Obraz bídy a utrpení

8. 8. 2013 / Sandra Wain

Posměváčci si ovšem zase včera při přímém přenosu obrazu bídy a utrpení z parlamentu přišli na své a místo utrpení vnímali jako zadostiučinění jenom tu bídu mravní a duševní.

Vox populi je vcelku jasný. Asi dvě třetiny občanů jsou s tím, co následovalo po přímé volbě prezidenta, celkem spokojeny. A je nesporné, že tito občané jsou ochotni (víceméně) novému prezidentovi mnohé odpustit a tolerovat. Vždyť celou dobu od roku 1989 musí neustále jenom snášet, přehlížet, odpouštět a platit zvůli mnohých jiných. Před tím to čtyřicet let nebylo jiné. A předtím a předtím...také nikoliv. Ještě se uvidí, zda budou mít většinoví občané také jednou svého prezidenta.

Případného selhání prezidentských aktivit se dvoutřetinový občan nebojí. Bylo by to pouze jedno z mnohých zklamání, na které je již dobře zvyklý. Získal určitou rezistenci a imunitu proti paskvilu, který se mu neustále vulgárně podsouvá za demokracii.

V současném případě se však snad zdá, že se karta alespoň trochu obrací ve prospěch víceméně všech občanů. Všech občanů v tom smyslu, že pro i špatného občana je také někdy prospěšné, když jej někdo klepne přes prsty, aby se vzpamatoval, zvláště když je opravdu velmi špatným občanem.

Národ, který není na dovolené, se dnes tedy většinou dobře baví. Mlčící většina je jen zdánlivá. Předčasné volby jsou pro garnituru velmi nebezpečné. Je jasné, že preference levice stoupají. A dokonce i té, která je s poctivou stupidností sobě vlastní přes dvacet let pomlouvaná. Zklamaný občan si uvědomuje, že když opozici, tak přece tu, na kterou všichni ti, kteří tak nakrásně zklamali, ukazují dvě desetiletí svým dosti špinavým prstem.

Zdá se, že se s obrazem bídy a utrpení reálné české demokracie ještě dobře pobavíme. A mnozí jistě i nemile. Ale ti, kteří jsou jí permanentně zklamáni od roku 1989, mohou být překvapeni již jenom mile. Že by konečně už také trochu, byť tiše, promluvil i vox Dei?

Vytisknout