V Čechách skoro nikdo žádné církve nepotřebuje

16. 8. 2012

Nicméně, může nám v tom církev, notabene církev majetná a vlivná, pomoci? Mě osobně dost děsí představa, že katolická církev bude vykonávat svůj vliv na hodnotový žebříček naší společnosti, zvlášť v kontextu s tím, jakými nástroji a způsoby takto působila v historii naší "křesťanské" civilizace a v naší české obzvlášť.

P. Hořínek zmiňuje například otázku potratů, dle mého soudu poněkud nediplomaticky. Chápu, že aktivní katolík musí nutně mít představu o katolické církvi jako instituci notně zidealizovanou, jinak by v ní nemohl aktivně existovat.

Chápu, že všichni katolíci, kteří se stále ještě o svou církev zasazují, její přehmaty a zločiny z minula považují za nepřátelskou propagandu anebo v lepším případě tvrdí, že se již napravila a polepšila (reformovala?!), takže je dnes už úplně jiná, než byla ta církev, co vymyslela inkvizici a křížové výpravy apod.

Obávám se, že jak se česká společnost masivně sekularizuje, je paradoxně opět jednodušší takovou zidealizovanou představu sugerovat i necírkevní veřejnosti, protože své dějiny zoufale zapomínáme a vyučují se tak hanebně, že proti tomu valná část národa není vůbec vyzbrojena. T

ypickému českému občanu jsou církve tak lhostejné, že už k nim mnohdy necítí ani nepřátelství, natož respekt (ať kladný či záporný). Nevím, co by mě mělo přesvědčit, že dnešní katolická církev je jiná než ta z dávné historie (a hlavně odkdy?

Je 2.světová válka dávnou historií? Je dnes tolik diskutované týrání a zneužívání dětí knězi a v katolických školách dávnou historií?...)

Mám uvěřit novému papežovi Ratzingerovi, který byl původně předním učencem reformního hnutí v katolické církvi, a poté co dostal významná církevní obročí, otočil k úplnému konzervativizmu, kolaborujíc s tím, proti čemu dříve vystupoval? Mám uvěřit české katolické reprezentaci, že ve společnosti, která ztratila jakoukoliv morálku kromě úcty k penězům a majetku, poté co si tak bezskrupulózně vybojuje peníze a majetek, vnese morálku jinou?

Hlavně jsem nepochopila a budu ráda, když mi to někdo vysvětlí, proč církev potřebuje dostat peníze a nemovitosti, aby měla vliv na naši společnost. Ano, nejsem naivní, vím, že když dnes chcete prosadit nějakou pravdu (např. že důchodová reforma toho a toho typu pro občany ČR bude určitě tou nejlepší, anebo nějaké nové přísloví typu "kdo chce pracovat, práci si najde"), musíte významně investovat do sdělovacích prostředků, a do mluvčí významných institucí, aby po goebbelsovsku, stálým opakováním učinili lež pravdou.

Takto dnes své pravdy prosazuje současná politická reprezentace, diskutovat a argumentovat už nějak není v módě... Potřebuje snad na to církev prostředky, aby nás znovu naučila staré dobré katolické morálce? Máme se těšit na to, že budeme slýchat z médií 50x denně nejen to, že každý zodpovědný občan si založí důchodové spoření u nějaké soukromé společnosti a jiné "pravdy", ale i to, že jít na potrat je hřích a jistá vstupenka do pekla i kdybys snad znásilněna byla...?

Jako bývalé aktivní evangeličky se mne nesmírně dotklo, když jsem zjistila, že církve sdružené v Ekumenické radě církví a dokonce i Federace židovských obcí podporují diskutovaný skandální návrh zákona o vyrovnání státu s církvemi proto, že ačkoliv na skoro žádné restituce už nemají nárok (skoro nic neměly, co měly, už jim bylo vráceno), katolická církev a/nebo (?) stát jim přislíbili, že z diskutovaného objemu majetku dostanou 20%. P

ominu nyní skandální podtón, který to má vzhledem k reformační tradici pojímání církve a moci/majetku.

O tom již dosti psali jiní, fundovanější než já. Vypadá to, jako kdyby katolická církev, oslněná vidinou nesmírných statků, které může dostat, si koupila ostatní církve a Židy proto, aby měla větší podporu. Obávám se, že to tak je.

Ale proč? Jak se mohli nechat koupit? O tom jsem ještě nikde nečetla. Obávám se, že základním motivem je obyčejný existenční strach, ba hrůza.

Jako bývalá farářka ČCE (Českobratrská církev evangelická) jsem ještě zažila, jak se hned po revoluci rozvířila debata o odluce církví od státu. ČCE přijala usnesení, že totální odluku od státu chce, a začala se na ni připravovat, protože bylo hned jasné, že po desetiletích úhrad farářských platů státem, bude svízelné tyto značné prostředky navíc vyšťourat z peněženek věřících, když už jen sehnat dost na provoz a opravy kostelů a modliteben je těžké.

Postupem času se ukázalo, že je nemožné církev plně financovat z vlastních prostředků věřících při zachování stejného množství sborů a farářů.

Aktivních věřících je prostě zoufale málo a objem peněz, které jsou ochotni (a schopni) vynaložit na církev nestačí ani částečně. A věřících a jejich peněz od roku 1989 nepřibývá (čekalo se, že bude, až pomine komunistický útlak!), naopak je jich čím dál méně.

Zvláště na periferiích, což v evangelickém prostředí znamená mimo Prahu a mimo některé části Moravy, církev nemá šanci se pouze vlastními prostředky udržet.

Toto, obávám se, platí nejen pro evangelíky a husity, a možná další nekatolíky, ale i pro katolíky. A zdaleka nejde jen o zátěž velkými zchátralými kostely, jak se pořád argumentuje. Dnešní běžné sbory a farnosti na malých městech, o vesnicích (mimo Moravu) nemluvě, nedají dohromady dost peněz na topení, elektriku a plyn na faře a v kostele, či modlitebně, natož na opravy, natož aby si zaplatily faráře, i kdyby měl dostat méně než teď (za mě to byl plat srovnatelný s platem učitele na základní škole, tedy nic moc).

Církve, které dnes státní příspěvek nepobírají, to řeší tak, že jejich duchovní mají ještě jiné zaměstnání, které je živí. Jiná věc je, jak snadno by si faráři tradičních církví hledali jiné zaměstnání, zvlášť ti starší. Na rovinu -- teologie není dnes vůbec žádná kvalifikace.

Mne dodnes živí jen to, že umím anglicky a na počítači, a to jsem se začala "rekvalifikovat" poměrně mladá. Je tedy určitě na místě otázka, jestli je to existenční strach církve/í, anebo jejich hodnostářů, kteří by prostě se státní podporou mohli přijít o chleba a skončit na pracovních úřadech, kde je ta podpora podstatně menší, co si budeme povídat, bude-li v budoucnu vůbec jaká...

Prostě, církve, dnes tak tak přežívající i díky státní podpoře, čelí pochmurné perspektivě, že pokud se nestane zázrak, budou to tady (v ČR) moci skoro zavřít. Pár sborů by možná přežilo -- v Praze, Brně a ... tak třeba 10 větších kusů (mluvím o ČCE).

To platí v plné míře i o katolické církvi, a ať se mi to někdo pokusí vymluvit. Těch 5 babiček na bohoslužbách už dávno není jen příslovečných.

Já jsem na takové opravdové periferii, v Severních Čechách, sloužila. Chápu, že to bolí, když člověk léta bojuje ze všech sil, spolu s několika zbylými statečnými, aby na těch troskách něco postavil, a pak by to měl zavřít a vyklidit! Už jenom kvůli těm několika mnohdy krásným lidem, kteří se té tradice ještě drží, mají potřebu nějakého lepšího společenství, než je obklopuje, a vy je máte opustit...

Ale taková je realita. Církev/církve u nás ve skutečnosti a hlavně statisticky skoro nikdo nepotřebuje. Lidí, kteří dnes potřebují nějaký kostel (modlitebnu, synagogu), aby do něj chodili a finančně na něj přispívali, jsou řádově tisíce -- v našem víc jak desetimilionovém národě! Je otázka, jestli bychom tuto realitu prostě neměli respektovat a zrušit to, co už není životaschopné.

To ovšem teď vůbec nepřichází v úvahu, když se možná stane zázrak! Restituce! Pomohly by katolické církvi nejen k důstojnému přežití i v novém tisíciletí, ale dokonce k netušenému bohatství a možná i znovunavrácení moci, po které nikdy nepřestala toužit.

A nekatolické církve by přežily aspoň těch 30 let, co bude vyplácena náhrada, protože i těch 20%, je velmi slušná částka. Jenomže strach o přežití, o chléb vezdejší, tak veliký, že se kvůli němu nechám zkorumpovat a dopustím tak velké zostuzení své teologie i cti... takový postoj já považuji za přímý opak víry, jak ji hlásá evangelium! "Nestarejte se, co budete jíst a co si budete oblékat, o takové věci se starají nevěřící...", říká chudý bezdomovec Ježíš v Kázání na hoře.

Z toho všeho vyplývá moje zásadní otázka: Jaký by měly mít, jaký vůbec můžou mít vliv v našem státě takto ubohé, zbídačelé, zbabělé, zkorumpované, nepotřebné církve? Jako stále ještě členka jedné z nich tvrdím: jen takový vliv, který jsou si schopny vydobýt svou vlastní silou, takový, který odpovídá skutečnému počtu jejich členů a jejich vážnosti ve společnosti. Pokud vymřely a veškerý respekt sama k sobě v naší společnosti zničily -- ať zaniknou. Písmo hovoří o "obílených hrobech". Ty k Boží slávě a ke zlepšení morálky ve společnosti jistě nepřispějí.

Můj názor je, že jediná důstojná věc, kterou mohou nyní církve podniknout, aby nezlikvidovaly poslední zbytky legitimity své vlastní existence v ČR, je vzdát se nároku na jakékoliv církevní restituce. Beze zbytku! Jak budou církve existovat dál, to je jiná otázka. Já osobně si myslím, že za tohoto stavu, nejkorektnější ke všem občanům ČR by byla totální církevní odluka bez jakýchkoliv náhrad. Co je schopno přežít přežije, co je mrtvé, už dávno mělo být pohřbeno.

Jana Danielová, Velešice

Vytisknout