Válka v Kongu zdaleka nekončí

21. 11. 2013 / Daniel Veselý

Teprve před několika měsíci do této válkou rozervané zóny poslala OSN "mírovou" bojovou brigádu v naději, že tamní zvěrstva ukončí a transformuje předchozí neúspěšnou misi OSN MONUSCO. Členové této mise, jež byla uvedena do života před 14 lety, donedávna trávili svůj čas hraním volejbalu s masovými vrahy nebo za branami neprodyšně uzavřených základen odmítali poskytnout pomoc pronásledovaným lidem. Modré přilby si moc hlavu nelámaly ani s faktem, že v oblasti, kterou měly kontrolovat, nekontrolovaně řádí bandy zabijáků.

Naslouchající svět se totiž před rokem a půl dozvěděl, že do Konga vtrhla jakási milice M23 o síle 2 000 mužů. Toto seskupení bylo ve skutečnosti prodlouženou rukou rwandské armády. Rebelům z M23 se asi před rokem podařilo obsadit a ovládnout významné konžské město Goma. Nicméně ti byli nedávno za asistence konžské armády z Konga vyhnáni s tím, že podpisem mírové dohody "skončí nejvážnější konflikt v zemi za posledních deset let", jak informovala ČT 24. Česká televize neráčila svému koncesionáři poskytnout další informace a načrtnout širší rámec, jenž by detailněji vymezil onen "nejvážnější konflikt v zemi". Přesto tu konflikt v daleko hrozivější podobě zuří již od 2. poloviny 90. let a pachatelé jsou velmi dobře známí, a proto se o nich v naleštěné západní společnosti nesluší hovořit.

Český koncesionář si tudíž mohl oddechnout s vědomím, že je po válce a pohádkově rozsáhlé nerostné bohatství zbité země stráží dobrosrdečné modré přilby. Nic na tom, že ve východním Kongu nadále krvavě operují desítky ozbrojených skupin (FDLR, ADF, Mai Mai, FDP atd.) majících na svědomí masové vraždy, znásilnění, plenění, únosy atd. Takhle konec "nejvážnějšího konfliktu v Kongu" rozhodně nevypadá -- navzdory toužebnému přání české veřejnoprávní televize.

Investigativní novinář a filmař Andre Vltchek, který se pohyboval v tuctech válečných zón, včetně Konga, se o stažení rebelů z M23 vyjádřil následovně: ""Porážka M23" byla možná zorchestrována. Vojenská skupina se vrací domů do Rwandy, protože tam pravděpodobně má jinou práci. Tito banditi verbálně přijali porážku, posléze se zbavili části svých zbraní a vypařili se do sousední Rwandy a Ugandy." Vltchek barvitě líčí běsy války v Kongu, jež se jako tsunami přivalila do Rwandy a Ugandy, píše o nuzotě uprchlických táborů a o tom, jak stovky tisíc lidí musely opustit své domovy.

Filmař Vltchek je autorem dokumentu s názvem Rwanda Gambit , kde na základě zdrcujících důkazů a celé řady svědectví ukazuje, jak v roce 1994 západní média lživě překroutila narativ o rwandské genocidě, zatímco hrobově mlčela o tom, jak od té doby Rwanda a Uganda posloužily západním politickým a ekonomickým zájmům přímými vojenskými invazemi do Konga. Výsledkem bylo bezprecedentní plenění a devastace nejvíce znásilňované země moderních dějin -- Demokratická republika Kongo do písmene přetékala vším, o čem západní korporace a vlády kdy snily: počínaje coltanem, který se používá při výrobě mobilních telefonů a další hi-tech elektroniky, až k uranu a diamantům.

Rwanda a Uganda jsou klíčovými klienty Washingtonu a Londýna, a vlády těchto států jsou díky těmto stykům schopny budovat vojenskou moc, jež způsobuje obrovské strádání obyčejných Konžanů. Toto stanovisko mezi jinými potvrdila také bývalá šéfka Úřadu vysokého komisaře pro uprchlíky (UNHCR) v Gomě Masako Yonekawa. V obdobném duchu hovoří i bývalý člen Kagameho (rwandský prezident) Gangu čtyř Gerald Gahima, jenž v současnosti žije v exilu a který vystoupil ve Vltchkově filmu.

Dalším novinářem a zároveň lidskoprávním aktivistou, který v regionu dlouhodobě působil, je Keith Harmon Snow. Ten je neúnavným kritikem často složitých a nepřehledných politicko-ekonomických vztahů západních elit v centrální Africe; narazíme zde i na tak zvučná jména, jako je Tony Blair, Bill Clinton, Bill Gates a další. "Po dobu 17 let Spojené státy zbraněmi a financemi prováděly genocidní okupaci východního Konga prostřednictvím sousedních států -- Rwandy a Ugandy -- a jejich rebelskými "satrapy"". Snow podle údajů respektovaného průzkumu o počtu obětí války v Kongu dochází k děsivému číslu: 8 až 10 milionů mrtvých.

Genocida a válka v Demokratické republice Kongo i přes nepatrný úspěch pokračuje dále. Je hanbou sdělovacích prostředků jakkoliv bagatelizovat tamní děsy a hrůzy, jak je bohužel zvykem i při jiných tragédiích, kde lze tušit zájmy západních politicko-ekonomických entit.

Naše mobily, laptopy, LCD obrazovky jsou přednější než miliony zmařených lidských životů ve východním Kongu, kde může stále docházet k 1 100 znásilnění denně. Za vší touto mizérií a utrpením stojí vlády Rwandy a Ugandy, jež podporuje Západ, především pak USA a Spojené království, lokální milice a nadnárodní korporace vyrábějící elektrotechniku -- a nakonec my, protože jsme jejich velkorysými zákazníky.

Vytisknout