Jak dlouho budeme slepí k cizímu neštěstí?

7. 2. 2014

Je-li nějaký problém, je namístě vyřešit jeho příčinu. Vznike-li však z "řešení" problému byznys, nikdy se tento problém ve skutečnosti neodstraní, ale ještě víc prohloubí, aby mohl byznys dál fungovat a přinášet zisk. Aby mohl takovýto byznys dlouhodobě fungovat a dlouhodobě přinášet zisk, musí se problém systémově vytvořit. Výše popsaný mechanismus si žádá kategorické STOP.

To, že stát funguje tím stylem, že vlastně nefunguje .. je vina především českých voličů. Zní to drsně, ale je to tak, je to vina nás - všech voličů. Hned se pokusím vysvětlit proč si toto myslím. Původně jsem zamýšlel, že je na místě vinit občana jako takového, ale přijde mi, že výstižnější výraz je volič. Totiž ten, kdo má právo volit a je tedy způsobilý i věkem - ne jen občan, který třeba do statutu voliče ještě věkem nedospěl ... tímto bych vlastně obviňoval i děti až mimina, která ale za nic nemohou. Volič je totiž i ten, kdo svého práva aktivně nevyužívá. I nevolit je přeci volba, píše čtenář Miloš Hladík.

Jsem toho názoru, že vlastně máme vždy takovou vládu, jakou si zasloužíme. Lidé ve vládě jsou především jenom lidé s lidskými vlastnostmi a pudy, stejně jako ostatní "běžní" občané. Tyto vlastnosti se zrcadlí v každém z nás a funguje tu jakási vazba mezi veřejně působícími osobnostmi (mj. i politiky) a celou společností. Obousměrná. Celebrity začnou kupříkladu mluvit jak dlaždiči (dlaždičům se za tento generalizující výraz omlouvám a jsem za jejich práci rád) a hned se to projeví na mluvě veřejnosti a naopak. Celebrity a veřejně vystupující osoby mají vůči společnosti jako takové ohromnou zodpovědnost (kterou si mnozí možná - ke škodě věci - ani neuvědomují..anebo je to snad záměr?) a to jak se ona veřejnost k těmto lidem chová (jak přijímá jejich slova a činy) se zákonitě odráží i na chování těchto veřejně vystupujích osobností. Zákon nabídky a poptávky. Pokud dejme tomu divácká obec kladně přijímá urážky a vulgarity, pak je sama vjádru urážející a vulgární a je jí samé toto jednání vlastní. Kdo začal dřív je zbytečné řešit. Nechci rozebírat co bylo dřív, jestli slepice či vejce. Jedno je však jisté, slepice nebo vejce s tím musí přestat a začít se chovat zcela jinak. Má-li se něco k lepšímu změnit, musí se k lepšímu změnit vnitřně především jedinec jako takový. Já, Ty, My všichni.

Jsem rád, že čtenáři Britských listů aktivně pomáhají postiženým a zoufalým lidem, které stát hodil přes palubu a které nechal i bez záchrané vesty napospas rozbouřeným vodám. Sám se na jednu stranu stydím, že jsem na ani jeden případ (a že jich tu již bylo ... ruku na srdce, i těch případů, kdy Bristké listy málem několikrát zanikly, zcela toto přiznávám) neslyšel a ani kačkou nepřispěl. Pro to první mám důvod. To druhé je patrně neomluvitelné a jako častý čtenář Britských listů se omlouvám a skláním poklonu těm, kteří i za mě pomohli. Tam, kde se má postarat stát, je však charita nesmyslná. Z tohoto důvodu odmítám poskytovat peněžitou pomoc na kdeco, mladým slečnám a hochům postávajícím leckde nejen v centru Prahy a vybírajícím peníze tu na psí útulky, tu na nevidomé děti aj. ukazuju prázdné dlaně a vrtíc hlavou dávám najevo že se nehodlám podílet na nesystémovém řešení problémů.

To je ono - systémové řešení. Tato země a její občané to potřebují více než kdy jindy. Jenže samo od sebe se to nezlepší. Ne, dokud budeme slepí a lhostejní k cizímu neštěstí.

Pojďme konečně začít pojmenovávat konkrétní problémy, kterým čelíme a navrhovat nějaké možnosti systémového řešení. Přeci se nebudeme dokolečka na politiku dívat tak, že je to všechno špína a svinstvo, od kterého je nejlepší odvrátit zrak (velký omyl - to akorát dovolí paznechtům dělat si co chtějí; nezájem a lhostejnost je jedna z příčin stavu, který tu panuje), když to hlavní máme v rukou přeci my, voliči.

Každá příčina má nějaký následek. Určitá akce vyvolá určitou reakci.

Kupříkladu tu svého času primátor Hudeček zaváděl opatření týkající se vyhazování bezdomovců z dopravních prostředků. Měly vzniknout (anebo už vznikly?-rád se poučím) speciální týmy, které toto měly dostat na starost. Vždyť je to naprosto nahlavu postavené.

Proč třeba tiskneme neekonomicky a neekologicky papírové jízdenky, když například v Istambulu to funguje na bázi turniketů a žetonů, které bez jakékoli další ekologické a ekonomické ztráty cirkulují v oběhu? Na otázku kam by přišli revizoři odpovídám, že změna náplně práce na konduktora není vůbec nereálná. Revizor by si jen nejezdil "kudy chce", ale každý by si stoupl do jednoho autobusu, do jednoho vagonu tramvaje a kočíroval si to tam. Je toto nereálné? Neodstranil by se "problém" i s těmi bezdomovci či černými pasažéry v hromadných prostředcích líp než speciálními komandy?

Zmíněný bezdomovec je často obětí dalšího problému ... soukromých exekutorů a právního systému nastaveného tak, že dlužník není na vznik dluhu včas upozorňován, aby byl dluh co nejrychleji uhrazen a věřitel uspokojen, ale tak aby dluh narostl co nejvíc a byl tak pro právnické společnosti skupující dlužné částky v ohromném rozsahu co nejlukrativnější. Návrhy na řešení tu již byly a jsou.

Další věc ... často slýchám, jak je hrozné, že určití lidé kradou například víka od kanálů, kusy kolejí, aby železo prodali za pár šupů do sběrných dvorů. To že někdo do nezavíkovaného kanálu pak spadne a třeba se zabije, skoro nikoho netrápí ... má si dávat pozor. Dobře, ale co si takhle posvítit na sběrné dvory? To samé se týká zastaváren, které vesměs již svou existencí vybízí k trestné činnosti. Když je poptávka ...

Před nedávnem Evropskou unií proběhla (neúspěšně) petice týkající se bezpodmínečného příjmu. Zajímavá myšlenka, podepsal jsem. Je to vesměs vysmíváno stylem "kde na to vezmete?" .. "to máme živit i ty parazity co kradou a žijou na dávkách?" a podobně. Jsou lidé, kteří z existenčních důvodů kradou. Tyto případy v práci vídám vcelku často. Nevyřešil by se tímto zčásti i tento problém? Přeci člověk, který má své fyzické potřeby (POZOR: je rozdíl mezi ukojitelnými potřebami těla a bezednými tužbami ducha) zajištěné, nemá přeci důvod okrádat své spoluobčany. Možná soudím podle sebe, ale rozhodně to stojí víc za úvahu než za promptní odsouzení a cynický výsměch.

a témat by se našlo jistě víc ... např. Janem Čulíkem zmíněná nemožnost odpojení proudu a plynu lidem invalidním, nemohoucím, starým v Británii (ZDE), což byl vlastně impulz k tomu abych sedl a napsal tyto řádky .. a čtenáři jistě doplní i vlastní postřehy.

--- Pan Čulík má pravdu, pojďme si konečně dupnout na politiky, poslance a senátory, aby začali zavádět systémová řešení. Třeba každý jen na ty politiky té své strany, kterou sám volí, to je jedno. Není naškodu, že s rozumnými návrhy přijde víc stran. Naopak je to ku prospěchu věci. Politické strany by neměly v tomto mezi sebou konkurovat ale spolupracovat. Chápu, že mezi nimi zuří konkurenční boj, ale to je v tomto případě a v situaci, v níž se země nachází, naprosto nežádoucí. Nehádejme se dokola o tom, co bylo, jaký je kdo zloděj či lhář či kdo má nebo nemá lustrační osvědčení a věnujme se tématům, které nás tíží a pálí tak, aby se konečně věc veřejná řešila ku prospěchu celku. Vnímejme vše jako celek, jehož jsme přeci součástí. Odstraňme příčiny a nebudeme čelit hořkým následkům (z jejichž řešení si koumáci udělali výdělečný byznys). Takhle už to vážně dál nejde.

Nejhorší z obecného hledika pro tuto zemi a všechny její občany je lhostejnost. Tato lhostejnost je nám sugerována již přes 20let, že každý se má starat sám o sebe a "nehas co tě nepálí"... Nečekejme, že to politici udělají za nás sami od sebe. Neudělají. Musíme je trknout nebo rovnou nakopnout, jinak nás budou dokola oblbovat žabomyšími válkami, pseudoproblémy a využívat své postavení ke svému soukromému blahu místo svého poslání..

Vytisknout

Obsah vydání | Pátek 7.2. 2014