KOMENTÁŘ

Veřejnoprávní média ani letos nehájila veřejný zájem beze zbytku

18. 12. 2013 / Radim Hreha

Zdá se, že setrvačnost geniů loci bývalých chrámu propagandy dokáže zviklat „nezávislost“ a „vyváženost“ i sebevzdělanějších žurnalistů. A to ani nemluvě o jejich odtrženosti od sociální reality života občanů, jejíž základy nasáli už na fakultách žurnalistiky s liberální tezí o hlídacích psech žurnalistiky. Není se proto co divit, že většina současných „hvězdných“ novinářů, či oblíbených „mluvících hlav,“ je sice „cool“, ale zároveň „out“. „Čas oponou trhnul  --- a změněn svět! Kam, kam padlo lidstvo staré?“, ptal se už na margo revolučního jara 1848 Jan Neruda.

Přitom Kodex ČT uvádí: „Předpokladem úspěšného plnění takto obecně vytyčeného poslání je poznání potřeb občanů a jednotlivých diváckých skupin, proto bude Česká televize neustále hledat a posilovat zpětné vazby s veřejností. Snaha po sebeuplatnění či slávě musí být podřízena pokoře vůči rozmanitosti společnosti i televizního publika,“ ujišťuje platící i neplatící občany ČT.

Dosavadní praxe nasvědčuje tomu, že „poznání potřeb občanů“ končí a začíná v oddělení výzkumu ČT, které zkoumá spokojenost, vyhodnocuje pochvaly, přání a stížnosti diváků. Aby konstatovalo, že s Českou televizí jich je spokojeno rekordní množství. Zvláště s Pyšnou princeznou... O stejné činnosti v Radě ČT, vzhledem k její laxnosti ba až averzi ke stížnostem veřejnosti, zřejmě nemá význam ani polemizovat. Zde 13 z 15 radních hájí generálního ředitele jako husitská vojska Tábor. Jinými slovy, o trvalé reflexi života občanů, zejména nejdolnějších několika miliónů, zpravodajci a publicisté, tím méně radní či generální ředitel nevědí téměř nic. Přitom nejen volby, ale i mnohé výzkumy ukazují zásadní změny ve společenské vzdělanosti, angažovanosti i změny přání občanů. Ve společenských vědách vzdělaná mladá generace, mající přístup k internetu, multijazyčné wikipedii i cizojazyčným žurnalistickým zdrojům online, je daleko náročnější na obsah i formu předávaných informací. Posluchači vědí mnohdy víc, než novináři. A díky sociálním sítím neopomenou vzkázat svůj názor na Kavčí hory.

Zpravodajci a publicisté znát názory veřejnosti ani nemohou, protože jejich mzdy, které vícenásobně převyšují průměrnou mzdu, jim neumožňují autenticky procítit realitu života lidí, kteří permanentně řeší rébus jak přežít a přitom nekrást. A těch je v obyvatelstvu většina. Medián mezd činil dle ČSÚ v třetím čtvrtletí roku 2013 21 331 Kč – což může být ale také jediný příjem čtyřčlenné rodiny s jedním živitelem. Osmdesát procent zaměstnanců pobírá mzdu mezi 10 837 Kč a 39 603 Kč. V roce 2011 byla průměrná mzda 24 319 Kč. Tehdy ovšem zhruba dvě třetiny zaměstnanců měli mzdu nižší než je celostátní průměr. Průměrná mzda v Radiožurnálu v roce 2011 byla 38 808 Kč, u zahraničních zpravodajů to bylo dokonce 112 047 Kč. V nejbližším okolí generálního ředitele ČRo Duhana to bylo v roce 2011 46 787 Kč. Dnes tomu není jinak, jen nejsou ještě zveřejněna konkrétní čísla. Samotný generální ředitel Duhan bere měsíčně základní plat 160 000 Kč. Průměrná mzda v České televizi v roce 2012 (včetně řidičů a údržbářů) vzrostla na 36 797 Kč ... Platy na jednotlivých pozicích v jednotlivých redakcích či konkrétní platy "hvězd" a managementu se televize zdráhá zveřejnit, přestože dle zákona jako příjemce veřejných prostředků musí. Letos má být nicméně průměrná mzda v české, tedy naší televizi stejná – ve výši platu poradce premiéra Rusnoka. Základní  plat generálního ředitele Petra Dvořáka je 230 000 Kč.

Navíc tisk, rozhlas a zejména televize, jsou drogou, které své „hvězdy“ dřív nebo později opojí jakýmsi lokálním resp. profesním patriotismem. Ten u postižených, postupně evokuje  vyšší míru „společenské odpovědnosti.“ Odtud už je pouze krůček k transformaci do pozice exorcistů, jemuž podlehnou v baru Bluelight i silnější charaktery. Navíc, ona odpovědnost všem a nikomu je pomazána nátěrem nekritizovatelnosti a kolektivní sebeobrany. Zajišťují "odbory", které si od roku 2000 dodnes myslí, že Českou televizi řídí.

Nelze se proto divit, že takto závislí a nekritizovatelní jedinci, kteří se poklepávají po ramenou a tvrdí, jak jsou dobří a bez nich že by se zhroutila demokracie, nedokáží potlačit své sympatie k politickým šibalům, proklamujícím ty „správné myšlenky“, nýbrž i k hodnostářům některých církví, či představitelům různých liberálních institutů a PR agentur. Kohabitace televizního zpravodajství a PR vyjde najevo vždy, když se profláknou milenky či manželky, vlastnící nějakou vlivovou agenturu.

Aktuálním příkladem výsměchu veřejnému zájmu Českou televizí byl poslední pořad 168 hodin. O hýření premiéra Jiřího Rusnoka a jeho ministrů, kteří v rozporu se svými proklamacemi, stejně jako jejich předchůdci, rozdávali nehorázné odměny několika „přetíženým“ státním úředníkům, nebylo v pořadu ani slovo.

A ani slovo o Tomio Okamurovi, jenž krok Zemanovy vlády jako jeden z mála poslanců zaregistroval a trefně charakterizoval: "Nechci se jen populisticky trefovat, ale snad všichni mi musí dát za pravdu, že tady je něco špatně. Pokud kdokoli, nejen úředník na ministerstvu, svědomitě pracuje, odměnu si jistě zaslouží. Ale ta musí být u lidí placených z daní občanů vždy odpovídající běžným příjmům občanů v naší republice. Nejde přidělovat odměny svým náměstkům a poradcům ve výši mnoha statisíců korun. To je plivnutí do tváře všem daňovým poplatníkům," uvedl Okamura.

Nicméně pozornosti veřejnoprávních exorcistů neunikl. Podle všeho ho vyhodnotili jako obzvlášť nebezpečného a to nejen pro „oblíbené“ polistopadové politiky. Zřejmě i proto výsměšná nálepka „lidový bard“.

Inu, v příštím roce se máme na co těšit. Zejména proto, že generální ředitel České televize Petr Dvořák, podporovaný stávající Radou ČT, ve „veřejném zájmu“ udělá vše proto, aby jakoukoliv diskusi na téma kvality, objektivity a vyváženosti zpravodajství a publicistiky maximálně zminimalizoval. Prozatím dal Daniele Drtinové vlastní pořad, dělá za svými vlastními personálními chybami tlusté čáry a tvrdí, že vlastně k žádným pochybením ve zpravodajství nedošlo. Cítíte to stejně i vy?

Jo, a politické poměry se změnily. Stejně jako publikum... I když předsedou volebního výboru je posametový privatizátor do té doby svazácké Mladé fronty a do letošního roku komentátor Mladé fronty s přídomkem Dnes Martin Komárek (ANO), Okamurova partaj už je i ve sněmovně, a i ve volebním (mediálním) výboru má, stejně jako Babiš, svoje lidi. Cestovatele a inženýra Holíka, který pracoval jako obchodní zástupce v Moskvě a pak byl v komunálních volbách zvolen jako nestraník za KSČM . V Moskvě! Za KSČM ! Dalšími členy jsou mediální profesionálové: bývalý ředitel regionální redakce ČRo Martin Kolovratník (ANO) a regionální reportér a bývalý šéf oblastní zpravodajské redakce ČT Zdeněk Soukup (ANO). Místopředsedou volebního / mediálního výboru je předseda kontrolního výboru a stínový ministr informatiky Vladimír Koníček (KSČM). Dalšími členy jsou stínový ministr práce a sociálních věcí a předseda poslaneckého klubu Roman Sklenák (ČSSD), bývalý ministr kultury Jandák (ČSSD) a předseda Klubu starostů a primátorů, prezident Smíšené česko čínské komory vzájemné spolupráce Jan Birke (ČSSD). Slyší to na Kavčích horách? Vzájemné spolupráce ! Česko-čínské! Spokojeni se stávajícím vedením České televize a Českého rozhlasu možná jsou jen poslanci opozice – ODS a TOP09, kteří volili Mirku a Karla, světili Krtečka a jejich straničtí kamarádi jsou v managementu.

Trochu málo na přežití Dvořáka i Duhana.

Vytisknout