Sobotka: Buď bude trojkoalice, nebo volby

23. 11. 2013 / Luděk Prokop

To je tedy fakt síla. Kam se hrabe se siláckými bláboly Nečas. Ten taky stále opakoval v různých obměnách silná slova o předčasných volbách. A to i v období, kdy již preference ODS permanentně klesaly. Od koaliční parlamentní většiny 118 hlasů, při těch jeho "ultimátech", se vypracoval k razantní podmínce bezpečné většiny o 111 hlasech. Od kategorického vyhlašování, jak on nikdy a v žádném případě s žádnými přeběhlíky, až se nakonec propracoval na vládnutí s přeběhlíky v nevolené straně, k radikálnímu ústupu z programu ODS a od bezpečné koaliční parlamentní většiny, k většině jednoho hlasu.

Nicméně ten Nečas to jeho uboze plané vyhrožování aplikoval až v době jeho premiérování. V tomto punktu jej tedy sociálnědemokratický předseda rozhodně předčil. Nejenže s tím začal ještě před usednutím do premiérského křesla, ale začal již v době koaličního dohadování. A navíc v době, kdy vůbec ne pro potenciální koaliční partnery, ale pro samotnou ČSSD, by nějaké další volby mohly být smrtící. V takové situaci zbořit jakékoli jiné možné alternativy a s prapodivnou posedlostí si umínit koalici se stranou, která z parlamentních stran skončila ve volbách na místě posledním, zdá se být pro stranu zničujícím krokem.

Zvláště pak, když tato strana s tradicí účinkování v jednotné NF, si v nové době osvojila tradici požadovat a prosadit podstatně větší podíl na společném krajíci, než by ji k tomu opravňoval její volební výsledek. Vyhrožovat něčím, na čem mohou profitovat nejen potenciální partneři ale především Úsvit Okamury, při reálném předpokladu vlastních ztrát, je hodně zpozdilé. Obávám se, že něco takového hraniční s naprostou ztrátou jakékoli soudnosti, vytlačené do ztracena vidinou premiérského postu.

Naše, v polistopadovém režimu již "tradiční" strany, reagují na nové, neobvyklé situace mnohdy pramenící ze selhávání jejich vůdců, zkostnatěle a takřka vždy, se značným zpožděním. Teprve až když bývá pozdě. Teprve po předchozím, zarputilém setrvávání v daném, byť v déletrvajícím období neudržitelném stavu.

Příčinou toho může být pocit vlastního ohrožení jakoukoli změnou, u mnoha, vlastní osobě oddaných funkcionářů. Proto zatím žádní rebelové, (zatím alespoň v těch největších tradičních stranách), neměli šance uspět. Přestože se stavěli za program strany, nebo za její ideje. Bylo tomu tak za Nečase, je tomu tak i za Sobotky. Až po pádu ODS přijde i pád ČSSD, bude v tom však podstatný rozdíl. A sice ten, že ČSSD bude mít její pád na koho svádět.

A co nejhorší? Může se stát, že nejen současné ale i pozdější choromyslné výplody o tom, jak Miloš Zeman likviduje sociální demokracii, budou mezi řadou občanů brány vážně.

Vytisknout

Obsah vydání | Pátek 22.11. 2013