Kde host ve studiu může mluvit, aniž by ho moderátor překřikoval

13. 8. 2012 / Jan Mrskoš

Helmut Schmidt je znám svým klidným a věcným projevem, kdy stručně a trefně (někteří to nazývají arogantně) umí popsat složité politické situace, bez emotivních výjevů, vždy po jisté odmlce pro správná slova. Sice sedí v pojízdném křesle, ale že mu bylo už 93 let, není na jeho řeči a toku myšlenek k poznání. A že při tom hojně a zhluboka kouří, je o něm notoricky známo a mnohdy silně kritizováno, čímž se však starý kancléř (starý - jak se v Německu říká namísto bývalý) nenechá vyvést ze svého klidu. Moderátorka začíná pořad citátem z nedávného rozhovoru: "Moje funkce jako kancléř nebyla nikdy nad mé síly. V Německu existuje jen jedna osoba s takovýmto sebevědomím a to je Helmut Schmidt."

Tentokrát otázky byly směrovány nejen na stav současné ekonomické politiky Německa a Evropy, ale i na jeho osobní poměry. Helmut Schmidt ovdověl před dvěma lety, a protože jeho dlouholeté manželství od jejich společných školních let s veřejně činnou Loki bylo všeobecně známo, jeho vztah k nové družce o 14 let mladší vdovy byl v popředí zájmu bulvárního tisku, který je jistě vzorem pro náš tisk obdobného zaměření. Jak moderátorka sama přiznala, osobní poměry se v tomto pořadu po dohodě neměly probírat, nicméně pár nesmělým dotazům se přece jen nemohla vyhnout. A tak se diváci dozvěděli, že Frau Loah (jak ji kancléř nazval), také kouří, ale zřejmě ne tak silně. A že se spolu již přes 50 let oba manželské páry přátelily, Frau Loah byla jeho dlouholetá spolupracovnice. Ale že nebydlí společně, že by to ten jejich vztah jen komplikovalo.

Sandra Maischberger je, mimo šéfredaktora hamburského vydavatelství Die Zeit (na jehož činnosti se Schmidt i nadále podílí), jedna z mála, která má možnost s ním v posledních letech vést rozhovor. Neunavuje ho otázkami, které by ho tlačily do kouta, netrvá na odpovědi, kterou on nechce dát. V tom případě on jednoduše zůstane mlčet, nebo dělá, že neslyšel (má výmluvu, jeho sluchu pomáhají silná naslouchátka), případně po výmluvné odmlce si žádá s lišáckým úsměvem další otázku.

Hlavní téma rozpravy se týká euro-krize, se kterým to názvem starý kancléř avšak nesouhlasí, tvrdí, že je to krize zadlužení. Podle jeho názoru je zde problém vedoucích autorit uvnitř EU, které nemají potřebnou schopnost a sílu k řešení problémů. A k tomu přispívá přebujelost EU a EC, kde se tolik různých výborů, komisí a vedoucích představitelů z 27 zemí těžko může domluvit na něčem kloudném. Byla chyba, že Řecko bylo přijato do eurozóny, ale když už se to stalo, byla by chyba je teď zas vypudit. Zrovna tak byla chyba přijmout Velkou Británii do EU, proti čemuž byl silně de Gaulle, dnes mu dává za pravdu. Na otázku, jestli by přece jen Evropa se neměla spolehnout na vedoucí úlohu Německa, má jasné ne. Vždyť nechvalná historie nacistického režimu leží těžce v podvědomí evropských národů, a to vylučuje tu vedoucí pozici. "Na jak dlouho ještě?" ptá se moderátorka. "Zeptejte se mně zase za 50 let." "Dobře, když mně slíbíte, že přijdete."

Ve více než hodinové rozpravě a několika krabiček mentolových cigaret, padlo mnoho zajímavých otázek a stejně tak velmi zajímavých a vtipných odpovědí. Já jsem se dost dozvěděl a opravdu bavil. Obzvláště tehdy, kdy tázaný najde způsob, jak se šikovně vyhnout delikátním otázkám ze svého soukromí. A zrovna tak, když je tázán na osobnosti současné německé i evropské politiky, kdy výmluvné odmlčení, nebo něco jako zamručení, řekne víc než rozvláčná charakteristika. Není proč se obávat rozmachu Číny, je nutno se s tím vypořádat. Kdo má více naděje na příštího US prezidenta, nemůže Schmidt posoudit, neb oba uchazeče vlastně nezná. Nelibí se mu ale, že Obama nesplnil alespoň dva sliby ze své kampaně, že stáhne své vojáky z Afghánistánu a že uzavře vězení Guantanamo. Obojí je v jeho moci jako vrchního velitele, aniž by musel žádat svolení zákonodárců.

Škoda že nepřišla řeč na tajemství dosažení pokročilého věku při zachování takové duševní čilosti jako je ta jeho. I když jsme se dozvěděli, že přijel zrovna z pobytu u jezer na severu Německa (kde má svůj prázdninový dům) a že se tam znovu chystá (společně s Frau Loah). A že tam nečte denně deset tiskovin, jak bylo o něm známo, ale jen pět. Byl zeptán také na své nedávné cestování do Číny, kdy se po cestě setkal se svým dlouholetým přítelem Lee Kuan Yew, zakladatelem státu Singapur. O něm se vyslovil velmi pozitivně pro jeho zásluhy, že z upadající anglické kolonie dokázal vybudovat za 50 let vyspělý stát. Dodal, že lidé v Singapuru si žijí lépe než Němci, když ze sta obyvatel bydlících v bytech, je jich devadesát, co ten byt vlastní. Že Lee je vlastně členem úzkého přátelského kruhu spolu s George Schulzem a Henry Kissingerem (bývalí ministři zahraničí USA), se kterými se Helmut Schmidt setkával, když přednášel každým rokem na universitě v Stanfordu v Kalifornii. Ne, další cesta do Číny nebo do USA není v plánu, ale v příštím měsíci na Nordkapp (Norsko), kam jistě ho bude Frau Loah doprovázet. Doporučuji každému, kdo rozumí německy, je to k vidění ZDE

Vytisknout