Umíme se v ČR brát o svá lidská práva?

6. 2. 2014 / Vlasta Hábová

Cíl této kampaně byl zaměřen na změnu uvažování Evropské komise, na jeho posun od tržního přístupu a orientace na konkurenci k přístupu zaměřenému na právo a orientaci na veřejnou službu tak, aby byl zajištěn universální přístup k vodě a sanitačnímu zabezpečení a byly ochráněny omezené veřejné vodní zdroje pro budoucí generace. Garanty této iniciativy se pro ČR stali Pavel Růžička a Ivana Břeňková. Kampaň podpořila Marta Kubišová a Ondřej Vetchý.

V rámci této EOI bylo předloženo 10 návrhů, jejichž přijetím by měla Evropská komise přispět k realizaci lidského práva na vodu a sanitační zabezpečení (podrobněji viz: www.vodajelidskepravo.cz/o-kampani ).

Tato EOI byla zaregistrována Evropskou komisí v dubnu 2012. Aby byla úspěšná, bylo zapotřebí do roka a do dne sesbírat milion ověřených podpisů občanů EU a předložit je Evropské komisi. Její povinností pak je do tří měsíců se sejít s organizátory k podrobnému projednání a po veřejném slyšení v Evropském parlamentu přijmout oficiální stanovisko, ve kterém uvede a zdůvodní následná opatření.

Po ukončení podpisové kampaně v roce 2013 bylo konstatováno, že podporu této EOI vyjádřilo celkem 1 889 790 občanů ze všech států Evropské unie, což byl proti "úředně" požadovanému 1 milonu samo o sobě nebývalý úspěch.

Nicméně prvního politického úspěchu dané EOI bylo dosaženo již v červnu 2013, když ještě před odesláním všech úředně ověřených podpisů oznámil komisař Barnier, že voda bude vyloučena z koncesní směrnice EU.

Po předání 1 659 692 již ověřených podpisů Evropské komisi dne 13.1.2014 byla petice EOI "Voda a sanitace jsou lidská práva" přijata k veřejnému slyšení v Evropském parlamentu na 17. února 2014 a ve stejný den má být projednána také v Evropské komisi. Zástupci dané EOI budou v těchto institucích obhajovat seznam desítky konkrétních praktických akcí, které by měla EK realizovat pro reálné prosazení těchto lidských práv.

K aktivní účasti na tomto projednávání se mohou občané naší republiky ještě připojit prostřednictvím následující pozvánky:

Teď tedy půjde o to,  jak velké podpory se v  rozhodující den této prospěšné iniciativě dostane z našich česko-moravsko-slezských měst, sídlišť a vísek. Zahluší zájem o nablýskaná sportovní olympijská klání potřebu "zafandit" nutnosti zpřístupnění základního zdroje života i těm nejpotřebnějším z potřebných?

Zkušenosti s podporou EOI v naší zemi nejsou právě ty nejlepší. I tato celoevropsky úspěšná iniciativa u nás nevykázala nijak reprezentační výsledky. Místo požadované kvóty 16 500 podpisů bylo sesbíráno jen 7 575 ověřených podpisů (celkem 7 986). A tak za náš životní zájem -- zrušit kšeftaření s vodou a zpřístupnit tento přírodní zdroj všem lidem nezávisle na jejich majetku -- zabojovali občané z Belgie, Finska, Německa, Maďarska, Itálie, Litvy, Luxemburska, Holandska, Slovenska i Slovinska a Španělska. Na třech vítězných příčkách ve sběru podpisů se pak umístily s následujícími procenty splnění rozepsaných kvót: Slovinsko 292,4%, Belgie 245,7% a Slovensko 215,3%. Největší počet hlasů jako nejlidnatější země EU pak dodalo Německo (1 236 455) s plněním na 166,5%.

V souvislosti s touto EOI stojí za připomenutí také skutečnost, že i 3. Výbor OSN přijal už 21.12.2013 rezoluci "o lidském právu na nezávadnou pitnou vodu a na hygienická zařízení" se zdůvodněním, že jsou tato práva odvozena z práva na přiměřenou životní úroveň.

 Druhá velká EOI za nepodmíněný základní příjem, ve které se u nás se značným úsilím angažovali zejména někteří pražští levicoví intelektuálové, se nezdařila vůbec. 15.1.2014, kdy byl ukončen sběr podpisů, bylo konstatováno, že nezískala dostatečnou podporu od občanů EU. I když v šesti státech EU byl minimální počet podpisů sesbírán (v Holandsku, Belgii, Slovinsku, Chorvatsku, Bulharsku a Estonsku), do splnění podmínek k zaregistrování EOI u EK chyběla ještě jedna země se splněnou kvótou. A místo potřebného jednoho milionu bylo sesbíráno jen 276 914 podpisů. Z toho v ČR 4 126 z potřebných 16 500 (25%), na Slovensku 6 351 z 9 750 (65,14%) a v Německu 37 765 ze 74 250 (51%).

Zdá se tedy, že při využívání nástrojů participativní demokracie se mají nejen mocenské struktury, ale i občané naší republiky ještě hodně co učit. Pravda, nedá se říci, že by orgány naší státní správy před našimi občany možnosti jejich přímé účasti na tvorbě politiky EU tajily.

V návaznosti na přímo použitelné Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 211/2011 ze dne 16. února 2011 o občanské iniciativě a k němu příslušného Prováděcího nařízení Komise (EU) č. 1179/2011 ze dne 17. Listopadu 2011, kterým se stanoví technické specifikace pro online systémy sběru, byl v ČR přijat Zákon o evropské občanské iniciativě ze dne 25. dubna 2012 formou Předpisu č. 191/2012 Sb., který upravuje některé postupy a podmínky pro výkon práva občana členského státu Evropské unie podílet se na demokratickém životě EU prostřednictvím občanské iíniciativy. Ministerstvo vnitra ČR pak na svých webových stránkách publikovalo Základní informace o evropské občanské iniciativě a na tomto portálu je umístěn oficiální registr EOI, obsahující aktuality, výbornou příručku EOI a celou řadu užitečných instrukcí, jak oslovit orgány EU a zapojit se do diskuse.

Problém je ale v tom, že v milionech internetových informací se občan, necvičený v jejich třídění a vyhledávání, nemůže orientovat a cílenou osvětou k povzbuzení občanských iniciativ se nezabývají ani orgány státní správy, ani naše občanská hnutí. Největšími předvolebními hity se v ČR sice minulého roku staly problémy "zavedení přímé demokracie", "rekonstrukce státu" a "sjednocování levice". Avšak pro nejrůznější akademické diskuse nad "potřebou založení nového levicového subjektu" či nad přípravou budoucí "diktatury kognitariátu" až po návrhy na překonání kapitalismu "zřízením nových celostátních a krajských družstevních orgánů" nám unikají praktické kroky EOI k omezení monopolu soukromého vlastnění životních zdrojů. Zatím co naši aktivisté z "protestních" hnutí vyslovují na svých shromážděních údiv nad tím, že by snad některé organizace mohly požadovat deprivatizaci veřejných statků, velká evropská města už usilují o praktické převzetí vodovodů a kanalizací od soukromých firem do komunálního vlastnictví. U nás zato nad nedostatkem přímé a participativní demokracie umíme skvěle naříkat a nadávat!

Vytisknout