Stanovisko ČHV k dalšímu trestnímu stíhání Romana Smetany

27. 11. 2012

Škodu na majetku (na plakátech) ODS, o níž soudkyně rozhodla bez odborného posouzení, jen podle vzneseného nároku "poškozené" ODS -- šlo o absurdních 15 667 korun za 28 polepů -- dobrovolně uhradil. (Majitel firmy, která vyrobila polepy pro KDU-ČSL, úhradu nepožadoval.) Proti soudním rozhodnutím se neodvolával, nenechal se obhajovat advokátem a dokonce se vyjádřil, že soudkyni Langerovou za podjatou nepovažuje. Podle ČHV důvody pro subjektivní pochybnosti o její nepodjatosti zde objektivně byly -- viz též Lukáš Křístek: Problém podjatosti soudce na případu Romana Smetany a Jan Vučka, Tykadla pro justici. ČHV tuto diskusi právníků vítá a s uspokojením konstatuje, že ji vyvolal občan Smetana.

Po zamítnutí stížnosti pro porušení zákona ministra spravedlnosti Jiřího Pospíšila Nejvyšším soudem, kterou ve Smetanův prospěch podal z podnětu ČHV z 23. dubna 2012 (viz NS 6 Tz 50/2012 a ČHV ), vykonává nyní Roman Smetana trest, resp. jeho zbytek, ve věznici v Rapoticích (Lesním Jakubově) a při normálním průběhu trestu bude propuštěn 21. prosince 2012.

ČHV vydal 27. února stanovisko k odsouzení Romana Týce a Romana Smetany http://www.helcom.cz/view.php?cisloclanku=2012022701, druhé stanovisko pod názvem Rozsudek Nejvyššího soudu ve věci Romana Smetany je pro nás zklamáním vydal 30. srpna

Roman Smetana je nyní znovu stíhán, a to dvakrát, v obou případech pro maření výkonu úředního rozhodnutí. To mělo podle státního zástupce spočívat v tom, že na výzvu soudu měl nastoupit výkon trestu odnětí svobody dne 26. března; ve skutečnosti ho však nastoupil o 26 dní později, dne 21. dubna. Po přerušení jeho trestu v době rozhodování o stížnosti pro porušení zákona ho soud vyzval, aby vykonal zbytek trestu a nastoupil ho 8. října. Nastoupil ho ale až o osm dní později, 16. října. V obou případech se však dobrovolně vydal příslušníkům Policie ČR v Praze a při vydání usiloval o to, aby ho eskortovali do věznice. A ani v jednom z těchto případů nechtěl zmařit, mařit či ztížit výkon rozhodnutí soudu, nýbrž jednal tak proto, aby medializoval svůj odpor k  postupu justice vůči své osobě a aby tím veřejnosti ukázal, že obecně může snadno vzniknout situace nespravedlivého odsouzení, navíc takto absurdního.

Roman Smetana v duchu svého stálého přístupu k české justici ústavní stížnost na usnesení Nejvyššího soudu nepodal, i přes doporučení ČHV. Šedesátidenní lhůta k jejímu podání marně uplynula 23. listopadu 2012.

Podle názoru ČHV by se Ústavní soud mohl stížností věcně zabývat proto, že jeho věc svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele, jak uvádí zákon.

Obě zahájená trestní stíhání Romana Smetany, která jsou zatím ve stádiu přípravného řízení (před podáním obžaloby), budeme sledovat především z hlediska zákonnosti. Za významné budeme považovat zhodnocení subjektivní stránky údajné trestné činnosti Romana Smetany, zda tedy měl v úmyslu mařit výkon rozhodnutí soudu z těch důvodů, jež předpokládá zákon a zákonodárce.

Podstatné bude i to, zda do viny za spáchání trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí, pokud bude její vyslovení navrhováno či pokud bude vyslovována, nezahrnou orgány činné v trestním řízení mlčky či dokonce výslovně i mediální a jinou veřejnou činnost, jíž Roman Smetana vyplňoval obě doby, kdy nenastoupil včas výkon trestu. To by bylo zneužití trestního práva k potlačování svobody slova.

V Praze 26. 11. 2012

Za správnost: Mgr. Anna Šabatová Ph.D.

předsedkyně ČHV

Vytisknout