Dát otroku krajíc chleba je chybné

7. 12. 2013 / Jaromír Habr

Pane Hartmane, pane Čulíku, přátelé i vy ostatní!

Protože záležitosti, na něž tímto reaguji, nejsou osobní, nýbrž se týkají mnoha občanů České republiky potažmo stavu celé společnosti, protože už několik let zpět jsem narazil na důsledky osobního intelektuálního a etického limitu Vás, pane Jane Čulíku, který jako provozovatel serveru, jenž umožňuje publikovat i jinde nepublikovatelné, sice konáte záslužnou práci, na druhé straně však dle mých poznatků jako ten, kdo určuje, co bude publikováno a co nikoli, a rovněž jako autor si dle mých poznatků počínáte poněkud svérázně, protože vzhledem k výše uvedenému Vašemu počínání coby šéfredaktora nemám jinou možnost a protože vést otevřenou společenskou diskusi považuji za jednu z mála cest, jak pokročit dopředu, aktuálně spíš alespoň zastavit další společenský propad, zvolil jsem tuto formu.

Vzhledem k tomu, že v ČR je aktuálně nadbytečných (nikoli nezaměstnaných, to je jen účelově užitý zavádějící termín!) více než půl milionu lidí, být jedním z nich není nic, za co byste se, pane Hartmane, ve Vaší situaci měl stydět či se považovat za méněcenného. I já, který jsem nadbytečný již sedm let, jsem si musel poradit. A trvalo u mne docela dlouho, než nad sebedrtící emocí opět získala navrch racionální analýza, která coby objektivizující nástroj teprve reálně vypovídá o tom, kdo je skutečným viníkem onoho společenského statutu mnohých i celkové aktuální společenské situace.

Proto neváhejte a s naprosto čistým svědomím si u úřadů nárokujte vše, co je Vám stát ve vaší situaci povinen poskytnout a co jste si jako pracující předplatil!

Finančně Vám nepřispěji, sám nemám z čeho. A dovolím si být zcela otevřený: i pokud bych měl z čeho, přispěl bych Vám až poté, co byste mi sdělil, koho jste v v parlamentních volbách minimálně posledních deset let zpět volil, a až po zvážení onoho sdělení.

A ukázalo-li by se, že jste volil modré neoliberály či kterýkoli z jejich klonů, neposlal bych Vám nic (tím neříkám, že Vy, pane Hartmane, jste ten případ - míním to obecně).

Na rozdíl od mnohých rádobyhumanistů totiž zastávám názor, že nejlepším darem všem ostrakizovaným současným režimem, jenž si počíná asociálně, je způsob, jak jim otevřít oči. A tím nejhorším darem naopak vše, co jim usnadňuje mít oči nadále zavřené. Což znamená, že dát otroku krajíc chleba je chybné, neboť to pomáhá fixovat a legitimizovat jeho status. Správné je pomoci mu uvědomit si svůj stav a napovědět mu, jak jej změnit, přesněji jak změnit jeho příčinu.

Samozřejmě, pane Čulíku, že jinak je tomu u jedince bezprostředně ohroženého smrtí hladem či mrazem. Nicméně než jste příspěvek pana Hartmana a mnohých dalších publikoval, ptal jste se jich, zda a s jakým výsledkem si požádali o příspěvek na bydlení, příspěvek na živobytí, doplatek na bydlení a o zproštění od povinnosti platit poplatek za rozhlas a televizi?

Ptal jste se jich, kde všude a jak se proti systémové zvůli pokoušeli bránit? Opravdu si neuvědomujete, že všem, jenž jsou na tom velmi podobně, svépomocnou solidaritou pomoci nelze a že dokud na lidi, kteří volí své otrokáře, ať už proto, že se nedokázali vypořádat s averzí vůči minulému režimu (jenž v humánním záměru selhal ze stejných příčin, jako selhává ten nynější) či podléhají politické propagandě většiny současného mainstreamu, nedopadne na tvrdo důsledek jejich volby a oni poté začnou myslet a následně volit jinak, nelze ani změnit příčinu, tedy systém?

Pane Čulíku, já sice nejsem schopen nabídnout mediální prostor k užitečné publikaci jako Vy, nicméně důsledně dbám, abych neposkytoval knížecí rady či nepodporoval medvědí služby.

A při svých analýzách vycházím především z vlastních praktických poznatků, které například vypovídají, že největší problém při pokusu jakkoli se bránit svévoli zaměstnavatele není se zaměstnavatelem, ale se spoluzaměstnanci, kteří, čím víc na ně zaměstnavatel tlačí, tím víc před ním ohýbají záda a namísto napření síly proti příčině zbaběle, sobecky a ze strategického hlediska zcela hloupě útočí spolu s pohůnky zaměstnavatele na práv se dovolávající spoluzaměstnance.

Koncipoval a distribuoval jsem po ostravských úřadech práce návod nezaměstnaným, jak se bránit nucené práci. A při té distribuci jsem poznal, že výlučná většina z nich netuší, kdo je viníkem jejich stavu a, co je ještě horší, ani je to příliš nezajímá.

Ano, tady už nastupuje jiný princip, jenž jde proti mému předchozímu dovolávání se odpovědnosti: nelze se spravedlivě dovolávat osobní odpovědnosti potažmo občanské aktivity u těch, jenž jí pro nedostatek intelektu či brutální míru ostrakizace/frustrace nejsou schopni.

A v této souvislosti pak, pane Čulíku, některé Vaše výzvy českých občanů k sebeobranné aktivitě pomíjejí dějinami relativně nedávno ověřený fakt, kdy systémovou frustrací paralyzovaní lidé, až na naprosté výjimky, jdou dokonce i na smrt zcela bez odporu.

Nicméně Vy, pane Hartmane, formulací svého příspěvku, na mne jako psychicky paralyzovaný nepůsobíte, tedy jako první krok znovu běžte na úřad a žádejte vše, co jsem uvedl výše (formulář ke zproštění z R a TV poplatků dostanete a případně vyplněný odevzdáte na poště). A úředníky, jenž často působí dojmem, že část jejich platu se odvíjí od počtu úspěšně odmítnutých klientů, se nenechejte odbýt! Vyžádejte si všechny příslušné formuláře, vyplňte a podejte.

ZDE naleznete mnoho užitečného, včetně formulářů. Je to pro laika docela složité, skoro jako by to byl záměr, ale to, včetně zjištění, že úředník, na rozdíl od soudce, může i nevinného člověka de fakto odsoudit k smrti, prostě musíte překousnout!

A až se dostanete z nehoršího, další kroky budou jen na Vás. Držím Vám palce a věřím, že i Vy to překonáte a že budete schopen mnohých dalších občansky odpovědných protestních postojů či aktivit. Nicméně pouze publikovat svůj příběh, to je sice dobrý začátek, ale jeho užitečnost v době, kdy takto postižených jsou odhadem desítky tisíc, je poněkud omezená.

V důsledku ztráty sebeúcty i síly nutné k odporu u postižených/nadbytečných a nevědomosti či cynické ignorace u ostatních se v naší společnosti dosud nenašel nikdo, kdo by neoliberální politiky, nejlépe před volbami, tvrdě přitlačil k vyjádření, zda v situaci, kdy prosazují a praktikují systém, jenž nějakou část občanů ve jménu maximalizace tisku vylučuje z možnosti pracovat, jim hodlají zajistit jinou možnost důstojného lidsky přijatelného bytí či je naopak hodlají fyzicky likvidovat, byť nikoli přímo, nýbrž "jen" nastavením systému, v jehož důsledku se ovšem nadbyteční buď naučí jíst vzduch nebo zemřou hlady.

Žádná další možnost tady totiž není. A protože maximalizace zisku je u neoliberalismu na prvním místě a tu druhou variantu, důstojné zabezpečení nadbytečných, tomu ve stále větší míře podřizuje, věcně vzato jde o počínání směřující k fyzické likvidaci všech nadbytečných, kteří, z hlediska čistě ekonomického, nicméně zcela odlidštěného, svojí existencí odčerpávají prostředky ze státního rozpočtu, jenž neoliberálové, i dle mnohých proběhlých kauz, víceméně pokládají za součást rozpočtu vlastního, jsou-li u moci.

V souvislosti s předchozím, a nikoli pouze proto, že jsem jedním z postižených, nýbrž především proto, kam tento trend míří, se tedy nyní ptám především vás novinářů: jak je možné, že celá léta ignorujete směřování neoliberální garnitury, ať již lokální či globální? Jak je možné, že například můj dopis Jaromíru Drábkovi ještě coby ministru, ze dne 25. 1. 2012, v němž objasňuji mnohé z připravovaných zrůdností, jste ani nepublikovali (včetně Vás, pane Čulíku...)? Jak je možné, že nikdo z vás mnou v kopii obeslaných:

redakce@blisty.cz, redakce@denikreferendum.cz, ctk@ctk.cz, info@ ceskatelevize.cz, info@rozhlas.cz, redakce.internet@denik.cz, redakce@ lidovky.cz, redakce@pravo.cz

se nezajímal o Drábkovu reakci? (Obojí přikládám). Pak se ovšem, dle přísloví "Sytý hladovému nerozumí", nabízí logický závěr: budete muset zažít na vlastní kůži, jaké je vyjít s 24,30Kč/den na stravu, ošacení, další běžnou spotřebu a amortizaci vybavení domácnosti nebo, ještě lépe, zkusit bez prostředků žít a přezimovat venku! Být strategicky myslící levicový politik, za těchto okolností, i vámi daných, bych neusiloval změkčovat dopad toho nejzrůdnějšího z dílny nahnědlé neoliberální pravice na občany. Naopak: nechal bych ony všehoschopné nenasytné pošetilce u moci tak dlouho, až by i těm, kteří se prezentují jako antikomunisté, došlo, že je vhodné se nad svým postojem znovu, a tentokrát proporcionálně, zamyslet.

Konkurenční dravčí mentální mechanismy, jenž byly nutné k přežití v pravěku, v dnešní lidské společnosti, chceme-li se považovat za odlišné od zvířat, mají dnes velmi omezený prostor uplatnění. A i když při současném stavu intelektuální a především morální úrovně většiny příslušníků našeho druhu sice přechod na systém výrazně preferující model kooperační ještě nepovažuji za reálný, jsem si jist, že probíhajícím návratem k modelu neregulované konkurence se do pravěku vracíme a že, jestliže tento směr včas nezměníme, brzy budeme znovu bojovat o holé přežití, a to všichni - mezi sebou navzájem.

Jaromír Habr, Ostrava

P.S.: Veškerým spekulacím ohledně Vašich pohnutek, Pane Čulíku, včetně té, jež jsem nedávno zaznamenal na jednom blogu a jež Vás spojuje s New Word Order, určitě předejdete, když budete důsledně publikovat i příspěvky, jejichž autoři s Vámi nesouhlasí či Vás otevřeně kritizují.

V Ostravě 25.1.2012

K rukám ministra vlády České republiky Dr. Ing. Jaromíra Drábka

Otevřený dopis

Pane ministře!

Pominu, že nezaměstnaných, připadajících na volné pracovní místo, je tolik, že jakákoli snaha přinutit je k větší aktivitě při souboji o toto místo, se jeví jako šikana, nikoli počínání směřující k řešení příčiny nezaměstnanosti.

Pominu, že namísto této skutečnosti je médii zcela disproporčně vyzdvihováno, že do řad nezaměstnaných patří i takoví, kterým se pracovat nechce, pravděpodobně s úmyslem postavit ty, kteří dnes ještě práci mají, proti těm, kteří už ji ztratili a odpoutat tak pozornost od příčiny.

Pominu, že podobně jako v předchozím případě je, rovněž zcela disproporčně, medializována práce načerno, kde za hlavní viníky jsou označováni nezaměstnaní, tedy ti, kteří mnohdy takovou práci přijímají proto, že jinak by nepřežili, zatímco druhá strana téže mince - zaměstnavatelé, kteří si nelegálním zaměstnáváním načerno zvyšují zisky, je v této souvislosti zmiňována jen sporadicky.

Pominu, že razantnost systému DONEZ, určeného údajně pro znesnadňování práce načerno ze strany nezaměstnaných, na straně zaměstnavatelů jaksi schází. A že tak, jak je tento systém praktikován - pro náklady na dopravu, jenž nejsou nezaměstnaným hrazeny, pro ně v mnohých konkrétních případech znamená přímou existenční hrozbu.

Pominu, že stav na úřadech práce po změnách v jeho organizaci, dle zpráv od mnoha jeho zaměstnanců, je v zásadním rozporu s tím, jak jej prezentujete Vy.

Pominu, že záměr privatizovat část agendy v působnosti MPSV ve vztahu k nezaměstnaným s cílem ušetřit, hodnotí mnozí odborníci, včetně těch z nejinformovanějších - z řad samotných zaměstnanců Úřadu práce, nikoli jako opatření vedoucí k úsporám, nýbrž přesun peněz do soukromého sektoru generující další ztráty, jež budou muset být pokryty ze státního rozpočtu.

Pominu, že v minulosti, pod vedením JUDr. Petra Šimerky, nebylo MPSV schopno vyřešit ani naprosto jednoduchý podnět k nedostatku ve formuláři a přehodilo jej na kontaktní přepážkové pracovníky, kteří jsou nuceni při vyplňování předmětného formuláře nadále improvizovat a tento stav trvá dosud. Přičemž ze všech pěti reakcí, od pracovníka kontaktního centra až po náměstka MUDr. Mariána Hoška, kterého ministr pověřil vyřízením podnětu, plyne naprostá nekompetentnost všech zúčastněných ze strany MPSV.

Pominu, že suma, která zbude nezaměstnanému po zaplacení nájmu a služeb spojených s bydlením po odečtení nákladů na pojištění bytu a dopravu, například v mém případě ve druhém pololetí loňského roku činila 728,83Kč/měsíc, tedy 24,30Kč/den na stravu, ošacení, další běžnou spotřebu a amortizaci vybavení domácnosti.

Pominu, že až do konce loňského roku byl základ pro výpočet příspěvku na bydlení a na něj navazujícího doplatku na bydlení v případě bytů v domech bytových družstev a v domech vlastníků ve srovnání s byty nájemními hrubě diskriminační, neboť do tohoto základu nebyla započítávána částka do fondu oprav, a to s odůvodněním, že nejde o nutné náklady. Přesto, že i prostá selská logika říká, že stejnou položku si každý soukromý majitel bytového domu započítává do nájmu. U nájmu placeného uživateli bytů nájemních ovšem takovéto odůvodnění užito nebylo, což lze jen stěží vykládat jinak než jako poklonkování lobbyingu soukromých majitelů bytových domů. Přesto v aktuální novele příslušných právních předpisů v podobě zákona č. 366/2011 Sb., v § 34 (1), cituji:

"Do odůvodněných nákladů na bydlení se započítává a) nájemné, popřípadě obdobné náklady spojené s družstevní a vlastnickou formou bydlení,..."

slovo "popřípadě", umožňující předmětnou diskriminaci, stále zůstává.

Pominu, že mnozí nezaměstnaní byli nuceni k uspokojení svých životních potřeb užít veškerý pro tento účel použitelný vlastní majetek a hotovost včetně například úspor na stáří, s jedinou výjimkou, jíž je penzijní připojištění, jež však není garantováno státem. A že monstrózní výzvy pravicových stran k odpovědnosti jedince za sebe a svoji budoucnost se v této souvislosti jeví jako pokrytecké, neboť mnozí, kteří se jimi řídili, jsou na tom nyní naprosto stejně jako ti, kteří vše, co vydělali, rovnou spotřebovali. Celkově ovšem jsou na tom hůř, protože zatímco ti neodpovědní si užívali, oni si odpírali. Po této zkušenosti budou jakékoli další výzvy k individuální odpovědnosti jen zvyšovat míru pochybností o věrohodnosti české demokracie, především však jejích reprezentantů - vás politiků.

Pominu, že i v důsledku fobie šířené v naší společnosti proti lidem středního věku v kombinaci s výraznou preferencí lidí mladých a s jejich výchovou k mnohdy neopodstatněnému sebevědomí, často nepodloženému adekvátním schopnostmi, mezi lidmi staršími padesáti let nezaměstnanost dosahuje nikoli deseti, nýbrž čtyřiceti procent. Navzdory skutečnosti, že často jde o lidi odborně zdatné a zkušené.

Pominu, že sdělit aktivnímu člověku v produktivním věku, že ve jej společnost nepotřebuje, že je navíc, ba co víc - že je na obtíž, se rovná psychické obdobě rozsudku smrti.

Pominu, že prognózy pro letošní rok počítají s dalším nárůstem počtu nezaměstnaných a že technický vývoj bude sám o sobě, nezávisle na krizi, generovat stále víc nezaměstnaných, ponechá-li se na prvním místě žebříčku hodnot zisk.

Nemohu však pominout, že dle aktuální, Vaším ministerstvem vypracované novely příslušných právních předpisů v podobě zákona č. 366/2011 Sb., dle § 35a nezaměstnaní, kteří nebudou mít štěstí a práce pro ně stále nebude, až na nepodstatné výjimky po sedmi letech ztratí nárok na doplatek na bydlení po následující tři roky, a to zcela.

Protože si toto neumím vysvětlit jinak než jako sdělení: "Jste nepotřební, takže buď se o sebe postarejte, jak umíte, a nebo nepřekážejte!", ptám se Vás jako člověka zodpovídajícího za agendu MPSV: je to takto myšleno? A pokud ne, jak tedy? A žádám Vás, abyste ve své odpovědi byl konkrétní, neboť, ač si to zřejmě neuvědomujete, tady půjde o život. A nikoli jeden, nýbrž desítek či stovek tisíc lidí, občanů České republiky. Ale, a to si zřejmě rovněž neuvědomujete, možná i těch z vás, kteří si takto ve službě nám občanům počínáte.

Jaromír Habr, dlouhodobě nezaměstnaný, Ostrava


V Praze dne 30. ledna 2012 Č. j.: 2012/7955-102 Vážený pane Habre,

stanovená lhůta sedmi let v průběhu 10 let je dostatečná doba na to, aby si každý, kdo pobírá příspěvek na bydlení, byl schopen zajistit jiné bydlení, které lépe odpovídá jeho finančním možnostem. Není přece možné, aby například jedna osoba bydlela ve velkém bytě v centru města, kde náklady na bydlení jsou vyšší a stát to ještě dotoval z veřejných prostředků. Dále je třeba si také uvědomit, že pobírání této dávky má být pro osobu v tíživé sociální situaci pouze přechodným stavem a nikoliv celoživotním východiskem. Každý by měl svoji bytovou situaci řešit aktivně a nespoléhat pouze na pomoc státu, která není neomezená. Doplňuji, že lhůta sedmi let se nevztahuje na osoby starší 70 let.

K dalším skutečnostem, které uvádíte v e-mailu a které "pomíjíte", se vyjádřím pouze stručně. Nelegální práce není přeceňovaným problémem, ale naopak je velmi reálný a je třeba proti němu razantně zasáhnout. O důležitosti tohoto problému svědčí i počet kontrol, které v této souvislosti provádíme a provedeme v roce 2012 (cca 200 000 kontrol).

Dále bych chtěl uvést, že výsledky projektu DONEZ předčí naše očekávání, za několik měsíců fungování jsme státnímu rozpočtu ušetřili přes 12 miliónů Kč. Současně se setkáváme i s kuriózními případy, kdy nezaměstnaný ani nezastírá, že pracuje nelegálně a svoje neohlášení zdůvodňuje, že musel být v práci. Získané výsledky jednoznačně potvrzují správný směr naší politiky. Doplňuji také, že aby mohla "vzniknout" nelegální práce, musí být vždy dva - zaměstnanec a zaměstnavatel. Oba nesou vinu.

Jednoznačně dále sděluji, že všechny úřady práce a samotný systém funguje. Svědčí o tom především celkový počet vyplacených dávek. Celkem bylo k dnešnímu dni vyplaceno přes 98 % všech lednových dávek. Všechny dávky budou vyplaceny v termínech, která nám ukládá zákon.

S pozdravem

Dr. Ing. Jaromír Drábek v. r.

ministr práce a sociálních věcí

Vytisknout

Obsah vydání | Pátek 6.12. 2013