Role živnostníka je nelehká

21. 3. 2013

Smyslem mé reakce není kontrolovat jednotlivá čísla, která autorka uvádí, ani hodnotit zdali je míra zdanění obou skupin správná či nikoli. Je však nutné reagovat nad nepochopenou podstatou vztahu zaměstnavatel x zaměstnanec.

Autorka uvádí na příkladu stavebního podnikatele, který zaměstnává dělníky za 50 kč/hod a účtuje 150 Kč/hod lehkost bytí takovéhoto podnikání. Vydřiduch zaměstnavatel profituje 100 Kč/hod, aniž by musel hnout prstem. To opravdu myslíte vážně?

50Kč/hod je jistě myšleno mzdou hrubou, skutečné náklady zaměstnavatele jsou však mzdy "superhrubé". Nepochybuji, že to jako účetní víte.

V rozdílu mezi náklady na zaměstnance a účtovanou částkou musí být samozřejmě zahrnuty další náklady. Např. pořízení techniky a nářadí, její provoz a údržba, náklady na dopravu zaměstnanců, náklady na školení zaměstnanců, jejich lékařské prohlídky, ošacení, dovolenou, ale i náklady na to, co zaměstnanci ukradnou, zničí, proflákají, apod. Dále také náklady na pořízení a provoz firemních prostor a náklady na mzdy dalších zaměstnanců, kteří zakázky shánění a administrují. Služby účetních a daňových poradců se, jak jistě víte, platí také. Tomuto všemu se říká "režie", což byste také jako účetní mohla vědět. Nakonec musí zbýt zisk pro samotného živnostníka. Pokud by nezbyl, je něco špatně.

Naprosto pomýlená je představa, že zaměstnanci snad jezdí na takovéto zakázky za vlastní peníze a dokonce zde pracují vlastním nářadím.

Zcela odmítám tvrzení, že většina firem zaměstnancům neplatí dovolené. V ČR totiž existuje orgán, který se nazývá Inspektorát práce a jeho kontroly se zaměřují právě na porušování pracovněprávních předpisů. Sankce za porušení jsou v řádech statisíců, ale i milionů korun. Živnostník, který jak správně poznamenáváte, ručí celým svým majetkem a podstoupí toto riziko by byl blázen.

Když už jsme u dovolené, jistě máte pravdu, že živnostník si ji může vzít, kdykoli uzná za vhodné. Pokud mu to podmínky a finance umožní. Neumím si ale představit živnostníka, který tráví dovolenou 2-3 měsíce v kuse, jak uvádíte. To je spíše velmi dobrodružným snem, který se Vám v noci zdál. Navíc, že dovolenou živnostníkovi nikdo nezaplatí, je také fakt.

Zajímavé je Váš rozdílný pohled na živnostníka a firmu. Ve firmě, jak uvádíte, je dělba práce a jsou zde zaměstnanci, kteří shánějí zakázky a zaměstnanci, kteří zakázky realizují. U živnostníka to tak být nemůže? Živnostník nemůže účtovat za pracovní hodinu více peněz, aby zaplatil za takovouto dělbu práce?

Co prakticky nezmiňujete, je zásadní rozdíl v právech a povinnostech obou skupin. Zatímco živnostník si musí ohlídat, aby mu klient zaplatil a pokud se tak nestane, záhy zjistí, že reálná vymahatelnost obchodního práva je v této zemi velmi malá. Nezaplacená zakázka tak může leckterou firmu dostat do existenčních potíží. Tomu nepřispívá ani fakt, že jste li plátcem DPH, musíte jej odvést, ať zaplaceno máte, nebo ne. Za případný neúspěch ručíte celým svým majetkem.

Jste-li zaměstnanec a zaměstnavatel Vám nezaplatí mzdu, či odvody za Vás (což je mimochodem trestný čin) máte nad sebou ochranu v podobě zákoníku práce a již výše zmíněného Inspektorátu práce. Faktickou odpovědnost za škody, které způsobíte zaměstnavateli, nebo jeho zákazníkům máte do 4,5 násobku platu (což navíc za pár korun pojistíte) a více ani ťuk. Nemluvě o tom, že s ohledem na znění zákoníku práce a judikáty soudu není vůbec jednoduché zaměstnance vyhodit, přestože spíše škodí, než pomáhá.

Korunu svému článku autorka dala dodatkem, uveřejněným 21.3.2013, kdy se pozastavuje nad chováním živnostníků a majitelů firem, kteří firmu berou jako svou vlastní. Madam, pokud někdo vybuduje firmu, které často obětuje většinu svého aktivního života, tak ta firma samozřejmě je jeho a nelze ji tak nebrat. Toto nepochopí jen ten, kdo v životě nic nedokázal a nevybudoval. Patříte mezi ně?

Je samozřejmě hloupost a drzost, pokud se někdo snaží dostat do nákladů firmy svou osobní útratu, ale na to je zde FÚ, který má podobné prohřešky kontrolovat a postihovat. A pokud někdo utratí za dovolenou 500.000 a má na ni, je to pouze jeho soukromou věcí. Zde byste Vaši závist mohla ukrýt trochu lépe.

Je věcí každého z nás, aby se rozhodl jakou cestou se vydá. Ať je to však jakákoli, není snad nutné napadat odlišné rozhodnutí druhého. Jedna skupina bez druhé nemůže existovat a je proto nutné se vzájemně respektovat, ne se rozeštvávat. Lidsky mě proto mrzí zaslepené a jednostranné články, podobné tomu Vašemu.

Vytisknout