Řezník, aneb Zakažme rakovinu!

4. 12. 2013 / Karel Dolejší

Nechejme Řezníka chvíli jeho jatkám a schválně zkusme jiné příklady. Brutální film Sama Peckinpaha Straw Dogs (česky Strašáci, 1971) svého času ukázal rychlou proměnu kultivovaného matematika v důmyslný stroj na zabíjení. Kniha Louise Ferdinanda Célina Voyage au bout de la nuit (česky Cesta do hlubin noci, 1932) zase popsala děs válečných zážitků, pobytu v afrických koloniích a chudinských čtvrtích. Ani jedno ze zmíněných děl není jistě problém označit za patologické; záleží jen na tom, jak přísné máme vnitřní cenzury. Přitom se tím ale ještě nic neříká o dvou dalších aspektech: O umělecké hodnotě a o tom, zda se tu přece jen nedozvídáme něco důležitého o člověku.

Přirozeně, lze se pokusit zkrátit již tak rychlý proces s oběma autory nějakým povrchním testem. Například Peckinpah ke konci natočil Železný kříž, film z prostředí Wehrmachtu ustupujícího v zuřivých bojích na východní frontě, kde v jedné chvíli dochází ke znásilňování - no a Céline, ten se přece později k fašismu výslovně přihlásil. A máme to. Můžeme vaničku zčerstva vylít.

Pokud přece odoláme pokušení udělat proces ještě kratším a přiznáme oběma jmenovaným, že jejich produkce úplně nepostrádá uměleckou hodnotu ani důležité sdělení, lze dál argumentovat zhruba takto: Ale máme tady béčkové horory, ty jsou rovněž extrémně násilné, ale jinak o ničem. Inu, může být.

Když má divák možnost položit vedle sebe Straw Dogs a béčkový horor, může, ale nemusí si uvědomit, čím se ty dva filmy liší. Dokud o tom, co se vůbec bude vysílat či promítat, rozhodoval komunistický cenzor, bylo docela těžké, aby si divák takto samostatně kultivoval vkus. A tak dost možná, že i ten béčkový (nebo céčkový) horor má přece nějakou společenskou funkci, která není úplně marginální: Jde o funkci "cimrmanovskou"; sděluje "Přátelé, tudy cesta nevede!".

Snad jsme ve slepé uličce něco nalezli; vraťme se s tím na jatka české populární hudby, kde na nás čeká Řezník. Uvidíme, jestli z toho něco vzejde.

Umělecká hodnota Řezníkových textů nestojí za řeč a jsem přesvědčen, že ani nic zásadního o lidské duši nesděluje, co by nezměrné zástupy jiných před ním neřekli tisíckrát lépe. Co je navíc, je od zlého: S doslovnými obrazy patologického násilí leze na veřejnost, kde je vydává přinejmenším za zábavu, přinejhorším za umění.

A zde to s dovolením začínám brát po etapách.

Porušil Řezník nějaký zákon? Pokud mohu posoudit, zřejmě ne. (Měl jsem silné nutkání napsat: "bohužel zřejmě ne"...) Tak za co by ho kdo chtěl zavřít?

Má někdo k dispozici zprávu jeho psychiatra, která by doporučovala ústavní léčení? Zřejmě ne, protože by ji jinak nejspíš dávno použil. Tak jak ho chcete poslat do blázince?

Zdá se, že se Řezníka nelze zbavit tak snadno, nevyloučíme ho jednoduše ze společnosti. Z Českého slavíka ho sice organizátoři vyloučili, což je jejich právo, ale ani tím se věc dlouhodobě neřeší. Bude nám tedy možná muset vystačit možnost, kterou skýtá pouhá svoboda slova. Tedy zásobovat veřejný prostor soudy o tomto přírodním (?) úkazu. Ty mohou být někdy pochvalné, v případě Řezníka se však budou spíše podobat modelovému výroku: "Tohle teď pověsili na Youtube. Je to opravdu neuvěřitelná sračka." Když zmíněným způsobem bude postupovat dost lidí, mělo by se to projevit bez ohledu na skutky ouředního šimla, jenž zde opravdu nemá, co by konal.

To je rozdíl mezi zavíráním, psychiatrizováním a zakazováním nepříjemných projevů a mezi jejich veřejným posuzováním. Stavím se vždy spíše za to druhé, než za první model, kdy na sebe břemeno posuzování "za nás všechny obětavě" bere někdo jiný. Jistě, popírače holocaustu ať úřad dle zákona neprodleně strčí do basy, tam máme jasno. Ale s podobnými recepty by se to opravdu nemělo přehánět. Pokud si totiž nedáme pozor, můžeme snadno skončit tam, kde jsme už v minulosti jednou byli. Řezníci sice nebudou točit blbé patologické klipy, zato však za účelem strážení veřejného pořádku a dobrého vkusu před zvrhlým uměním, v zápalu spásonosných idejí, v opojení světlými zítřky a kdovíčím dalším doopravdy a naživo vrážet bajonety do ženských genitálií. Ve jménu humanity.

P.S. Tohle teď pověsili na Youtube. Je to opravdu neuvěřitelná sračka.

Vytisknout