Husův odkaz:

Uvažovat o svém češství jinak, než je zvykem

6. 7. 2012 / Boris Cvek

Masaryk označoval český/československý národ jako národ "Husův" a od Peroutky prý pocházejí slova, že nejsme "národ Husův", ale "národ císaře pána". Z Husa toho v nás opravdu zbylo jenom málo, pokud vůbec něco. Prvorepubliková vzpoura proti Rakousku a katolicismu nemá s Husem o mnoho více společného než komunistická verze Husa jako bojovníka za lid a pokrok proti tmářskému kléru.

Hus je v zásadě protikladem moderních českých dějin. Tkví pevně v mezinárodní vzdělanosti své doby, studoval Sorbonnu, nerozlišoval mezi kulturou českou a světovou.

Pro něj jsou Čechy místem dějin evropských a bez této perspektivy jsou nepochopitelné. Jeho boj se týkal bytostně náboženství, náboženské pravdy a věčné spásy lidské duše (toto hledisko je ústřední i pro Komenského).

Něco takového je v moderní češtině tematizováno snad jenom u katolických spisovatelů, kteří Masarykovu republiku v lásce neměli. Pro Masaryka samotného je otázka náboženská především otázkou mravní, otázkou zdravé společnosti, a nikoli otázkou věčné spásy duše. Masaryk bojoval proti teokracii, Hus proti zneužívání církevní moci, nicméně s fungováním Kalvínovy teokracie v Ženevě by měl asi sympatie kvůli svému morálnímu rigorismu.

Proč si tedy připomínat Husa? Jako symbol národního boje proti křižákům, jako slávu českého národa, který se stal proti všem (i proti Husovu přesvědčení) prvním reformovaným národem na světě, aby svou víru nakonec zapřel a stal se národem katolickým a pak dokonce i ateistickým?

Myslím, že to nejdůležitější na Husovi, co nám může dnes dát, je naučit se uvažovat o svém češství jinak, než je zvykem. Byly doby, kdy čeští myslitelé žili evropskými dějinami a formovali je, kdy se Češi nebáli slova "pravda", a tu pravdu hledali a hájili proti pokrytectví mocných papalášů i za cenu vlastního života. Od těch dob se ale mnohé změnilo. Husovo dědictví vzdoru, ztělesněné naposledy asi nejvíce v hnutí protikomunistických disidentů, totiž v Chartě 77, je dnes vysmíváno prezidentem volné ruky kuponové privatizace, který se hlásí k Církvi československé husitské. uvažovat o svém češství jinak, než je zvykem.

Vytisknout

Obsah vydání | Středa 4.7. 2012