Totální vítězství maloměšťáckého školometství

4. 12. 2013 / Boris Cvek

Nechci říci, že vzdělání je k ničemu. Je mimo jiné k tomu, aby studenti a žáci pochopili význam geniálních osobností, který opravdu nespočívá v tom, že se "dobře učily" nebo že žily vzorně maloměšťácky. To, že studenti nymburského gymnázia odmítají pojmenování svého ústavu po Bohumilu Hrabalovi, je pro mne šok. Ukazuje to, že jsou nevzdělaní. Setkával jsem se s tímto přístupem často u studentů i jejich rodičů, když jsem sám učil na gymnáziu: důležité jsou známky a každý, kdo se snaží, by měl mít jedničky. Není třeba chápat, myslet, narážet na složitost a náročnost poznání, která vždy nakonec ukazuje, že memorování a konformita jsou obyčejným hňupstvím, je naopak třeba uspět v čiré průměrnosti. Školství mělo k takovému pojetí "vzdělání" vždy sklony a bylo opravdovými vzdělanci a génii často kritizováno, odmítáno. Nicméně současná situace se zdá být vrcholem hrůzy. Místo, aby studenti četli Hrabala a pohrdali školometstvím, odmítají Hrabala proto, že se špatně učil a nežil dostatečně pokrytecký měšťácký život. Dějiny vzdělanosti a kultury jsou založeny na odmítání školometství, průměrnosti, pokrytectví a moralizujících lží o "správném životě" bez nárazů, troskotání, konverzí a konfliktů. Zdá se, že mnozí studenti nymburského gymnázia tohle nikdy neměli šanci pochopit.

Vytisknout

Obsah vydání | Středa 4.12. 2013