Zásadní ideový střet v sociální demokracii?

11. 8. 2013 / Václav Adam

Přestože jsem v 1. kole prezidentské volby podporoval Jiřího Dienstbieraa myslím si, že je špatné, že pan Dienstbier vypadl z vedení sociální demokracie, nemohu s výše uvedeným postojem souhlasit. Ve 2. kole jsem tak jako drtivá většina Dienstbierových voličů z 1. kola volil Miloše Zemana (kvůli postoji Britských listů, že nechtějí být "volebním štábem žádného z kandidátů" mi nebyl vydán článek na jeho podporu) a přestože nadále mám určité výhrady vůči M. Zemanovi, své volby nelituji. Musím uznat, že Miloš Zeman si zatím vede skvěle a elegantně vyřešil tzv. vládní krizi po demisi Nečasova kabinetu. Ale zpět k tématu.

Návrat starého sporu

Ta situace není vůbec nová. Spor o "modernizaci ČSSD" tu byl již v období Špidlovy vlády, kdy Vladimír Špidla se snažil odstřihnout od Zemanova vlivu a výsledkem byl katastrofální výsledek ve volbách do Evropského parlamentu v roce 2004, kdy největší vládní strana získala 8,78% a skončila na pátém místě. Voliči potrestali ČSSD za koalici s Unií Svobody a KDU-ČSL a za vládní reformy. Až Jiří Paroubek, který vedl vládu spíše jako menšinovou (byť papírově stále pokračovala předchozí koalice), dokázal vrátit sociální demokracii na pozici velké strany a ve volbách získali sociální demokraté historicky nejvyšší počet hlasů -- 32,32%. Ukázalo se, že levicoví voliči nechtějí liberální demokracii špidlovského typu, ale sociální demokracii.

Volební "nevýhra" v roce 2010 však vedla k tomu, že se opět začal vést onen spor o charakter ČSSD. Lukáš Jelínek, který byl poradcem Vladimíra Špidly, prosazoval, aby sociální demokracie se orientovala na spolupráci s KDU-ČSL a se Stranou Zelených.

Lukáš Jelínek dokonce radil ČSSD, aby pomohla lidovcům a zeleným vrátit se do parlamentu, aby měla koaliční partnery. Podobné myšlenky možná vedly k tomu, že v senátních volbách kandidoval Martin Potůček jako společný kandidát ČSSD, KDU-ČSL a Strany Zelených. Výsledkem byla senzace -- poprvé v historii vyhrál kandidát KSČM 1. kolo senátních voleb v Praze! Při vší úctě k Jiřímu Dolejšovi - domnívám se, že za jeho úspěchem stojí spíše "jelínkovský" experiment než cokoliv jiného. Voliči sociální demokracie asi o lidovce a zelené nijak zvlášť nestojí.

Politolog Jiří Pehe si postěžoval, že voliči liberální demokracie jsou po "zemanizaci" ČSSD bez domova. Já osobně si myslím, že pokud by se sociální demokracie skutečně "zemanizovala", bylo by to to nejlepší, co by ji mohlo potkat. Pokud by se ČSSD stala stranou, kterou by volil pan Pehe, myslím si, že by to vedlo k tomu, že by strana sice získala nějaké nové voliče, ale jeden takový Pehe by byl vykompenzován ztrátou nejméně 10 tradičních kmenových voličů.

Moderní levice, nebo hra o příští vládu?

Co to je vlastně "moderní levice"? Vzhledem k tomu, že zastánci této "modernizace" podporovali (v rozporu s většinovým míněním voličů ČSSD) ve 2. kole prezidentské volby K. Schwarzenberga i po jeho katastrofálních výrocích na téma tzv. Benešových dekretů, tak moderní levice je asi antivlastenecká. Však od kritiků "zemanizace" ČSSD často zaznívá, že Zeman hraje na nacionalistická a xenofobní témata. Domnívám se, že vlastenectví neznamená nenávist k jiným národům. Vlastenectví je pozitivní cit a obrana českých národních zájmů by nikdy neměla zapadnout.

Moderní levice se dále asi vyznačuje odmítáním jaderné energie, když si člověk přečte třeba články Jakuba Patočky, který neustále vybízí k modernizaci sociální demokracie. Nejsem v této věci odborníkem, ale nemyslím si, že společnost se obejde bez jaderných elektráren.

Moderní levice prý není napojena na tzv. lobbistické skupiny. Tohle je zajímavé téma. Domnívám se, že politika je a vždycky byla o vytváření účelových spojenectví a o hájení společných zájmů. Zastánci "modernizace" ČSSD často argumentují tzv. skandinávským modelem. Dostaly se ke mně informace, že ve Skandinávii funguje to, že firmy tam platí vysoké daně, ale výměnou za to dostávají od státu četné zakázky. Tedy jde o jakousi kooperaci, kdy obyvatelstvo i podniky platí vysoké odvody státu, ale stát jim za to poskytuje sociální vymoženosti a určitou jistotu pro ty firmy formou těch zakázek. Zastánci "modernizace" ČSSD však požadují odtržení ČSSD od průmyslových a dalších lobby. Pohyboval jsem se určitou dobu v oblasti zemědělství a vím, že zemědělci hezky hovořili o senátorovi ČSSD Hajdovi, který je nazýván "ombudsmanem zemědělců". A je na tom něco špatného? Není tohle správná cesta, jak by mohla sociální demokracie získávat voliče? Když někdo mluví o odtržení ČSSD od lobbistů apod., tak by se měl zamyslet, zda tím nezbavuje stranu síly. Nebo je to záměr? Skoro to vypadá, jako by chtěli tito "moderní reformátoři" sociální demokracii zbavit veškerých nástrojů, které by jí umožnily dělat reálnou politiku.

Idealismus je krásná věc, ale život je takový, že ve skutečnosti jde v politice hlavně o moc a ekonomické zájmy. Úkol levice vidím v tom využít těchto věcí a prosadit něco pro "obyčejné lidi" nebo pro těch "dolních 10 milionů". Téměř nikdo se nevzdá dobrovolně svého bohatství a moci ve prospěch bližního svého. To, čeho levice v historii dosáhla, to si vždy musela tvrdě politicky vybojovat. Ve volbách tak proti sobě obvykle stojí účelové aliance společných zájmů. Byla tu Obamova koalice Afroameričanů, Hispánců, antikonzervativních skupin a jistě nemalé části byznysu. Ve 2. kole našich prezidentských voleb se utvořila zemanovská koalice, která zahrnovala ČSSD, KSČM, SPOZ, odbory, vlasteneckou část ODS a jistě i nemalou část byznysu.

Myslím si, že zastánci "modernizace" ČSSD a tzv. Sobotkova křídla se mýlí v tom, pokud jednu část sociální demokracie považují za levicově-idealistickou a druhou za oportunistickou a prolobbovanou. Ve skutečnosti jde podle mého názoru o něco jiného, a to o budoucí vládní koalici. Jsou ekonomické skupiny, které jsou spjaté s TOP 09. A není náhoda, že v době rozhodování o Rusnokově vládě média, která obvykle hájí TOP 09, dávaly velký prostor tzv. Sobotkovu křídlu sociální demokracie, resp. těm, kteří se stavěli kriticky k prezidentovi Zemanovi a panu Rusnokovi. Ono je to logické. V době, kdy vládla ČSSD s KDU-ČSL, tak se vytvořily nějaké vazby, osobní i jiné, mezi Bohuslavem Sobotkou (tehdejším ministrem financí) a Miroslavem Kalouskem (tehdejším předsedou lidovců a šéfem rozpočtového výboru). A "zemanovská" ČSSD by se asi orientovala jinak, než na spolupráci s TOP 09 (mimo jiné i kvůli nevraživosti vytvořené v prezidentské volbě mezi SPOZ a TOP 09). Tak se nedivte, že "Bakalův tisk" bojoval za Sobotku, Dienstbiera a proti Rusnokovi. Uvědomuje si toto třeba pan Patočka a další idealističtí zastánci modernizace ČSSD? Tím nechci útočit na pana Sobotku, nejsem příznivcem ani tzv. Sobotkova křídla, ani tzv. Haškova křídla. Jen upozorňuji na určité vazby.

Možná ale není náhoda, že i Jakub Patočka začal chválit TOP 09. On píše ve svém článku :

Tím se dostáváme k dalšímu argumentu odpůrců "zemanizace" ČSSD. Miloš Zeman prý hraje na nacionalistická a xenofobní témata. Já si nemyslím, že by to bylo u Miloše Zemana tak žhavé. Ale je zajímavé, že titíž kritici "Zemanovy xenofobie" se vyjadřují (na Facebooku) v tom smyslu, že kvůli zemanizaci ČSSD se vrátí ke KDU-ČSL. K té KDU-ČSL, která má pana Čunka a pana Bělobrádka? Není to tedy opět pouze účelová kritika Miloše Zemana? Mimochodem překvapuje mě, jaká je nenávist některých členů ČSSD vůči Miloši Zemanovi (opět zkušenost z Facebooku). Měli by si uvědomit, že Miloš Zeman má obrovské zásluhy na vybudování strany v 90. letech.

Těžko říci, jak dopadnou předčasné volby. Je možné, že se do parlamentu dostanou populisté Babiš či Okamura a pokud nebude silný volební zisk levicových stran, možná sociální demokracii nezbyde nic jiného než spolupracovat s TOP 09. Toto řešení bych si však nepřál. Už kvůli zkušenostem z koalice po volbách 2002, kdy vládla ČSSD s KDU-ČSL (dnešní TOP 09) a Unií Svobody (dnešní schwarzenbergovci). Tolik kritizovaná "zemanizace" ČSSD by mohla otevřít cestu k širší levicové spolupráci ČSSD, KSČM a SPOZ (pokud se dostane do parlamentu). A to se mi v tuto chvíli jeví jako lepší řešení.

Vytisknout