21. 11. 2013
Už před svým zavražděním, k němuž došlo tento týden před padesáti let, byl pro mnoho lidí John F. Kennedy ikonickou osobností - jeho vláda byla "zámkem Camelot" pro zářivou novou éru. Z průzkumů veřejného mínění vyplývá, že američtí občané systematicky považují Kennedyho za jednoho z největších politiků v americké historii. Realita ohledně tohoto muže byla daleko temnější. V soukromí to byl narkoman, notorický sukničkář a měl vazby na mafii.
Avšak jeho osobní život tehdy zůstal - v soukromí. Loajální zaměstnanci, spiknutí médií a to, že bylo naprosto vyloučeno, že by někdo prozradil zprávy FBI o Kennedyho indiskrecích, znamenaly, že prezidentův obraz zůstal nepošpiněný.
Kontrast s dneškem by nemohl být větší. Dnes jsme přesvědčeni, že by se soukromý život neměl oddělovat od veřejného a máme právo být informováni i o těch nejintimnějších podrobnostech ze soukromých životů politiků i všech osob ve veřejných funkcích, jimž důvěřujeme, abychom ve "veřejném zájmu" mohli posuzovat jejich charakter.
Jiní argumentují, že soukromý a veřejný život by měly zůstat odděleny a že naše chlípnost poškozuje občanskou společnost. Měli bychom vždycky očekávat, že naši vedoucí politikové nám jdou v morálce příkladem a vedou život bez poskvrny? Anebo se všichni proviňujeme hromadným pokrytectvím?
Opravdu vyžadujeme od našich politiků morální úroveň, jakou nikdy nedodržujeme ve svém vlastním soukromém životě, nebo v životě svých přátel? Měli bychom přivítat to, že světlomet otevřenosti zvyšuje morální úroveň veřjeného života, nebo způsobil, že jsme se stali méně tolerantní a chápavou společností? Toto jsou témata jimiž se tento týden zabýval pravidelný pořad rozhlasu BBC Morální bludiště.
Vytisknout8.6. 2015 / Milan Mundier
Před pětapadesáti lety zažily Spojené státy jednu z nejnapínavějších předvolebních kampaní. V boji o Bílý dům proti sobě stanuli John Fitzgerald Kennedy a Richard Milhous Nixon. Šance obou kandidátů byly prakticky vyrovnané, rozhodnout mohla každá te...