Úlohou pro pravicového voliče je tentokrát nevolit pravici

8. 8. 2013 / Boris Cvek

Když se však podíváme na včerejší dění ve Sněmovně podrobněji, zůstává jakási pachuť z toho, že porážku pravice přivodili dva podivní poslanci ODS z netransparentních důvodů. O chování předsedkyně jedné pseudostrany, na které stála Nečasova koalice, ani nemluvím. Klíčové věci v této zemi už dlouhou dobu visí na slabých většinách, tvořených nebo bořených (pád druhé Topolánkovy vlády) přeběhlíky, o nichž se veřejně mluví jako "koupených". Možné "nakoupení" tří exposlanců ODS za to, že se vzdali mandátu a umožnili tak Nečasově vládě vládnout, vedlo ostatně k policejnímu vyšetřování a jejímu pádu.

Přitom sněmovní volby v roce 2010 skončily na první pohled celkem přesvědčivě s vládní většinou hodně přes 100 poslanců. Tato většina ovšem stála na podnikatelském projektu Víta Bárty, který se postupně začal utápět v aférách a drolit. Nicméně nebýt Bártova sdružení, nedošlo by zřejmě k takovým změnám ve vedení státního zastupitelství a policie, k jakým došlo a jaké umožnily dosud nevídanou vlnu vyšetřování s politikou spjaté kriminality.

ODS její pokus přikrýt prohnilé útroby "slušným" Nečasem nevyšel, od Drobila až po Nagyovou. "Slušňák" mluvící o rozpočtové zodpovědnosti, v jejímž jménu hnala jeho vláda zemi do hospodářského i sociálního rozkladu, platil své milence z veřejných peněz astronomické sumy a nezabránil tomu, aby úkolovala vojenskou rozvědku.

Němcová měla být druhým Nečasem a do své role vůdkyně za dobro bojující pravice se vžila natolik, až ztratila paměť i smysl pro realitu. ODS nemá předsedu, její úřadující předseda je řadu let spojován s kmotrovským prostředím, navíc se netají sympatiemi pro Václava Klause, strůjce skandální amnestie z počátku tohoto roku. Na osudu ODS v příštích sněmovních volbách se ukáže, zda čeští voliči, v tomto případě ti pravicoví, dokážou trestat, nebo zda jsou tupé ovce, které budou volit "ty své" za každých okolností.

TOP09 s Kalouskovými výstupy proti policii v případu CASA, s Drábkem a Šiškou a vůbec se způsobem vedení této země ve jménu stupidních škrtů do rozkladu na tom není o nic lépe než ODS. Pravice dnes prostě není volitelná ani pro pravicového voliče, který to myslí s naší zemí aspoň trochu dobře. Úkolem pravice je tvrdé poučení z minulosti, očista a proměna. Pokud ovšem v příštích sněmovních volbách relativně uspěje a ve Sněmovně bude zase nějaká pouze slabá většina, může pravice právem říkat, že má od voličů mandát zničit tuhle zemi pokračováním své politické tradice.

ČSSD a KSČM nemají vítězství ve volbách a většinu ve Sněmovně zdaleka jisté. Od poslední vlády levice nijakou zásadní proměnu neprodělaly, ať už kádrovou nebo ideovou, navíc budou mít v zádech prezidenta, který opěvuje dobu opoziční smlouvy (a prezidentovi je blízká velká část ČSSD i KSČM). Když byla ČSSD naposledy u moci, dvakrát změnila premiéra a do svého čela si postavila Grosse a Paroubka. Paroubek je dnes v jiné politické straně, Gross užívá milionů a Špidla, který volby v roce 2002 vyhrál, je vnímán jako odpadlík. Levice je produktem téže české společnosti jako pravice.

Jestliže pravice volby tvrdě prohraje, dá jí to šanci na nový začátek a levici vzkaz, že příště může drtivě prohrát ona. V opačném případě jsou voliči jen od toho, aby posvětili patovou situaci s přeběhlíky či opoziční smlouvu. Zatím se tu za těch trochu více než dvacet let pseudodemokracie nestalo, že by velká politická strana dostala opravdovou lekci ve volbách a padla k 5 procentům voličské podpory. Změna musí být především v tom, že něco takového je konečně možné.

Vytisknout