Pojďte na Muchu, je tam poloprázdno

7. 8. 2013 / Ivan Větvička

Ve vrcholném létě kolem silnic vyrašily plakáty, které až do 10. září zvou do pražského Obecního domu na "nejnavštěvovanější výstavu v České republice." K vidění tam je sbírka 116 plakátů Alfonse Muchy, kterou shromáždil Ivan Lendl. Navzdory pouťovému vyvolávání reklamy, není ve výstavních sálech nepříjemný nával. Komu se Muchovy plakáty líbí, měl by na výstavu vyrazit právě nyní, protože v sálech procházejí jenom izolované skupinky lidí a vystavená díla si můžete prohlédnout z blízka i z odstupu, jenž je nezbytný, neboť některé plakáty jsou vyšší než dva metry.

Doma není nikdo prorokem

Nějak blíže popisovat Muchovy plakáty snad není potřeba, jedná se o dílo celosvětově známé. A právě to je skutečnost, kterou bychom zejména v současnosti neměli ztrácet ze zřetele: Alfons Mucha dokázal oslovit lidi mnoha národů, dovedl secesní sloh k vrcholu, jeho pojetí se ujalo a rozšířilo. Významně přispěl k rozvoji (nejen) evropské kultury, ačkoli do Paříže přicestoval jako pan NIKDO a Francouzi si nebyli jistí, zda se nejedná o nalezence z pusty. Domů se Alfons Mucha vrátil jako celebrita a navrhl první československé známky i bankovky. Místní umělecké kruhy však cítily potřebu se vůči němu ostře vymezit, a tak se v Šaldově zápisníku ze 30. let 20. století píše o: "pozlátkovém a hvězdičkovém Muchovi, kterým jsme byli přesyceni již na konci minulého (tj. 19.) století." S odstupem času bychom si však měli přiznat, že žádný jiný československý výtvarník neměl ve světě tolik následovníků.

Co dáme Evropě my?

Alfons Mucha dokázal Evropany svým dílem potěšit. Čím zpříjemníme život na kontinentě my? Vždyť nemusíme přijít právě s novým uměleckým slohem (ačkoli by to přišlo vhod). Mohl by se mezi námi třeba vylíhnout ekonom, který přijde na to, jak v hospodářství ustálit rovnováhu mezi potřebami zaměstnavatelů a zaměstnanců, majitelů a nemajetných. Každopádně by se o České republice mělo v zahraničí mluvit i v jiných souvislostech, než s krádežemi (od propisky po evropské dotace) či simulovaným atentátem na hlavu státu. Evropu bychom měli zásobovat také něčím prospěšnějším, než bonmoty. Pokud radikálně nezlepšíme své vystupování v Evropské unii a kromě obskurností nepřijdeme také s něčím užitečným a krásným, budou sousedé zaměňovat líbezný střed Evropy se skal a stepí divočinou. V případě nějakého dějinného otřesu pak zjistíme, že nemáme přátele, přímluvce, ani konexe, jak již na BL opakovaně varoval Jan Čulík.

Vytisknout

Obsah vydání | Středa 7.8. 2013