Neviditelní mrtví v Gaze a izraelská taktika provokace k ospravedlnění masivních vojenských útoků

17. 12. 2012 / Jana Ridvanová

Hasbara na ČT versus zamlčovaná fakta

Lež č. 1. Gaza je od r. 2005, kdy se Izraelci z Gazy stáhli, svobodná

V r. 2005 Izrael z Gazy pouze stáhnul své osadníky, kteří tam navíc byli ilegálně. Izrael ale nepřestal kontrolovat hranice, kde střílí na farmáře a každého, kdo se přiblíží. Vzdušný prostor, ze kterého Gazu bombarduje, nebo pobřežní vody, kde střílí na rybáře. Kontroluje také telekomunikace, dodávky vody, nebo odpadní systém. Podle zprávy OSN na Gazu jen během roku 2006 dopadlo 14 000 izraelských dělostřeleckých granátů. Zabily 59 lidí, naprostá většina mrtvých byli civilisté. (Office for the Coordination of Humanitarian Affairs - OCHA UN.)

Nejdříve začal Izrael Gaze přerušovat dodávky humanitární pomoci a v r. 2007 na Gazu uvalil devastující blokádu, která trvá dodnes. Podle četných zpráv OSN a řady humanitárních organizací blokáda v Gaze způsobila humanitární katastrofu. Je také nutné si uvědomit, že na nedostatek léků, potravin, či tepla se umírá. Sama blokáda tedy zabíjí a je možno ji chápat jako akt války.

Výše uvedená fakta dokazují, že Izrael nad pásmem Gazy nepřestal uplatňovat tzv. efektivní kontrolu, což je v rámci mezinárodního práva parametr k označení daného území za okupované. Izrael tyto podmínky v Gaze více než naplňuje. Dokonce se dá říci, že přišel s novou formou okupace. Okupace zvenku, která z Gazy udělala největší vězení pod otevřeným nebem.

Znalci izraelské politiky ve stažení židovských osadníků z Gazy viděli přípravu na agresi

Již v červnu 2005 významní izraelští akademici Uri Davis, Tamara Yamar a historik Ilan Pappe předpověděli masakrování obyvatel Gazy izraelskou okupační armádou jako další pravděpodobný krok po stažení židovských kolonistů.

Gaza Massacre Foretold by Ilan Pappe, Uri Davis and Tamar Yaron in 2005: What May Come After the Evacuation of Jewish Settlers from the Gaza StripZDE

A nebyli zdaleka jediní, kteří tento scénář událostí očekávali. Spisovatel a novinář dlouhodobě se zabývající izraelskopalestinským konfliktem, Jonathan Cook, napsal, že jakmile byli osadníci mimo Gazu a Hamás u moci,

Mise OSN vyšetřující válečné zločiny v Gaze po operaci Lité olovo, kterou vedl soudce Goldston, Izrael obvinila z terorizování a kolektivního trestání civilního obyvatelstva Gazy. Kolektivní trestání je považováno za válečný zločin, kterým např. nacisté trestali celé vesnice. Všichni si jistě vzpomeneme na Lidice, Ležáky a další české vesnice, které za odpor proti okupaci potkal podobný osud. Rakety vystřelené z Gazy zpráva také označila za válečné zločiny. Šlo však o proporci 1:9. 90 procent válečných zločinů zpráva OSN, Amnesty International, nebo Dugardova zpráva přiřkla Izraeli. Třetina z více než 1 400 palestinských obětí byly ženy a děti.

Lež č. 2. Izrael se pouze brání

Od konce operace Lité olovo do konce září 2012 izraelská okupační armáda v Gaze zabila 283 Palestinců. Nejméně 77 z nich byli civilisté. Skoro polovina z nich (30) byly děti. Palestinci z Gazy během tohoto období nezabili ani jediného izraelského civilistu. Zabili pouze 4 vojáky izraelských okupačních sil. Tato data uvádí izraelská lidskoprávní organizace B'tselem.

Izrael útočí nejen na jednotlivce. Formou kolektivního trestání: šestiletou blokádou, bombardováním jediné elektrárny v Gaze, bombardováním slepičáren, zemědělského centra včetně polí s úrodou, útočí na životaschopnost tohoto území. A to je hlavním důvodem, proč z Gazy stále létají rakety.

Lež č. 3. Hamás provokuje. Izrael se pouze brání a reaguje na rakety z Gazy

Podle České televize poslední eskalaci vyvolali palestinští teroristé a jejich rakety, na něž Izrael pouze reagoval. ČT tímto přebírá izraelskou státní propagandu, pro kterou zavraždění na palestinské straně nepředstavují právo či důvod se bránit. O palestinských obětech masmédia svorně mlčí. Jako by ti lidé snad ani neexistovali. Ale nemlčí o nich novináři v Gaze, nezávislí novináři a řada zpráv lidskoprávních organizací. Fakta, která přinášejí, jsou však pro řadového diváka ČT neviditelná.

"Neviditelní mrtví" předcházeli i letošní listopadové vlně raket z Gazy.

5. listopadu IDF zastřelila 23letého mentálně hendikepovaného muže, který se neozbrojený pohyboval příliš blízko hraniční oblasti. Když se kdokoli přiblíží na 300 metrů, Izraelci ho zastřelí.

8. listopadu vojáci IDF překročili hranici do Gazy se čtyřmi tanky a buldozerem. Skupina ozbrojeného palestinského odporu na ně zaútočila. Voják IDF však kulkou do hlavy zastřelil 12letého chlapce, který hrál opodál fotbal.

Taktika provokace za účelem využití jedné z nejsilnějších a nejmoderněji vybavených armád světa Izraeli rozhodně není cizí.

Dlouhá léta používanou strategii izraelské provokace za účelem ospravedlnění následného nasazení těžké válečné artilerie bezostyšně popsal bývalý izraelský ministr obrany Moše Dajan. V roce 1997 izraelský novinář Rami Tal uveřejnil rozhovor s Dajanem z roku 1976. Dajan výše zmíněnou taktiku otevřeně přiznal, když popsal postupy IDF v hraniční demilitarizované zóně mezi Izraelem a Sýrií před Šestidenní válkou v roce 1967.

Taktiku provokace odůvodnil slovy:

Vojenskou taktiku provokací připomínají i dříve zmínění izraelští akademici v souvislosti s armádní kariérou premiéra Ariela Šarona. Je jí tedy možno chápat jako kontinuální vládní a armádní praxi, kterou Izrael znovu potvrdil provokacemi před listopadovým bombardováním Gazy.

10. listopadu palestinští ozbrojenci hnutí odporu vystřelili protitankovou raketu na vojáky pohybující se v jeepu v okolí izraelsko-palestinské hranice. Zranili 4 vojáky. Ten samý den Izraelci v Gaze dělostřeleckým granátem zasáhli fotbalové hřiště a zabili dva chlapce ve věku 16 a 17 let. Později izraelský tank vystřelil na stan, kde se lidé scházeli, aby uctili památku dříve zabitých. Útok si vyžádal další dva mrtvé palestinské civilisty, z nichž jednomu bylo teprve 18 let, a více než dva tucty zraněných.

11. listopadu izraelská armáda opět útočí. Výsledkem je jeden mrtvý palestinský civilista a více než 20 zraněných. Následují projektily vypálené z Gazy, které zranily 4 Izraelce.

12. listopadu palestinské ozbrojené frakce souhlasí s příměřím s podmínkou, že Izrael zastaví vojenské operace na území Gazy.

14. listopadu Izrael porušuje příměří a podniká atentát na Ahmada Džabarího. Jen půl hodiny po smrti Džabarího Gazu opakovaně bombarduje izraelské letectvo. Agentura Reuters informuje o 10 zabitých a 40 zraněných. Mezi mrtvými jsou 3 děti. Jednou z obětí je i 11 měsíční syn reportéra BBC a těhotná žena, která čekala dvojčata. Po dalších náletech téhož dne počet raněných stoupá na 116. Mezi raněnými je 26 dětí a 25 žen, jak informuje Palestinské centrum pro lidská práva, které upřesňuje počet mrtvých na 13.

Pokud tedy člověk není rasista a uznává právo jak Izraelců, tak Palestinců na život a právo ho bránit, nemůže ignorovat oběti izraelských útoků z počátku listopadu.

Zavražděný Džabarí, který se za egyptského prostředkování účastnil diplomatických jednání a usiloval o dlouhodobější příměří, měl být mužem dohlížejícím na zastavení raketových útoků z Gazy. Geršon Baskin, mediátor v těchto jednáních, uvedl, že jen několik hodin před tím, než Izraelci Džabarího mimosoudně popravili, doručili mu téměř finální znění příměří. Řada světových komentátorů vnímá odstranění palestinského diplomatického protějšku jako militantní předvolební kampaň izraelských vůdců.

Lež č. 4. Hamás odmítá akceptovat existenci Izraele, nechce se dohodnout a provokuje

Již v listopadu 2006, tedy téhož roku, kdy Hamás v Gaze vyhrál demokratické volby, v Londýně Izraeli nabízel desetileté příměří, ale především oficiální uznání Izraele jako státu, pokud Izrael začne respektovat mezinárodní právo, jmenovitě rezoluci Rady bezpečnosti OSN č. 242 z roku 1967. Tedy ukončení ilegální okupace, která se výstavbou mnohatisícových židovských osad snaží postupnou judeizací anektovat celý Západní břeh. A uznání práva palestinského národa na sebeurčení. Tuto nabídku Hamás před izraelským útokem na Gazu v r. 2008 dokonce několikrát zopakoval. Dané řešení však Izrael s pomocí amerických peněz, zbraní a veta v Radě bezpečnosti vytrvale blokuje s malými výjimkami již 40 let.

Hamas touts 10-year ceasefire to break deadlock over IsraelZDE

Haaretz: Haniyeh: Hamas willing to accept Palestinian state with 1967 bordersZDE

Nicméně v červnu 2008 se Hamásu podařilo s izraelskou vládou uzavřít příměří, které mělo zastavit blokádu Gazy i izraelské vojenské operace jak na území Gazy, tak na Západním břehu. Součástí dohody bylo, že i bojovníci Hamásu přestanou střílet rakety na jižní Izrael. Hamás slovo dodržel, což potvrdil i mluvčí izraelského premiéra Mark Regev. Ale blokáda, která v Gaze způsobila humanitární krizi, nebyla zrušena, ani uvolněna. Navíc Izrael na Západním břehu pokračoval v záboru palestinské půdy, vojenských operacích, demolici palestinských domovů, zatýkání a věznění.

Israel admits: "No Hamas rockets were fired during ceasefire"ZDE

Protože Izrael neuvolnil blokádu a izraelští vojáci na hranicích Gazy pokračovali v ostřelování farmářů a rybářů, militantní skupina Islámský džihád reagovala vypálením přibližně 15 raket, které však na území nepřítele nikoho nezabily ani nezranily.

Příměří tedy nerespektoval a porušil jako první Izrael, když 4. listopadu 2008 podnikl vojenskou operaci, při které v Gaze zabil 7 členů Hamásu, což mělo za následek jeho raketovou odpověď. Ta v Izraeli nikoho nezabila ani nezranila, ale stala se záminkou k zahájení dlouho připravované operace Lité olovo.

Již z předchozího výčtu akcí izraelské okupační armády před 14. listopadem 2012 je jasné, že i tentokráte střety vyvolávala především izraelská strana chovající se v Gaze jako okupant se vším všudy. Ale hlavní událostí, která odstartovala vlnu raket z Gazy, byl izraelský atentát na Ahmada Džabarího, kterým Izrael opět porušil příměří a vědomě vyprovokoval eskalaci konfliktu. Když jsem byla v Gaze po operaci Lité olovo, ptala jsem se Johna Ginga, tehdejšího vedoucího operací Úřadu OSN pro palestinské uprchlíky na Blízkém východě (UNRWA) v Gaze na detaily zprávy, kterou jsem na stránkách OSN četla. Stálo tam, že izraelská armáda volala jedné rodině, aby se během bombardování shromáždila v určité budově, kde měli být v bezpečí. Tu pak Izraelci bombardovali. John Ging mi informaci potvrdil a dodal, že v domě bylo zabito 22 členů jedné rodiny, z toho 9 dětí a 7 žen. Nebojácný Ging se nedal zastrašit a o izraelské propagandě a realitě situace v Gaze mluvil otevřeně. Jeho projev jsem tehdy zaznamenala pro čtenáře Britských listů, kde je stále k dispozici.

V Gaze jsme viděli vybombardované školy, mešity, nemocnice, slepičárny a především zemědělskou část Gazy. V areálu OSN delegace Evropského parlamentu stála kolem díry v zemi, kterou způsobilo izraelské bombardování bílým fosforem. Ožehnuté byly i sklady s humanitární pomocí. Tehdy i dnes se jasně jeví, že hlavním důvodem a cílem izraelského bombardování je zničit životaschopnost tohoto území a zlomit vůli jeho obyvatel k odporu.

Během operace Lité olovo Izrael bránil novinářům překročit hranice Gazy. Tentokráte se mu to díky nové vládě v Egyptě nepodařilo. Řešení? Izrael bombardoval sídlo médií přímo v Gaza City. Zabil tři novináře a další vážně zranil. Izraelská vláda si neuvědomuje, že vražděním novinářů realitu neumlčí. A že lidská touha po svobodě se nedá zabít, jak připomněl bývalý izraelský kapitán letectva IDF, Yonatan Schapira, když operaci Pílíř obrany označil dvěma slovy: "válečné zločiny".

We threat them as animalsZDE

Vytisknout