Lidé budou vydáni na absolutní milost a nemilost církvi

9. 8. 2012 / Jiří Matuszek

Na druhé straně, víra není totéž co církve a náboženské organizace, které jsou, podobně jako oheň, dobrý sluha ale mohou se stát zlým pánem. Velký majetek znamená moc, a přináší s sebou pokušení využít tuto moc k více či méně násilnému získávání dalších členů církve ať již z řad nevěřících nebo i příslušníků jiných, početně slabších vyznání. Náš národ má s tím v minulosti neblahé zkušenosti.

Můžete namítnout, že jde o historii, že současná katolická církev vyzrála, že v současnosti se nemusíme bát něčeho, co bylo samozřejmostí za vlády feudálních pánů. V té souvislosti bych chtěl upozornit na článek "Španělsko odkrývá krádeže dětí jeptiškami a kněžími"

K soudu se dostal starý případ z doby frankistického Španělska, kdy jeptišky odebíraly děti matkám, které rodily v klášterech. S největší pravděpodobností s cílem z nich vychovat pravověrné katolíky. Je příznačné, že se to dělo právě v době, kdy církev byla po Frankových fašistech druhou nejmocnější organizací v zemi.

V prohlášení pana kardinála Duky k restitucím se uvádí, že církev potřebuje rozsáhlé majetky lesní a zemědělské půdy k pokrytí svých provozních nákladů. Samozřejmě, všichni lidé potřebují ke svému přežití (více či méně zprostředkovaně) přírodní zdroje, tedy zemědělskou a lesní půdu. V jakém postavení budou budoucí lidé, naši potomci, kteří se narodí do světa, ve kterém budou všechny tyto zdroje v majetku omezeného množství bohatých světských vlastníků a církví? Budou vydáni na milost a nemilost jejich absolutní moci se vším co k tomu patří. Výmluvný příklad toho, co to znamená, je uveden výše.

Chtěli byste Vy osobně v takovém světě žít? Nebylo by lepší, kdyby církve odvozovaly svou sílu od síly svých členů, svobodných, upřímně věřících lidí?

Vytisknout