Kdo mate slovo?

3. 3. 2014 / Sandra Wain

Vděční diváci ČT 1 nebyli ve čtvrtek večer opět nijak zklamání. Zase se mohli názorně poučit, jak se správně mate slova, těch které chceme před veřejností potlačit, zesměšnit, odrovnat a jinak vyřídit. Platit veřejnoprávní poplatky za takovou estrádu se jistě vyplatí. Chcete-li se naučit, jak dělat z druhých (a potažmo ze sebe) blbce, pak určitě sledujte pořad Máte slovo.

To hlavní, co se občané ČR dozvěděli, jistě nezapadlo. Bylo jim shovívavým a soucitným hlasem vlídně sděleno, že nejsou dost zralí na referenda, přímou demokracii a na žádnou demokracii vůbec. Měli by být tedy vděční těm, kteří jim vládnou za ně samotné, a kteří za ně zastupují demokracii, zatímco oni jako duševně nedostateční lidé musí být uznale spokojení s totalitou reálné demokracie.

Důvtipní diváci ČT 1 se zase jistě dobře pobavili, jako ostatně u všech politických, zpravodajských a publicistických pořadů, které na ně chrlí tzv. česká média, jejichž úroveň produkce je zřejmě pomstou za Sudety.

Je dozajista velmi pozoruhodné, v čem je občan ČR oprávněný a způsobilý rozhodovat a v čem nikoliv. Samostatně může denně řešit tisíce zapeklitých věcí plných všemožných lstí a pastí, placením televizních poplatků počínaje a zaplacením pohřebních sazeb konče.

Vážení občané, jste způsobilí si denně vybírat ze stovek pochybných a podvodných reklamních nabídek při nákupu služeb a zboží. Jste schopni se s milimetrovou přesností pohybovat kursorem po ploše obrazovky zaneřáděné všemožnými léčkami, kličkami a chytáky. S centimetrovou přenosností umíte řídit auta na úzkých, klikatých a rozmlácených silnicích a přežít hazardní jízdy po nedostavěných a polorozpadlých dálnicích.

Jste schopni bez pracovních neschopností řádně vykonávat svá více než špatně placená zaměstnání, brát si zlodějské hypotéky a platit přemrštěné exekuce. Většina z vás se sama nají a dojde si sama na WC. Jste dokonce schopní chodit k volbám a vybírat si "své" zástupce volbou čerta nebo ďábla. A tak bychom mohli pokračovat do nekonečna.

Avšak jediné, na co nejste vůbec nijak způsobilí, je to, že si mohli vládnout přímo sami. Takové důležité věci za vás musí laskavě vykonávat jiní, kteří jsou mnohem chytřejší než vy, kteří vás permanentně matou, ohlupují, podvádějí a okrádají.

Od Bílé hory nejste na žádnou demokracii zvyklí. Potřebujete přátele, ochranu, protektorát a velké bratry. Jistě byste se mohli splést v tom, koho si máte zvolit, aby vás mohl podvádět a okrádat místo nás. Za uplynulých 25 let od minulé totality jste ještě nepochopili, co je to svoboda a demokracie a ekonomika, a proto musíte žít v totalitě nové dál.

V podstatě bychom měli litovat ty, kteří ze sebe musí dělat vyložené blbce, aby mohli dělat blbce z druhých. Jak asi musí v životě trpět lidé, kteří potřebují miliony, miliardy, róby, šperky, drahokamy, milionová auta, stamilionové zámky, tryskáče a jiné honosné prostředky, které jim umožňují zoufale přežít v tom příšerně špatném, hrozném, zlém a odporném světě, který tak systematicky vytvářejí? Jak velmi nešťastní musí být ti, kteří se strachy třesou před nezávislým bytím?

Osobně zastávám názor jednoho z účastníků zmíněné frašky, bývalého avantgardního rádoby také "revolucionáře", který prohlásil něco v tom smyslu, že revoluce je nesmysl. Přinejmenším z jeho strany je to jistě pravda. Jsa dobře zazobaný, na nějaké revoluci již jistě nemá žádný zájem. Od minulého angažmá zestárnul, ztloustl a potkal jej duševní osud, který přičítá většině občanů ČR.

Jistě revoluce, pokud není vedena vhodně instruovanými organizátory (agenty), pokud je skutečně živelně lidová, tak je bezprostředním výkonem přímé demokracie. V takovém případě je vlastně praktickým, fyzickým a přímým referendem spojeným s okamžitým odvoláním politiků, byť vykonaným defenestrací.

Po dlouhá staletí pečlivě rozdělovaný, rozdrobený a miniaturně atomizovaný lid se však po živelném shluknutí na ulicích, náměstích a občanských fórech opět sám rozejde a rozpráší se do svých precizně individualizovaných zákoutí ducha i obydlí. Není zvyklý si vládnout sám, není zvyklý se spolčovat a organizovat v době míru, natož v dobách válek, převratů a revolucí, v čase kolektivizací a privatizací.

A tak máme vlastně spravedlivě a zákonitě všechno, co jsme chtěli. Než se ovšem naše poptávka vyřídí, nabídka se nám již nelíbí. Můžeme být spokojení.

Nemusíme se přece dívat na televizi, pracovat, jíst, pít, dýchat a žít. Nemusíme se dívat vůbec. Buď pochválena pozdraven vznešený, který to dokážeš.

A vy, kteří to nedokážete, máte bohužel smůlu. Pro vás je dříve nebo později připraven pláč a skřípění zubů, peklo nebo demokracie.

Vytisknout

Obsah vydání | Pondělí 3.3. 2014