Různé pohledy na vlastizradu, aneb Pokrytectví, alibismus a povzbuzení pro budoucí zločince

7. 2. 2014 / Karel Dolejší

Za druhé, trestní zákon č. 140/1961 Sb. v § 91 doslova říká: "Československý občan, který ve spojení s cizí mocí nebo s cizím činitelem spáchá trestný čin rozvracení republiky, teroru, záškodnictví nebo sabotáže, bude potrestán odnětím svobody na dvanáct až patnáct let nebo trestem smrti."

Vasil Biľak se podle zákonů své doby dopustil vlastizrady, neboť ve spojení s cizí mocí plánoval svržení legálních představitelů tehdejší čs. republiky. To co udělal bylo příliš dokonce i na Husáka a i Sověti chápali, že dlouhodobě s takovým Quislingem nemohou spolupracovat a svěřit mu reprezentativní funkci, protože je příliš zkompromitován. Nechali ho tedy pouze donášet na soudruhy. Potrestán po pádu režimu ovšem nebyl, ani symbolicky (odsouzen a propuštěn s ohledem na zdravotní stav, například), ačkoliv i z bývalé sovětské strany existují jasná svědectví o tom, jak předával zvací dopis na pánském záchodku. A to je do budoucna obrovský malér. Nejde totiž jen o žvanivé replikování paranoidních historek bývalých okupantů o tom, že Pražské jaro prý vymyslel údajný židoamerický agent Eduard Goldstücker, ani o to, že vojáky, které sami popravili za neuposlechnutí rozkazu, dodnes lživě vydávají za oběti údajné čs. kontrarevoluce. Jde především o staré a stále se opakující téma zrady českých elit. Zatímco slovenská levice se s takovými zradami zásadně nesmiřuje, to co se tak nazývá v Česku a přilehlých luzích a hájích prokazuje obrovskou vynalézavost pokud jde o to, jak podlost a zradu relativizovat nebo omluvit. Dokonce strana, která v historii vždy proslula tím, že v každé situaci vytyčovala tu "jedině správnou" linii, najednou alibisticky hovoří o různých pohledech. Ano, mohou být různé pohledy na to, jak mělo být po roce 1989 s vlastizrádcem naloženo. Ale lze jen těžko zpochybnit, že je velmi nebezpečné, pokud nebyl jednoznačně odsouzen a potrestán alespoň symbolicky.

Epidemie vciťování do Biľaka totiž avízuje, že každý politický zločinec v Česku, nehledě na dobu, kdy působil, a na škody, které po něm zůstaly, vždy najde dostatek přímluvců a bude svým způsobem vzat na milost, takže nikdy nevznikne nebezpečí, že by např. za divokou privatizaci či cokoliv jiného byl někdy někdo skutečně potrestán. Kdyby se k tomu totiž někdy vůbec schylovalo, nastane další epidemie vciťování a bude žvaněno o tom, jak prý dotyčný jednal "v dobré víře". Jinde takové citlivky nejsou, četli možná aspoň zběžně Maxe Webera a pamatují si, že politik se má řídit etikou důsledků, tj. má být posuzován podle důsledků svých činů, ne podle nějaké pochybné politické hermeneutiky.

Poláci nakonec vzali svým způsobem na milost i generála Jaruzelského, který v zemi vyhlásil výjimečný stav, za jehož vlády došlo k rozsáhlým represím a dokonce byli v katowických dolech při stávce i mrtví. Ne že by ho milovali, to ani náhodou, ale vědí, že je ušetřil ještě horšího ponížení ruské okupace. To pro ně má zřetelnou hodnotu. Jaruzelski nebyl vlastizrádce. Pro bezectného čecháčka taková věc ovšem hodnotu nemá. Ten všechno semele na jednu hromadu a přiřadí tomu ve výsledku stejnou hodnotu exkrementu. Čo bolo, to bolo, terazky sú rôzné pohledy. Co když zradil v dobré víře? Co když zhasnul proto, abychom rychle zbohatli?

Mimochodem, kdyby Vojtěch Filip nebyl naprostý idiot, vůbec se k úmrtí široce nenáviděného vlastizrádce Biľaka veřejně nevyjadřoval a nechal si to někam do stranických kuloárů, kde se to snad snese.

Vytisknout