Festíky a jeden Fluff Fest Open air Na letišti i na koupališti v Rotaunu

8. 8. 2013 / Ivo V. Fencl

To ale vím až od Milana Bambuse, černo-kučeravé Máničky, možná afro-czeko, že jsou oba z Mostu, zatímco on je "až " z Chomutova. Po zkušenostech tyto informace moc vážně neberu, protože mi došlo, že prodavačka mohla být docela klidně vysokoškolačkou a u Milana jsem dodatečně zjistil, že pod jeho "f" identitou je na webu fotka jemu nepodobného chovatele jednoho koně. To je ale pouze znak této dost tajemné komunity nebo spíše kolem kapel vyprofilovaných FAFNYNEK nebo "sekt" z našich odrostlých dětí a vnuků. Hodně se od nich nebo z jejich rozhovorů dozvíte, když vydržíte vstát nekonečnou frontu před bránou do areálu nebo uvnitř "na velkou" před WC, protože "tam nahoře" záchodů je málo nebo vůbec ne. Tak to bylo už před sedmi léty, ale i letos rovněž v  tropických dnech od 25. - 28.7. 2013. "Tam nad Strání se prostě horkem nedá už vůbec vydržet", ujistil mě anglicky jeden barevně velmi umělecky potetovaný. Letos se chlapcům a děvčatům trasa z letiště zase zbytečně zkomplikovala a prodloužila, protože se tam i o víkendu pracovalo v aleji starých lip. Rypadla hučela a pily si kvílely...Husova alej je uzavřena už od povodní, ačkoliv ta zdejší město šťastně minula. Jinak královské město Na koupališti zase jednou slavilo finanční žně od "těch oná-ram-kovaných" ze všech možných končin světa, protože toto byl a je pořád prestižnější a známější mezinárodní festival, mrkni se na příklad na www. Bandzone.cz, kde je vyvěšený letošní seznam kapel a nebo na můj "f" Ivo Vaclav -- kde jsou alba fotek, pokud je mezitím někdo nesmazal nebo neukradl. Toto a další za možná patnáct uplynulých let zdejším sousedům většinou pořád nedošlo.

2. Ty kapely jsou skoro jako malý zázrak

Zvláště je to povedený, když vyjde počasí jako letos. Na pověstném Ostrůvku jsem se zeptal Jury z Prešova: "Co vlastně vyznáváte, když nevěříte v Boha?" "Dobrou muziku", odpověděl mi bez váhání. Jiní řekli: "Kdyby klukům a holkám na našem hudebním festivalu bylo čistým vše čisté, bylo by tu bylo hej." " Někdo to občas poruší, ale to jsou výjimky." " Většinou jsme tu opravdu samí čistí lidé. Poznáš to z toho, že nejíme maso a místní kavárníci to o nás vědí". " Jen by našim z Čech neměli účtovat k snídani za tři míchaná vajíčka stovku, jako to dělají na náměstí U supa". "Nahoře na letišti je čistě veganská kuchyně, to není pro nás. Jíme vejce a všechno z mléka." " Němci jsou tu z nás nejbohatší. Nají se za třetinu toho, co by platili v Německu." " A Amíci? Mají to za dvacetinu."

Jo, tak o to tom taky sám o prázdninách něco vím. Můj kamarád od dětství George z Frisca si tu chodí každý den na obědy a do hospody by nás svoje kámoše-penzisty tahal každý večer. Ale kde na to brát... Je už dávno po pivních klubech.

Je to přesto skoro zázrak, že se tu ta slavná americká kapela zastavila na svém evropském turné. Letos jsem nespočítal, kolik je v Čechách, na Moravě i ve Slezsku takových menších venkovských FESTÍKŮ. Před sedmi lety jsem si dal tu práci, to se ještě platily slušné honoráře i za texty externistům. Bylo jich velmi odlišných ke třem stovkám. Kdo se v tom má v mých letech profesionálně vyznat? Fluff Festu je tu už patnáct let, zde měl loni nebo možná spíše letos desetileté výročí, když jej vykázali z Plzně, pokud se nepletu. Moje milé rodné maloměsto to moc nezajímá. Tak závažný generačně- sociologický jev! Máme tu ale přece profíky ve společensko-vědeckém oddělení v Muzeu PhDr. Miroslava Horáka - zakladatele, Sokola a Buditele a nepřehlédnutelného Mučedníka z doby nacistické okupace. Tak, moji mladí kolegové a borci z měkkých věd, chopte příležitost za pačesy, snad vám to vrchnosti schválí. Já neposedný penzista už to nezachráním!

Abych nezapomněl: Ve sprchách na koupališti jsme letos propírali do pasu tetovaného Rakušana, který měl na břiše nadpisy "vegan" a nad zadnicí "drogfree". Pak barevně tetované nohy jednoho Bavoráka s portréty hvězd nad záloktími. I zde letos odvaha vyjádřit svůj postoj a identifikaci pokročily. Kluci a holky - ze Slovenska,  Maďarska, Polska, Německa, Holandska, Belgie, Francie, Litvy, Ruska, Ukrajiny, Británie, USA, Jižní Ameriky a bůhví odkud - měli po tělech arabská, čínská písmena, magická slova, čísla a znamení v různých barvách a technicky precizním designu. Plavu si ve vodě a holka s červenými vlasy povídá kamarádce. " Řekla jsem dědovi, aby mi zaplatil laser, stálo ho to dvacet tisíc"...Tě bůh! Takové je to splývání kultur a civilizací? V noci na obrazovce komputeru vidím, že kérky na rukou mají taky moje milé mladé katoličky na setkání v Riu a drží v dlaních RŮŽENCE. Ale kdo tu ještě ví, co to znamená růženec a k čemu slouží? Raději jezdíme odříkávat mantry na VÝCHOD OD PŮVODNÍHO RÁJE.To ale není můj případ.

Letošní slova a celé textové nápisy na tělech jako artefaktech byly sice více IN, někdy dost NAIVISTICKÉ až INFANTILNÍ MALŮVKY. Myslete si, co chcete, ale nafotit jsem to všechno nestihl. Nemám kameru do vody a taky si chci trochu užít teplého léta. Carpe diem, povzbuzuje a svádí mě George, než zase zmizí v Kalifornii. Tak jsem si aspoň četl na lidských trupech -- části rukou a nohou, sedě si na svojí oblíbené pozorovatelně u zadních schůdků nad zelenomodrou hlubinou, a ukládal si ty jejich věty a obrázky do svojí záložní paměti, co mé staré hlavě už taky občas dosluhuje: "My chceme vypadat jako TVRĎÁCI, vříská mi při tom do ucha hovorný Milan. Přijdi mezi nás nahoru a uvidíš!" ALE JSOU OPRAVDU TAKOVÍ?, říkám si v duchu pochybovačně?

3. Nejčastěji frekventovanými jejich slovy jsou STRONG, HARD

Například na bříšku půvabné křehké dívky Ingrid je letos vytetováno: FOREVER STRONG. Na břiše urostlého muže Kurta zase HARD ROCK. Jsou vtipní!? Pobavil mě nápis na pravé ruce ruské dívky Niny: ONE LIFE, ONE CHOROŠO! Ninočka je i moje modrooká nejmenší praneteř zde. Má se k  světu, dcera zdravotní sestry Inny a jejího muže fotbalisty a policajta. Pačesy, bez-česy a dredy a holé lebky bych tu neměl vynechat. Jsou významným identifikačním znamením k rozlišení názorových proudů vegetariánů a veganů a signalizují trendy politické, jak mě proškolil fluff misionář Milan. Pankáči zde před sedmi léty raději zamířili každý den pařit do Strašic na Koupák. Letos jsem jich v Rotaunu napočítal tak kolem deseti. Účesy a odstíny červené, zelené, modré. Nejzajímavější pro mě byla trochu anorektická dívenka s vyholenou hlavou, v obličeji - v obočí, v nose a ve rtech a v uších několikanásobně opírsingovaná. Jak asi chuděra konzumuje jídlo a jak se líbá s milým? Na pravé ruce od zápěstí jí vzlétala řada malých modrých orlíků až na rameno, kde byl typický velký německý říšský orel. Vůbec tetování orla v různých provedeních bylo na prsou řady německých účastníků tohoto FESTU. Němci početně i hlasově převažovali. Mladí Germáni by po mém soudu měli být trochu slušnější. Jeden z nich při těle a v červených bermudách a s plastovými velkými bílými náušnicemi si je vždycky stáhl a pak skočil z Ostrůvku do vody a řval z plna hrdla HILFE! HILFE!! Plavčicím nejen z něj tekly nervy! Tak to jsem tu za třináct let ještě nezažil. Další z nich nasávali zlacený Prazdroj Urquel hodně teplý jako šampus nonstop, stavěli si svoje lahve na ochoz až těsně k vodě a flašky pak házeli do popelnic. Pro ně to je za pakatel, pro jiné a nás zdejší jednak moc, jednak k pití hnus. Potřeby odreagovat se od nočního bdění byly nejrůznější. Nebyly to jen koncerty. "K tvrdšímu rocku to prostě všechno patří", říkali obhájci. Jiní namítali, že tam není samý rock a punk, a další - i hardcore a jiní styly... Kdo si najde na netu jména letošních kapel, tak bude mít víc jasno. To tu vynechám pro větší machry. A diskotéka? Ta si tam žila po hlavních vstoupeních do šesti ráno. Proto Na koupališti pod Strání to v některých chvílích dne spíše připomínalo velkou společnou noclehárnu. Ve stínu, kterého je tu bohužel málo, ležely tělo na tělo etnické i nacionální ostrovy složené z těl jako rozházené puzzle. Ale byly i dvojice a samotáři. Druhý hlavní znak Fluff Festu? Asi ano!

4. Ojedinělé starší svědectví, že se tu jedná o velký byznys!

Podle mých letošních zdrojů se sjelo kolem 6000-8000 účastníků často v nejrůznějších i užitkových automobilech, ale to je bez záruky a možná trochu nadsazené. Byl by to skoro už dvojnásobek toho, nač tu byli zvyklí. Nebyl jsem při tom. Organizátoři jsou i na "f", kterým komunity svolávali, nedostupní, takže víc určitě vědí majitelé, pronajímatelé a hostitelé z Letiště v Rotaunu. Na webu místní radnice o akci nebylo ani zmínky!

Identita hostů festivalu je tabu a rozkrývat ji by tu nebylo vkusné. To nechám pro jiné novinářské Popelky. Koho tu asi zajímá, co si myslí a cítí a vyznávají a chtějí tyhle kočující generační kmeny mladých lidí ve věku od 18 do 30 let na jednom čtverečním kilometru festu? Těch starších tu bylo jen několik desítek! Ze dvou třetin jsou to muži, zbývající samé označkované ženičky. Dnes si říkám, že jsem byl na výchovu svojí dcery moc přísný a nedivím se, že mi to má dodnes za zlé. To jsme holt my katolíci. Milan se na mě podíval taky nedůvěřivě, když jsem jej ujistil, že já s Pánem Bohem žádné problémy nemám, dostal jsem jej při křtu až do postýlky... Z většinou neadresných narážek, bych soudil, že podmínky účasti pro kmenové návštěvníky f-festu jsou postupem času poněkud lepší než bývaly v začátcích. Našel jsem ale jedinou recenzi-analýzu ekonomického pojetí tohoto druhu podnikání, kterou napsali a zveřejnili přímí aktéři a kritici obeznámení se zákulisím tohoto konkrétního hudebního festivalu už když jsem psal první fejeton na toto téma - a letos jsem zjistil, že je tam dodnes vyvěšený. Ze závěrů tří autorů snad stačí pro názornost citovat závěr:

...,"Možná se vám některé částky, které byly vyplaceny, zdají přehnané, ale je třeba si uvědomit, že pokud lidé přišli na kapelu, měla by právě kapela dostat tu největší část peněz - protože si to prostě zaslouží. Měli byste vědět, že jsme všichni tři za poslední roky pro FF pracovali a že jsme konkrétně za Tomášem, který FF organizuje, zašli v srpnu osobně a všechno s ním z očí do očí probrali. Řekl nám, že jedná férově, dodržuje vše na čem je domluven (to ale vůbec nezpochybňujeme, vadí nám hlavně proč je ta domluva taková, jaká je) a že žádné změny nechystá.  A ještě poslední a velmi důležitá věc. Věnujte jí, prosím, pozornost. V žádném případě nám nevadí, že někdo na něčem vydělává peníze - byl to jeho nápad a dělá to, jak umí, a až potud je všechno v pořádku. Vadí nám, že dotyčný nejedná férově s těmi, kteří mu umožňují tenhle fest vůbec organizovat, protože platit někomu 40 Kč na hodinu a pak odejít domů se 370 000 Kč v kapse nám nepřijde fér. Stejně jako když v areálu festivalu kolují dvě benefiční sbírky (např. Petr z Boldu dal na Paca z Conflict všechny peníze, které na Fluffu utržil) a z kasy festu, kde je skoro milion a půl, do nich nepřibude ani pětikoruna, zato současný Fluff Team (tedy dva lidé) disponuje pěti tour dodávkami. Tak to je asi vše podstatné. Dostali jste informace, které máme my a tohle je způsob jakým jsme je zpracovali a předali dál. Všechno ostatní je jen na vás. Stay Punk! Více na old.czechcore.cz Milan Trachta aka Banán - xmr.bananax@seznam.cz ,Tomáš Mládek aka Ivan - red.messenger@seznam.cz  a Robert Hosnedl aka Fló - xflox@seznam.cz  

5. Jezdí sem rádi a mají rádi tuto naši Zem, planetu Gaia neboli Sličnou

"Taky máme rádi stromy, zvířátka a živou muziku, ne totechno." " Tuná není komerce, alkohol, ani drogy..." , Ale to je viditelně jen idealismus mládí. Opět se zarazili: "Až na ty výjimky!"

Já sám jsem letos viděl na zadním koupališti na vlastní oči hned při rozjezdu první den, že skupinka si za mými zády vychutnává ve čtvrtek společně jen jednu cigaretku dokola, a jiná v sobotu, parta asi deseti maníků, přelezla obratně plot s ostnatými dráty za keřem, když napřed přehodili svoje zavazadla. Kde jste byli, páni strážníci? Ale to byla už krize na bráně a mohlo to být u nich ze zoufalství z té nekonečné fronty kolem poledne ve vedru 38 stupňů Celsiových tohoto ROZMARNÉHO LÉTA Na plovárně u pana správce Karla.

A zase to jejich i moje téma: " S náboženstvím, Bohem, my nemáme nic společného. Věříme jen sobě." " A ve zdravý rozum!" "Jsou tu lidi různých světonázorů, nebavíme se o tom", řekli mi ale nakonec smířlivě. To mě zajímá! Ale jim na koupališti jde přece taky o jiné a ne tak vážné věci.

V hotelu U lva se už před sedmi lety čtyři intelektuálkové přeli o George Orwella. Na Ostrůvku na koupališti zase dva jiní filosofovali, jak bolest od lásky nelze oddělit..." "Se Zelenými nás nespojujte, nasupila se na mně tříbarevná Pražačka, když jsem utrousil větu o jejím zeleném náramku, kterými si tehdy ještě plzeňští organizátoři okroužkovali svoje účastníky jako tažné ptáčky. Letos byly ale náramky oranžové a s nápisem. Možná by se to dalo příště zařídit tak, aby byly současně vstupenkou i do plaveckého areálu. Bylo by tak po frontách a městu ke slávě a jeho proslavené toleranci. Vždyť jsme město Jana z Rokycan. Tak ať ráčí Pánbůh vždy vprostřed uhodit a rovnou hřebík na hlavičku... FESTU O TOLERANCI JDE PŘECE PŘEDE VŠÍM! NEBO SNAD NE ?

6. Dialektická jednota protikladů

Část účastníků letos pila jen vodu z hydrantu, část se nalévala stáčeným pivem do plastových kelímků, část si přinesla Urquel v batozích. Část skoro čtyři dny nejedla, nespala a vůbec nekouřila. V Penny urostlí chlapi nesli v rukou k pokladně svazky mrkve, rajčata, švestky, bio-zákysy, rohlíky a platili jednou kartou. Byli čistotní a až na výjimky ukáznění. Nalili si na hlavy ve sprchách tolik šampónů, jako možná někteří residenti z kabin včetně mě za celou sezónu. Moji sousedi ale nechodili! Kvůli nekonečné frontě a taky se prý trochu báli těch potetovaných? Zdaleka ne všichni to tetování a pírsing měli. Nebo jen náznakem, jako Milan. Můj spolužák Honza byl jen ráno a znovu mi připomenul, že jsme se učili už v základní škole, že tetování je ohyzdným znakem nekulturních národů ještě před jejich evropskou kolonizací. Fujtajbl. Nechtěl vůbec přijmout mou tezi, že dochází v lidstvu ke globální změně i ve vnímání krásy.

Kdo se k těm mladým dokázal trochu přiblížit, tak zjistil, jak všemi prostupovala radost, vlídnost, přátelství a vynalézavá sportovní hravost a ctižádostivost: Například při skocích z mola, ve vodě při hrách s míčem, na skluzavce, na travnatých sportovištích za kabinami s míči. Nejlepší exhibice prováděli kolektivně ze skákacího mola nad hlubinou: Zalomené a sklopné šipky i s rozběhem, skoky z pyramidy mužských těl, trojitá a všelijak přetočená a až trojnásobná salta do vody. Mladí muži přece potřebují předvádět svou sílu a odvahu sobě navzájem. Strašpytlové na ně jen obdivně čuměli a aspoň uznale jim tleskali. Takže odrostlé a pořád hravé děti? Bohužel bývalý vysoký skokanský můstek, který zde býval za mého dětství a kde jsme si prověřovali svou a těžce hledanou a nalézanou mužnost a prověřovali i vlastní odvahu, už prý tam nikdy nesmí být. To jsou mi pokroky! Máme tu teď přece ale mamánkovskou generaci srabů. O to víc mě překvapovaly některé bojovné a odvážné mladé ženy v konkurenci s jejich kamarády! Snad se někdy zase vrátí vláda těch rozumných!?

Na koupaliště v Rokycanech letos na čtyři dny to zapulzovalo životem jak za mého mládí, kdy se zde celé město sžilo a odložilo svoje stavovské a sociální přehrady a předsudky. Zejména v létě. Dělo se to už tenkrát zábavně, hudebně, tanečně, sportovně, společensky a sousedsky na úrovni a v pestrých sociálních interakcích. Moji dva starší bratři tam jezdili na kole rovnou z práce. A maminky ještě byly v domácnosti, a tak tam byly s námi mrňaty často od rána až do večera. A sluníčko se na to všechno, na to místo radostí, klidu a vzájemné pohody, spokojeně usmívalo.

Tak, MILÍ VEGOŠI INTERNACIONÁLOVÉ, za rok nashledanou! A budu- li ještě živ, zase možná "dáme řeč".

Vytisknout