Ještě pár slov k pobídce na založení odborů od pana Čulíka

21. 11. 2013 / Jiří Baťa

Nemá smysl tuto problematiku detailně rozebírat,protože všichni zainteresovaní ví svoje, mají své zkušenosti a proto je také veřejně sdělují. Obávám se, že panu Čulíkovi není mnohé známo, přesto se odhodlal poradit se založením odborů. Že to není tak prosté, jak by se zdálo lze lapidárně vyjádřit tak, že zakládat odbory je stejné, jako organizovat teroristický čin. Především je třeba vědět, že odbory jsou výsadou velkých firem s velkým počtem zaměstnanců, notabene v subjektu, kde by např. masové nepokoje mohly významně ohrozit chod firmy či organizace. Při vědomí těchto nežádoucích projevů nespokojenosti dali zaměstnavatelé, resp. majitelé souhlas s existencí odborů na teritoriu jejich firmy nebo organizace. Ostatně, zaměstnanci těchto firem a organizací byli vesměs i s odbory zprivatizováni, což jako takové patřilo (naštěstí) k podmínkám privatizačních procesů.

Takové štěstí ale neměli a nemají zaměstnanci nově vzniklých menších a malých firem , kde si pracovní podmínky a smlouvy vytvářeli (a stanovují) sami podnikatelé a vlastníci firem a to jen v zásadních, tj. zákonných podmínkách, které však existenci odborů nepodporují. Je proto dost naivní od pana Čulíka si myslet, že mám-li nějaký problém se zaměstnavatelem, není nic jednoduššího než se mu postavit tím, že ve firmě založím odbory, které mi problém se zaměstnavatelem vyřeší. Opak je pravdou a dost jasně to někteří pisatelé dali najevo. V takovém případě na založení odborové organizace není, bohužel, ze zákona nárok.

Existuje sice Listina základních práv a svobod, která určuje a vymezuje práva občanů , nicméně jsou i jiné zákony a paragrafy, které mají větší sílu a LZPS snadno převálcují. To je typický znak tolik proklamované české demokracie a svobody, kde sice lidská práva ano, ale až poté, co bude vyhověno mocnějším (bohatším) subjektům, jinak řečeno, že všichni jsme si před zákonem rovni, jen někteří se (víc než je zdrávo) rovnější! Pokud by tedy někdo z malé soukromé firmy dal na radu pana Čulíka, ne dobře by pochodil. Doporučení na odvolání se na orgány EU je sice možné, ale pozitivní řešení by bylo buďto málo pravděpodobné (pokud by nešlo a zcela výjimečný, do nebes volající případ), v krajním případě by byl řešen v takovém časové horizontu, že do té doby by mohl stěžovatel když ne "natáhnout brka", tak třeba skončit u dr. Chocholouška.

Celá tato záležitost má své kořeny v zákonech, vytvořené po listopadu 89 na podmínky neblahého kapitalistického systému. Jen připomínám, že tomuto systému jsme (obecně vzato) vstřícně, ne-li nadšeně zvonili klíči na Václavském náměstí v listopadu 1989 v očekávání, že se konečně zbavíme proklatého komunistického jha a budeme pracovat a žít ve státě, kde bude vládnout demokracie, svoboda, právo a spravedlnost. Že tomu tak není, nasvědčuje řada článků na téma Otrokářský stát Česká republika. A to už je téma k vážnému zamyšlení!

Vytisknout