Monitor Jana Paula:

Pes na kolečkách a kočka v kapse

17. 2. 2012 / Jan Paul

To je název knihy Jaroslava Vanči, která se mi před časem dostala do rukou, a která stojí za to napsat o ní pár slov. Proč? Protože už dlouho jsem nečetl tak názorově ostře vyhraněnou knihu, která by mě přivedla k zamyšlení způsobem nevtíravým, dobromyslným a lidsky přívětivým. A to je to, čím je krásná, autorovo myšlení je břitké, místy ostré jako žiletka, a přitom člověčenství z ní vykukuje na všechny strany. Vanča v ní nenechává bez kritického povšimnutí nic, co bychom nežili v aktuální současnosti, avšak jeho jazyk je poetický, psaný s velkou úctou a láskou k mateřštině.

O knihu, která umí jasně sdělit co chce, a činí to způsobem malebným, dá se říci literárně požitkářským, se dnes jen tak nezavadí. V tom je vzácná, že alarmuje, ale nepranýřuje, upomíná, ale nenapomíná. A hlavně nic nepředstírá. Možná proto, že autor patří k intelektuálům odkojeným socialistickými pražskými pivnicemi, k máničkám či undergroundu, kde se ještě u piva věřilo v nějaké hodnoty. A právě o některých těchto pro někoho dnes již ztracených hodnotách je i jeho kniha, hledající a vymezující lidskou proporčnost v tom, co každodenně žijeme, na co zapomínáme, a na co si už skoro nevzpomínáme.

Jaroslava Vanču, básníka, nadšeného mykologa, textaře, publicistu, výtvarného kritika, dramaturga a scenáristu znám jako vynikajícího vtipného glosátora s láskou k pointě, a věru takovou je i tato jeho útlá kniha, kterou autor poskládal ze svých fejetonů publikovaných v časopise Týdeník rozhlas v letech 2003 až 2009. Všeho si všímá, motorkářů brázdících české lesy, stejně jako adrenalinových sportovců, kteří zaujati sami sebou nevidí svět kolem sebe.

Vanča je vynikající pozorovatel, má rád město a společnost, družné rozhovory, ale prochodí kilometry krajinou zcela sám ve vší tichosti, a všemu naslouchá.

Odevšad přináší čtenáři své dojmy a líčí je jazykem vytříbeným, krásnou češtinou, dá nám pohlazení s varovně vztyčeným prstem, a na rozloučenou záhlavec se shovívavým úsměvem. Zde malá ukázka z fejetonu Úvaha o novinářských úvahách : "Žijeme v době, jež se jaksi ostýchá vyjádřit se k sobě samé prostřednictvím "velkého" umění. Jako by se sama sobě zdála být natolik ideální, že přestala cítit potřebu vlastní reflexe. Zřejmě proto se dnes daří těm uměleckým žánrům, jež nechtějí nic sdělit, jejichž záměrem dokonce je se jakéhokoli společenského poselství vyvarovat." Knihu vydalo v roce 2010 nakladatelství XYZ.

Monitor Jana Paula
Vytisknout

Obsah vydání | Pátek 17.2. 2012