Jací jsme

9. 2. 2014 / Veronika Sušová-Salminen

V centru zájmu jsou lidská práva, redukovaná na politická práva (práva na opozici, svobodu slova atp.) a práva menšin (homosexuálů) a kritika ruského imperialismu a politiky v blízkém sousedství (v pozadí je stále rok 1968 a sovětská invaze). Zlo má jasnou podobu a je dobré být na té dobré straně. Proč se zabývat tím, že svět je mnohem složitější a politika se kolem dobra a zla prostě nedělá. Je to totiž bohužel tak, že obrana Pussy Riots český koláč neupeče a lidem práci nedá. Diskuze by měla daleko spíše směřovat k tomu, kde končí kompromis a nikoliv být vedena stylem "buď" a "nebo".

Pohled pražských médii je vlastně neskutečně ploský, provinciální a pokrytecký k tomu.

Budu samozřejmě hned považována za nekritickou rusofilku, která nevnímá nebezpečí plynoucí z Východu, nechce na svět nahlížet jen očima siloviků a nebo vidí Rusko prismatem svojí levicové agendy. A jiní v něm budou vidět důkaz toho, že silné Rusko je naše spása a naděje. Zkrátka můj názor bude hned lehce zaškatulkován v rámci polarizačního schematismu české debaty.

Ne. Silné Rusko pro Českou republiku nemusí být ničím dobrým, především pokud ho bude doprovázet slabá EU.

Ne. Homofobní politiku ruského režimu nepodporuji, ale vidím ji proporčně ve vztahu k lidským právům jako celku. V Rusku jsou dnes v důsledku tamějšího kapitalismu lidé ohrožováni na svých sociálních právech stejně nebo ještě mnohem více jako v ČR. Je jich více než homosexuálů a nikdo o nich nemluví. Nerovnosti v dnešním Rusku jsou někdy až neskutečné. Jesliže Putinova politika "státní" homofobie dnes zneužívá ve svůj prospěch homofobní nálady jako nástroj integrace (vymezování k jinakosti) a homosexuály jako obětního beránka, je jeho kritika ve stejných intencích a navíc podporuje v ruské společnosti protizápadní nálady. To je pomáhá mu plnit tu roli jakou Putinův režim přesně potřebuje. Z velké časti to byla vždy západní kritika a frustrace z nedosažitelných ambicí, co v Rusku vyvolávalo konzervativní, slavjanofilské (dnes euroasianistické) tendence nepřátelské Západu. Kampaně proti Rusku v tomto stylu jsou kontraproduktivní a destabilizační.

Ne. Nemyslím si, že Putinův režim odpovídá ideálům liberální demokracie západního typu. Je výslednicí domácího vývoje, která k tomuto modelu nevedla a má celou řadu nedostatků.

Ano. Osobně si myslím, že peníze investované do Olympiády by bylo lepší investovat do Ruska a jeho lidí. I když dobře rozumím tomu, že Putin ji chtěl využít jako další z nástrojů jeho politiky národní hrdosti, kterou dělá od roku 2000. Hry jsou záležitostí prestiže a chtěly být výjimečné.

Nechápu ale proč by Rusko jako země neměla mít právo na svůj vlastní názor a ukázat na olympijském ceremoniálu to nejlepší ze sebe, aniž by se přitom mluvilo o Potěmkinově vesnici. Jsou snad olympijské ceremoniály arénou pro národní sebemasochismus? Naopak ceremoniál svojí kompozicí a tématy nebyl ničím jiným než variací na téma ruských dějin jako dějin modernizace a budování a zapadnické rysy v něm značně dominovaly.

Výběr skladby Nas ně dogonjat od skupiny t.A.T.u, která se proslavila komerčním tématizováním ženské homosexuality byl jistým signálem pro kritiky.

To, že někdo v českých médiích očekává a kritizuje Rusko za to, že při ceremoniálu ukázalo a chtělo ukázat - stejně jako všechny ostatní země - to nejlepší ze sebe, je především výpovědí o něm samotném.

Velká část českých médií dnes skoro vůbec neinformuje o dnešním světě, ale uzavřela se do vlastní provinční bubliny, ze které píše povětšinou jen o světě z perspektivy české kotliny a jejích bolístek, národních traumat a mindráků.

O Rusku a jeho problémech se v nich vlastně nic nedozvíte.

Vytisknout