) podobně jako EU27 jako celek. Vidíme to na následujících grafech: pokles horní sazby daně fyzických osob, či velice výmluvný graf, silné snižování daně z příjmu korporací od 90. let.

Zdroj: (obojí) Taxation trends in the EU, 2013.

Návrhy na úpravu tedy zahrnují:

• Audit na straně příjmů i výdajů, odstranění výjimek zaplevelující systém, které byly přijaty povětšinou pod určitým lobbistickým tlakem.
• Zvýšení daňového inkasa (lepší daňový výběr -- boj proti únikům, omezení korupce a dobývání renty)
• Úprava daňového mixu (spravedlnost!) Zvýšení celkové daňové kvóty na průměr EU27

Při aplikaci těchto návrhů by český stát měl mít dost zdrojů na to, aby mohl řádně plnit funkce, pro které stát vůbec existuje.

Vzhledem k daňovým únikům (odhad cca 100 miliard s tím, že dominuje DPH) je potřeba zmínit následující postřehy těch, kteří jsou s problematikou v dennodenním styku na finančních úřadech, a které si dovolím uvést:

• Dovoz zboží ze třetích zemí (zejména asijská účast). Zboží dovezeno do ČR, firma nekontaktní. Z prodeje zboží není uhrazena daň, firma následně zlikvidována. Dohledání zboží je velmi obtížné, daňový subjekt má náskok nejméně dva měsíce, než podá daňové přiznání k DPH.
• Uplatňování daňových dokladů od nekontaktních subjektů za práce, které nebyly vykonány (typicky IT, poradenství, marketing....). Toto se projevuje nejen v snaze uplatnit nadměrné odpočty, ale samozřejmě významně také u veřejných zakázek. Problém je, že jednatelé takových firem nejsou sankcionováni (např. po prokázání používání falešných dokladů nemožnost si znovu založit další firmu). Vyčištění od podvodných firem může trvat 10-15 let(!). Stejně tak nejsou sankcionování daňoví poradci zapojení v daňových podvodech (řetězce firem, opět snaha získat nadměrný odpočet na základě falešných dokladů). Řada z nich jsou sice pro finanční úřady "známé firmy", jenže -- sankční systém (odebrání licence) zde nefunguje.
• Dodání zboží v rámci EU (osvobozeno s nárokem na odpočet daně). Daňový podvod spočívá v tom, že zboží buď vůbec neexistuje, nebo není dodáno do jiného členského státu, ale prodáno v tuzemsku. Často jsou vyžadovány odpočty v řádech miliard. Správce daně musí prokázat podvodné jednání a úmysl. Mimochodem, dokázat úmyslný podvod je nesmírně obtížné (jak prokázat "konkrétní pochybnost"?)
• Centralismus a byrokracie GFŘ (generální finanční ředitelství). GFŘ je žábou na prameni (což je v ČR dosti časté), která koncentruje byrokratický dohled a jen finančním úřadům přidělává práci navíc (výkazy, statistiky -- které by si ovšem mohli z počítačového systému vytáhnout sami, ovšem je potřeba vykazovat "činnost"). Bohužel, jedná se o širší jev, který není přítomný jen v této oblasti. Byrokratizace jako způsob kontroly těch, kteří problematice nerozumí, se projevuje všude (školství a celkově téměř všechny granty jsou založeny na formalitách a nikoliv na obsahu). Obsah je poněkud vedlejší, hlavní je vyplnit správně kolonku BC4X, a dobře nadepsat obálku. Obsah pak může být téměř cokoliv.
• Přetížení finančních úřadů v Praze. S tím souvisí povolování virtuálních adres firem. Špatně nastavené platové tabulky, vysoký průměrný věk, především pracovnic, na FÚ.
• Je potřeba silnější dohled nad asijskými tržnicemi (celní správa, Policie -- drogy).
• Přidělovat veřejné zakázky pouze firmám, které nemají sídlo v daňovém ráji, průhlednou vlastnickou strukturu a vlastní zaměstnance. Jinak dochází k odlivu veřejných prostředků do zahraničí a také k předávání zakázek přes několik firem, každý si něco "trhne", zatímco práci pak provádí najatí zahraniční dělníci, např.

Návrhy k úpravě českého daňového mixu:

• Snížit "sníženou" sazbu DPH (nyní 15%, v roce 2007 5%). Problém nespočívá ovšem jen v tom, že klesne daňové inkaso, které se bude muset někde vykompenzovat (např. v lepším boji proti daňovým únikům a podvodům, viz nahoře). Reakce na snížení a zvýšení není stejná. Snížení daně se nemusí, např. v oligopolní struktuře, projevit na ceně. Tady je opět potřeba se zamyslet, jak je česká ekonomika strukturována a zda by některé činnosti neměl převzít stát (např. centrální nákup léčiv jako ve Švédsku), příp. intenzivněji regulovat.
• Vyrovnat nepoměr zatížení mezi zaměstnancem a OSVČ, který povzbuzuje švarcsystém. Ten nejenže vytváří "nekalou soutěž" a deformuje tržní prostředí, ale také omezuje zdroje veřejných rozpočtů a sociálně OSVČ velice ohrožuje budoucími nízkými důchody apod.
• Zavést daňovou progresi u fyzických osob (systémově, nikoliv ad hoc "solidární" daní).
• Zvýšit korporátní daně/zavést sektorové daně
• Zvýšit daň dědickou a darovací. To je opatření nejen fiskální, ale především antikorupční -- umožňuje sledovat majetkové převody. Např. dědictví by mohl vyřizovat státní notář (při dědění v první linii stát žádnou daň neinkasuje).

ČR se samozřejmě také dotýkají otázky, které mají mezinárodní přesah. Boj proti daňovým rájům (v rámci G20 s malým pokrokem, jelikož politické a finanční elity jsou často spjaty). Připomeňme, že např. mezinárodní síť Tax justice network upozorňuje nejen na daňové ráje, v nichž je "uskladněno" cca 30 bilionů dolarů, ale také na zneužívání vnitrofiremních cen v rámci nadnárodních řetězců. Jen v rámci mezinárodního úsilí (např. v EU) je možno začít zdaňovat finanční kapitál, který parazituje na reálné ekonomice a je destabilizujícím faktorem pro celou světovou ekonomiku. Není možné dále zdaňovat práci v situaci, kdy na Západě jsou aplikovány pracovně-úsporně technologie.

Potřebujeme ale také silnější hlas občanské veřejnosti. Inspirativním je britské sdružení UK Uncut, které sleduje, jak daně (ne)platí významné firmy sídlící a v Británii a přitom dosahující vysokých zisků. Kromě dlouhodobého monitoringu a informování je možno také použít společenský bojkot jako poměrně účinný nástroj.

Na konferenci zazněly také radikálnější názory, které propojují fiskální a monetární politiku a představují naprosto odlišnou hospodářskou politiku (MMT, koncept Vollgeld), které představím snad v některém z dalších článků.

Vytisknout