5. 8. 2013 / Radim Hreha
V září loňského roku jsem Radě České televize zaslal stížnost, jejíž text jsem zároveň zveřejnil. Rada odpověděla po několika dnech, že se stížností bude zabývat. I tento jednořádkový dokument Rady byl formálně vadný, neboť byl doručen dříve, než byl datován... Letos v květnu jsem obdržel definitiví rozhodnutí Rady ČT o stížnosti, podepsané jejím předsedou Milanem Uhdem. Naprosto diletantské, naprosto nekvalifikované.
Z reakce orgánu, jenž ze zákona o České televizi uplatňuje právo veřejnosti na kontrolu činnosti ČT, vyplývá po šesti měsících trvající pauze, že: „Rada České televize je přesvědčena, že tento závěr obsahuje pro Vás zadostiučinění. Kromě toho Vám dal za pravdu svým stanoviskem i Etický panel. Jeho usnesení ze dne 20.12.2012 je přílohou tohoto dopisu.“ Z textu odpovědi Rady ČT na stížnost vyplývá podezření, že její předseda a minimálně většina jejich členů vnímá většinu stěžovatelů jako svérázné ješity, kteří radu obtěžují v její specifické činnosti.
Je proto logické, že v rámci vyřizování stížností tzv. veřejnosti, postupují šablonovitě. Výsledkem jejich snahy pak není identifikace porušení zákona o ČT a případné opatření v zájmu zamezení opakování nezákonného konání managementu ČT. Naopak. Evidentním cílem stávající Rady ČT je obhajoba vedení televize a bezproblémové vykonávání svého lukrativního mandátu. Stížnost, byť seberelevantnější (svým usnesením jíá dal zapravdu i poradní orgán generálního ředitele Dvořáka – Etický panel), je vyřízená klasickým byrokratickým způsobem se spoustou balastu („Jde pravděpodobně o výroky ...“, nebo „Nelze v žádném případě zpochybnit, že na Českou televizi se při jejím vysílání vztahuje zákon o České televizi, Kodex České televize“ aj.), ukončená obligátní „satisfakcí.“ Pravda satisfakcí podle alibistické logiky stávajících členů vedení Rady ČT, kteří ješitnost stěžovatelů dokáží procítit.
Z usnesení Etického panelu ČT ze dne 10.12.2012, přiloženého k odpovědi Rady, je zřejmé, že redaktor Petr Fischer hrubým způsobem porušil obecná etická pravidla a Kodex ČT. Tuto formulaci Rada ČT v zájmu obhajoby vedení ČT eufemisticky transformovala takto: „Lze však připustit, že v daném případě p. Fischer nezvolil vhodnou formu při glosování článku, na který upozorňoval a jeho interpretace měla být umírněnější i s přihlédnutím k předvolebnímu období, byť uvedený pořad nebyl vysílán bezprostředně před volbami.“
Rada navíc uvedla, že šéfredaktor redakce zpravodajství, příslušným osobám zúčastněným na výrobě a vysílání uvedeného pořadu zdůraznil, že nebude tolerovat takovéto individuální vybočení z pravidel, zejména v tak vypjaté době, jako je období před volbami. Tak jak je to vlatně? Kdy je podle Rady ČT „před volbami“ a kdy ještě není?
Z porovnání závěru skutečně nezávislých osobností Etického panelu ČT a zástupců veřejnosti zvolených sněmovnou do Rady ČT, je evidentní snaha o zkreslení závěrů etického panelu s jasným cílem, vyhnout se jakýmkoliv postihům vedení ČT za hrubé porušení obecných etických pravidel a dále Kodexu ČT. Takovým postupem se však Rada ČT sama dostala do podezření z porušení zákona o ČT.
Rada, ale ani Etický panel GŘ ČT nebyli schopni se po formální i obsahové stránce vyrovnat s meritem stížnosti a sdělit, ve kterých konkrétních formulacích Petra Fischera došlo k porušení toho kterého konkrétního ustanovení Kodexu a zda tím došlo i k porušení toho kterého konkrétního paragrafu zákona. Obě odpovědi, která by mohly existenčně ohrozit hříšníka (porušení Kodexu je dle zákona porušením povinností dle zákoníku práce a v příapdě propuštění zaměstnance se stanou důkazem u soudu) neodpovídaly tomu, co soud požaduje od každého personalisty při rozvázání pracovního poměru.
Svým postupem Rada uvedla do omylu organizátory Ceny Ferdinada Peroutky, kteří letos tuto, v části mediálního spektra prestižní, cenu udělili právě Petru Fischerovi za jeho činnost v ČT. Podle wikipedie: „Vyznamenaní cenou by měli mít vlastnosti, které jsou oceňovány na Ferdinandu Peroutkovi – naprostou bezúhonnost, vysokou mravní integritu, osobní zodpovědnost za společenské důsledky svého publicistického působení. Práce laureátů má mít mimořádnou úroveň a musí vycházet z demokratické orientace.“
Cena Ferdinanda Peroutky je věc jedna a profesionalita pracovníků zpravodajství veřejnoprávní televize, věc druhá. Jánabrachismus mezi „peroutkovci“ je v podstatě neškodný. Avšak v médiu veřejné služby by už jednou provždy měl skončit. Stávající management toho zřejmě není schopen, zejména když má za zády Radu v současném složení. Proto se nelze divit, že současný analytik Hospodářských novin Fischer je podobně jako další kolegové z Bakalovy mediální stáje, pravidelným hostem pořadů redakce zpravodajství ČT i po jeho nehorázném faux pas.
Proti skandálně nekvalifikovanému rozhodnutí Rady České televize podávám proto odvolání, které zároveň zasílám členům Volebního výboru Poslanecké sněmovny. Dle zákona je totiž Rada ze své činnosti odpovědna Parlamentu. Nechť tedy Parlament ví, jak Rada koná. Mohl by už začít konat také.
Stížnost Radima Hrehy na pořad Stuio 6 ZDE
Autor je bývalým vedoucím sekretariátu generálního ředitele ČT Janečka a bývalým generálním ředitelem STV.
Vytisknout18.12. 2013 / Radim Hreha
Účelem existence médií veřejné služby je mj. poskytování objektivních, ověřených, ve svém celku vyvážených a všestranných informací pro svobodné vytváření názorů. Tedy v žádném případě propagandistické preferování určitých názorů na úkor jiných....