Důvěra v ekonomiku

27. 11. 2012 / Michal Z. Čenko

Z předešlého logicky vyplývá, že jestliže klesá důvěra (okrádaných) občanů v ekonomiku, klesá i ekonomika. A to bychom neměli připustit, neboť každému z nás (jak stále tvrdí média, ekonomové a politici), přece především záleží na ekonomice, a také na tom, aby stále a neustále vzkvétala. S ekonomickým jídlem (penězi) roste chuť (na peníze).

Chudák nebohý, prostý a nepříliš vzdělaný většinový občan si vůbec neví rady. Jistě, chtěl by se mít ekonomicky dobře, ne-li výborně a skvěle, ale ekonomika bohužel klesá, a zároveň s tím klesá i jeho důvěra v ekonomiku. A díky klesání jeho důvěry v ekonomiku, zpětně zase klesá ekonomika atd.

Je to vskutku začarovaný kruh. Profesionální a dobře placení odborníci si "nevědí" rady, co by prostému občanovi poradili, aby opět zase začal věřit v ekonomiku. A tak mu doporučují, že si má lámat hlavu nad tím, kam by ulil prachy, které nemá. Má třeba sbírat známky, obrazy nebo nakupovat zlato, stříbro nebo diamaty (přesně tak, jak se to vždy dělá před světovou válkou, aby mu pak bylo co sebrat). A on, poctivý, pracovitý a spořivý občan, čím více se mu peněz nedostává, tím více se rmoutí nad tím, co má s nimi učinit.

Aniž to prostý občan tuší, nejlepší je ovšem ukládat zásoby do tělesného tuku. Moudrá příroda, která ví všechno předem, to zařídila z něj, a tak nám populace nezdravě tloustne. Nejhorší nepřátelé ekonomiky však na všechny rady odborníků zvysoka kašlou. Jsou vděčně šťastní, že je ekonomika zbavila všech hloupých iluzí o "životě".

Chceme-li správně pochopit ekonomiku, musíme ji nazývat jejími správnými názvy a významy. Ekonomika je okrádáním přírody a člověka člověkem. Jestliže si uvědomíme, že ekonomika je zlodějna, přestaneme se ihned rozčilovat. Pochopení vnáší do naší mysli úlevu, radost a klid. Pouze nepochopení působí duševní nervozitu.

Abychom správně pochopili mediálně ventilované srdceryvné obavy mladých odborníků (kteří dosud nic podstatného nezažili, ale "moudře" radí všem prostým občanům, kterých je okrádaná většina, jak si mají počínat), musíme si jejich odborná slova a vědecké výklady přeložit do mateřského jazyka. Musíme mluvit a myslet, jak nám zobák narostl.

Čili, prostě a jasně řečeno: Důvěra občanů ve zlodějnu klesá. Díky tomu klesá i zlodějna (její zlodějské zisky). Zlodějové jsou z toho ovšem velmi, ale skutečně velmi, nešťastní, neboť by chtěli krást trvale udržitelným růstem. Jenomže, čím více kradou, tím více roste nedůvěra ve zlodějnu. Něco by se s tou důvěrou mělo udělat.

Důvěra v ekonomiku by se měla obnovit. Tradiční osvědčené prostředky jsou nasnadě. Všichni se tedy mají na co těšit. Nebo se snad někdo doopravdy naivně domnívá, že lze ekonomy a jejich občanské rukojmí zbavit ekonomického myšlení nějak po dobrém? Nenechte se vysmát!

Vytisknout