Divoké víno -- pozdní sběr

26. 11. 2012 / Lubomír Brožek

Oslava téměř půlstoletého výročí proběhla v pražské Městské knihovně, kde senioři, jimž se kdysi říkávalo mladí autoři, spolu s kolegy, jimž se sice už takto neříká, zato mladí skutečně jsou, recitovali -- a také se hrálo a zpívalo a vzpomínalo, kromě jiného i na zlatá šedesátá, v nichž se nám možná mnohého nedostávalo, ale rozhodně to nebyla ani víra, ani láska, ani naděje, neboť jsme věřili ve smysl poezie, milovali jsme blízká setkání metaforického druhu, a v srdcích jsme byli svobodní a v té svobodě žila naděje. Čeho se nám nedostávalo, a pohříchu vůbec nechybělo, byla konformita.

Nedávno jsem se dočetl, že spisovatelé podporují protesty studentů (nejenom) třeboňského gymnázia proti zastoupení komunistických politiků v komunálních radách, což kvitovala mainstreamová média, jako skvělé téma, které neurazí, neboť nic z opravdových přítomných lidských bolestí, trablů a obecné mizérie neřeší ani náhodou.

Ale je to dobré aktuálně konformní téma, které se táhne medializovaným prostředím jako nekonečná vlečka andersenovských císařových staronových šatů.

Samozřejmě, že všichni po čertech dobře vědí, že císař je nahý a pokud není už dočista pitomý z omílání laciných ideologických manter, musí vědět i císař sám, že je nahý jako nasliněný prst ve vichru korupčních afér a chamtivosti puštěné ze řetězu zákonů, která jde slabým po krku. Bez milosti, bez slitování, jako se zbavuje svých slabých zvěř táhnoucí ve smečkách za kořistí.

Opravdu si myslíte, milí protestující, že to nejdůležitější v této době je mluvit o chiméře, kterou jste sice nespatřili, ale je vám jasné z aktuální mytologie, že má lví hlavu, ocas hada a z hřbetu jí vyrůstá koza?

Vážně si myslíte, že dnešní velmi globalizovaný svět dává šanci, aby se jeho determinantami protáhla chiméra?

Pokud ano, pak vám závidím vaši fantazii a chci věřit, že to není výraz konformity, která tak ráda opakuje sentence předžvýkané ideologickými pohádkáři, pro které Děvčátko se sirkami Hanse Christiana Andersena nestojí ani za přečtení, neboť je to v jejich očích jenom trapná socka, která se neuměla postarat sama o sebe.

Zmínil jsem oslavy trvání Divokého vína, které se zrodilo v šedesátých letech minulého století. Bohužel jsem na nich nepotkal spisovatele, který vyjádřil podporu studentským protestům proti některým komunálním personáliím.

Určitě bych se ho zeptal, zda doopravdy věří chimérám a zda je považuje za důležitější než říci pěkně od plic vládnoucímu veličenstvu, co si myslí o jeho módním rouchu, když si tak kráčí, obklopen devótními dvořany, za bučení přičinlivých mediálních trub, po přehlídkovém molu nad bouřlivými vodami času, o jejichž devastující síle v této chvíli možná nemáme ještě ani tušení.

Vytisknout