Pravý úhel pohledu

20. 3. 2013

Právě ten je hlavním znakem obou  příspěvků Petrose Michailidise Mrázkova interpretace je hodně manipulativní a Mystifikace ve formě myšlenkové konstrukce "superhrubé mzdy", který je zřejmě reakcí na můj laický názor, že zaměstnavatel za zaměstnance nic neplatí. Přestože ze zkušenosti s většinou svých přátel podnikatelů a živnostníků vím, že se asi neshodneme, pokusím se mu znovu předložit k uvážení jiný pohled, píše Petr Meluzin.

Nejprve k superhrubé mzdě. Myslím, že ukrytí dodatečného zdanění mimo výplatní pásku má původ ještě v minulém režimu. Nicméně původně hrubá mzda představovala součet čistého příjmu zaměstnance a veškerých odvodů do státní kasy, tedy daně ze mzdy a sociálního a zdravotního pojištění. Přesně to ale dnes zahrnuje mzda superhrubá. Proto bych za konstrukci považoval spíš dnešní tzv. hrubou mzdu. Shodneme se v tom, že účelem deformace hrubé mzdy bylo ukrytí rostoucího zdanění zaměstnanců.

Z uvedeného soudím, že není možné dát rovnítko mezi hrubý zisk OSVČ a hrubou mzdu, jak se domnívá pan Michailidis, ale právě mezi hrubý zisk (= základ pro výpočet daně?) a superhrubou mzdu. Teprve ta totiž zahrnuje veškeré daně a odvody placené zaměstnancem. A tady je zjevný rozdíl mezi zaměstnancem a OSVČ. Při stejném čistém příjmu má zaměstnanec vždy vyšší celkové zdanění. Část OSVČ, jak uvádí paní Věra Říhová v příspěvku Živnostníci kontra zaměstnanci, dokonce díky nastaveným parametrům systému neplatí žádnou daň z příjmu. Zdravotní pojištění je u zaměstnance s průměrným příjmem asi dvakrát větší než u OSVČ se stejným čistým příjmem, zdravotní péči mají ovšem stejnou.

Pan Michailidis však navíc ve snaze doložit znevýhodnění OSVČ započítává do superhrubé mzdy ještě další položky, například zajištění hygieny na pracovišti a zajištění pitného režimu. Jde nepochybně o náklady na pracovní sílu, ale se superhrubou mzdou, která zahrnuje čistou mzdu plus veškeré daně zaměstnance, nemají nic společného. Zaměstnavatel si je koneckonců odečte ze základu daně. Pořízení dálniční známky a zaplacení silniční daně pak s cenou pracovní síly nesouvisí vůbec.

Je jasné, že se nemůžeme shodnout, pokud pan Michailidis bude trvat na tom, že část zdravotního a sociálního pojištění, kterou představuje rozdíl mezi hrubou a superhrubou mzdou, platí zaměstnavatel za zaměstnance ze svého. Jde ale opravdu jen o navyklý úhel pohledu. Srovnání se způsobem výběru daní v USA to, myslím, srozumitelně ukázalo. Stále se jedná o příspěvek jednoho konkrétního člověka, ať už zaměstnance, OSVČ nebo podnikatele do státní pokladny. Proto je zcela podružné, jestli část nebo dokonce veškeré daně technicky odvede zaměstnanec nebo zaměstnavatel.

Vytisknout

Obsah vydání | Středa 20.3. 2013