Soňa Pavelková: Jsem šťastná, že teď nežiju v Česku

4. 7. 2012 / Pavel Pečínka

Romština se doma u Pavelků používala, ale přímo se Soňou a její sestrou už rodiče tolik romsky nemluvili. Jak říká mladá Romka z Prahy, "chtěli, abychom měly nějaké základy, protože je to naše řeč, stejně jako čeština, ale netrvali na tom abychom jim romsky odpovídaly". Dneska se už Soňa pohybuje většinou mezi Romy, na rozdíl od dětství, kdy tomu bylo naopak. Problémy kvůli svému romskému původu Soňa trochu zažívala už na základní škole, ale jako dítě je tolik nevnímala: "Jednak moje matka není Romka a proto moje romství není možná na první pohled tolik zřejmé. Navíc nejsem konfliktní člověk a taky děkuju Bohu, že mě takových situací ušetřil. Ne každý měl totiž takové štěstí jako já."

Když se ale Pavelkovi přestěhovali do Teplic, nastoupila Soňa do školy, kde byly i zvláštní třídy. Překvapilo ji, když v těchto třídách viděla všechny svoje kamarády a ona jediná byla v té "normální" třídě. Tam se dostala kvůli výsledkům na své předchozí škole. Během 3 měsíců na "nové škole" ale Soňa začala propadat z 6 předmětů a to i když, jak říká, patřila ve třídě ke špičkám. "No, po vysvědčení jsem okamžitě školu opustila. Učitelé byli proti zdejší velké komunitě Romů těžce zaujatí a ke svým romským žákům se chovali doslova odporně. To město se jmenuje Krupka," dodává Soňa. Co se týká oborů, nejvíc Soňu bavila hudební výchova, dějepis, zeměpis a angličtina.

O něco později studovala Ježkovu konzervatoř v Praze - obory zpěv, herectví a tanec. Jak ubezpečuje, "šlo o školu, ve které jsem si tvořila vlastní osobnost, a to muzikantsky i jako mladá dívka. Byla to určitě ta nejlepší volba a každému člověku, který má rád hudbu a chce se v ní zdokonalovat, bych tuto školu doporučila". Oproti ZŠ se na Ježkově konzervatoři Soňa setkala s různými národnostmi: "To byla velká inspirace pro všechny hudebníky. Romů nás tam chodilo asi 10, většina z nich pokračuje ve studiu dál, živí se hudbou, někteří dokonce mezinárodně."

A jak to má Soňa s moderní hudbou? "Mě nejvíc baví rnb, soul, funky, Jodeci, H-Town, Boyz 2men, Mary J. Blige a Fantasia," vypočítává talentovaná Romka, a pokračuje: "Dalo by se říct, že poslouchám jenom černou hudbu. Líbí se mi jejich harmonie a projev, je to něco s čím se dokážu ztotožnit. Ale samozřejmě romská hudba je zase citová záležitost, tam mám srdce. Hlavně když si poslechnu Ricarda Kwieka, velice známého romského zpěváka, který má písně především křesťanské. Doslova ho miluju, i to jak se krásně dokáže vyjádřit."

Zajímalo nás, jak vidí Soňa romská a neromská média a vzájemné ovlivňování obou prostředí. "Chtělo by to, aby se i Neromové vzdělávali v oblasti historie a kultury Romů. Otázkou je, kolik procent Neromů čte Romano hangos a jaký to na ně má vliv. Žiju už několik let v zahraničí a vidím, jaký zájem mají lidi v ostatních zemích o naši populaci a její kulturní rozvoj. Moc si jich za to vážím. Nevzdělanost většiny v České republice, třeba v záležitostech romské historie, představuje velkou bariéru. My jsme se ve školách o České historii učili, jenže učili se Češi o té naší? Proto jsem ráda že Romano hangos existuje. Ale jsem šťastná, že žiju mimo Českou republiku. Tím nechci nikoho urazit, ale děkuju Bohu za tu šanci poznat jaké to je žít v multikulturní společnosti. Tady u mě ani mého muže nikdo neřeší, jestli jsme černí nebo bílí, koukají třeba na to co máme na sobě, ale neřeší náš původ," popisuje Soňa své zkušenosti z Kanady a Británie. Podle ní existuje mnoho věcí, které v Česku mladý člověk nezažije. Jednou z nich je právě "cítit se na úrovni i když jsi Cikán a nejsi bohatý".

K nejkrásnějším zážitkům Soni patří soutěž Česko hledá Superstar 3. Díky ní strávila měsíce života zpíváním a vystupováním. "Naplnilo to mou duši i ambice," vzpomíná. "Byla to krásná zkušenost a jsem za ni Bohu moc vděčná."

Co se týká hlavních novinek, Soňa právě čeká chlapečka. Moc se na něj těší a věří, že první rok - dva se nebude věnovat ničemu jinému. Jakmile bude kluk větší, tak by Soňa chtěla nastoupit v Británii, kde právě pobývá, do školy. Kdyby si měla splnit nějaký sen, ráda by založila nadaci pro děti bez rodičů: "Ráda bych jim vytvořila domov, ve kterém by cítily lásku a rodinnou atmosféru, tak aby se mohly připravovat na své povoláni a přitom nestrádaly v důležitých oblastech atd. Pokud bych měla šanci rozjet jakýkoliv projekt spojený s dětmi, tak by mě to naplňovalo, ale hlavně bych byla šťastná kvůli těm dětem, protože to jsou malí lidé, kteří to už tak to budou mít v životě těžké a my bychom jim to měli ulehčit."

Mezi osobnosti, kterých si Soňa váží, patří především romský zpěvák Ricardo Kwiek a Anna Poláková, bývalá šéfredaktorka romského vysílání Českého rozhlasu. Polákovou hodnotí jako inteligentní, vzdělanou ženu: "Pro mě je především vzorem matky, která se vzdala svého postavení, luxusu a vlivu který si vydobyla. A tohle vše obětovala kvůli bezpečí svých dětí a jejich zdravému a svobodnému růstu. I kdyby měla obětovat sebe, tak bude žít pro své děti a to je to za co ji miluju a vážím si jí." Podle Soni se dá hodně takových romských osobností jako Anna Poláková najít v knize Roma Rising, přičemž většina o nich ani neví. To je škoda, protože jde o lidi na které mohou být hrdí Romové i většinová společnost.

Image Soni už přilákala zájem nejrůznějších fotografů, v Kanadě se v roce 2011 dokonce modelingu věnovala delší čas. "Jenže většina těch nabídek končila nahotou, tudíž jsem je odmítala, a účastnila se jen těch, které mi byly sympatické a nijak mě neurážely," vysvětluje. V rámci zaměstnání prošla ovšem nerůznějšími místy -- byla zpěvačkou, modelkou, telefonní operátorkou či asistentkou ve škole. Jak říká, na její věk toho bylo dost, ale váží si každé šance, kterou dostala.

A jak Soňa vidí budoucnost česko-romského soužití? "V první řadě je nutné, aby se co nejvíc Romů začlenilo se do společnosti. To pro ně znamená mít dobrou práci, dostatečné vzdělání a sebevědomí na splnění vlastních ambicí. Nejsem si ale jistá, jestli samotní Romové mohou tyto věci posunout dopředu, podle mě je to spíše otázka přístupu státu a jeho politiky. A zdá se mi, že se situace v Česku natolik zhoršila, že nějaké kulturní akce nebo projevy tomu teď těžko pomůžou."

Vychází v Romano hangos 9/2012 ZDE

Vytisknout