Realitní bublina č. 2 může skončit jen ještě hůře, než ta první

4. 12. 2013

Existuje široká shoda na tom, že globální finanční krizi z let 2008-2009 vyvolaly kolabující investiční bubliny na trhu s bydlením, spolu s vážnou recesí, která následovala, napsal v Guardianu Nouriel Roubini. I když nejznámějším případem jsou Spojené státy, kombinace laxní regulace, bankovního dohledu a politiky nízkých úrokových měr nafukovala podobné bubliny v Británii, Španělsku, Irsku, na Islandu a v Dubaji.

Teď, pět let na to, se známky pěnění, pokud ne přímo bublin, znovu objevují na trhu s bydlením ve Švýcarsku, Švédsku, v Norsku, Finsku, ve Francii, v Německu, Kanadě, Austrálii, na Novém Zélandě a také opět v Británii. Na rozvíjejících se trzích se bubliny vynořují v Hongkongu, Singapuru, Číně a v Izraeli, a v hlavních městských centrech v Turecku, Indii, Indonésii a Brazílii.

Známky toho, že ceny domů vstupují do oblasti bubliny, zahrnují rychle rostoucí ceny, vysoký a rostoucí poměr ceny vůči příjmům a vysoké úrovně hypotéční zadluženosti coby podílu na dluhu domácností. Ve většině vyspělých ekonomik jsou bubliny nafukovány velmi nízkými krátkodobými a dlouhodobými úrokovými sazbami. Likvidita generovaná konvenčními i nekonvenčními způsoby monetárního uvolňování zvyšuje ceny aktiv a celý proces začíná cenami domů.

Síly, které tyto bubliny nafukují - politika levných peněz a snaha obejít inflaci investicí do nemovitosti - se ještě nevyčerpaly, a tak to zatím nevypadá, že by bubliny měly brzy splasknout.

Avšak zároveň to znamená, že čím později k takovému splasknutí dojde, tím budou důsledky pro globální ekonomiku horší.

Podrobnosti v angličtině: ZDE

Hypoteční, finanční ... ekonomická krize
Vytisknout

Obsah vydání | Středa 4.12. 2013