Rozprava nad hroby

4. 7. 2012 / Jan Sláma

Nedávno jsem zašel na hřbitov za svými rodiči. Popovídat si v duchu o tom kam ten svět spěje. U vchodu na hřbitov je tabule kde visí parte lidí zemřelých . Osmdesát čtyři, osmdesát pět, devadesát dva, jen jeden mladší. Není v tom žádný pořádek. Moji rodiče odešli spořádaně po šedesátce a na to jsem byl připraven i já. Ale ouha. Kde je disciplina. Jak v tom má vláda vládnout!

Musím se vlády zastat, když ji všichni nadávají, že neumí nic jiného než škrtat výdaje. I můj oblíbený komentátor si z vlády dělá legraci. Musím nerad přiznat, že má pravdu, ale jen částečně, jak za chvíli prokážu.

Ukažte mi, prosím vás upřímně, nějakého podnikatele, který svůj podnik řídí tím, že pořád škrtá výdaje. A nic víc. Výdaje na nákup strojů, na benzin, na mzdy na opravy a očekává slavné vítězství nad konkurencí. Přesně tak si počíná náš vrchní účetní na svém úřadě nesprávně nazývaným ministerstvem. S větší nebo menší loajalitou s ním spolupracují ostatní členové instituce zvané vládou. Našli se ale i takoví záškodníci, kteří bohulibé úmysly pana účetního nechtěli pochopit a podporovat. Bez dlouhých okolků právě jednoho vyrazili.

Ale vraťme se ke slíbené pochvale. Je tu jeden člen kabinetu, který zvláště dělá panu předsedovi vlády radost. A pan vrchní účetní se těší, že se dožije výsledků. Všechno je řádně nastaveno, provádějí se dílčí kroky a největší problém to jest důchody bude zdárně vyřešen. Ne tak nehumáně jak jsem to vzpomínal v článku Kam se starými lidmi, ale pěkně polehoučku, krůček za krůčkem. Výsledek na sebe nenechá dlouho čekat.

Nejprve vezmeme seniorům důstojnost a předvádíme je jako skupinu na kterou musí ti mladší pracovat. Pak uzákoníme taková pravidla, která bezelstné seniory umožní odrat o zbytky naspořených peněz. Stačí k tomu legalizace lichvy, volné pole pro podvodníky všeho druhu a systém exekucí, kterým podvodně vylákané peníze ještě rozmnožíme. Takto ožebračené seniory, kterým zbyl jen nuzný důchod ještě trochu skřípneme zdražením potravin a dalších nezbytností formou DPH, která je přece stejně spravedlivá k bohatým jako k chudým. Další nezbytný krok je sebrat jim střechu nad hlavou vyděračským nájemným. A vida jak se daří. Řada seniorů odchází do bezdomovectví a tu a tam už někteří volí i odchod ze života. A ti jsou přece nejžádoucnější. Měl by jim být vystrojen vládní pohřeb, aby se přidali další.

A přidáme poslední hřebíček. K tomu nám poslouží tak zvané ministerstvo pro zdraví. Jeho šéf se tváří lidumilně a z jeho dílny vycházejí taková moudra jako : kdo na to má dostane mimořádnou péči. Nebo: není dost pro všechny, je nutná spoluúčast. Ani na to ani na ono senior už nemá. Zbývá mu volba najíst se a umřít na choroby stáří nebo bojovat s chorobou a umřít hlady. Zdravotníci na ministerstvu to možná vidí jako boj se stoupající obezitou.

Nedávno pan ministr objevil termín "lázeňský turista". Systém lázeňství tak jest postaven mimo zákon jako prostředek pro okrádání zdravotní pojišťovny, jako věc v podstatě škodlivá. Řada lidí, kteří díky lázním zůstávají do vysokého věku pohybově samostatní a soběstační je nežádoucí fenomen. Takoví lidé budou méně ochotni dobrovolně odejít ze života. Proto je potřeba lázně zrušit nebo je nechat ať si shánějí klientelu ze zahraničí, kde jsou vlády hloupější a vyhazují peníze, které by se daly vhodněji využít na akce ze kterých by příslušným činitelům kápla nejaká ta odměna.

Takže jak je vidět naše vláda možná nedělá vše dokonale, ale i ten největší škarohlíd musí uznat, že se seniory si poradila výborně a je jen otázkou času, kdy přinese své ovoce.

P.S. Teď mne právě napadlo, že naše vláda vidí dokonce možná ještě dál než všichni ostatní. Dopady drahého bydlení a potravin a léků se týkají i mladých lidí a dětí a pracovníci zabývající se prací a sociálními problémy tak preventivně řeší nezaměstnanost. Když se děti nenarodí tak nemohou být nezaměstnaní. A samozřejmě nemohou se ani stát seniory a důchodci. Važme si naší vlády!! Kdo má takovou!

Vytisknout

Obsah vydání | Středa 4.7. 2012