Vzpomínáte na Libyi? A na Irák?

16. 2. 2012 / Karel Dolejší

První otázku z titulku položil nedávno v konzervativním časopise The American Interest komentátor Adam Garfinkle. A položil ji proto, aby upozornil na fakt, že další z "humanitárních" válek vedených Západem proti donedávna spolupracujícímu diktátorovi vedla k situaci, která je v mnoha ohledech výrazně horší než ta, kvůli níž válka začala. Libye, kde bylo od počátku jasné, že klíčovou roli v povstání proti Kaddáfímu hrají islamističtí extrémisté, dnes nemá vládu, jejíž vliv by sahal za zdi kanceláří; je zmítána a zbídačována vzájemným bojem různých miličních frakcí a ohromné zásoby výzbroje všeho druhu proudí ke všemožným pochybným zájemcům v regionu; no a ovšem hlava libyjských islamistů napojených na al-Kajdu Abdelhakím Belhádž odjel "dělat revoluci" do Sýrie.

Je pramálo obvyklé, aby se zdroje s naprosto protichůdnou orientací shodovaly, pokud by podkladem jejich sdělení nebyla obyčejná věcná informace. A to se právě nyní děje: Izraelský zpravodajský server Debka i francouzský "antineokonzervativní" web Voltairenet.org shodně tvrdí, že Turecko ukončilo vojenskou podporu syrských povstalců. To ovšem znamená, že koalice západních a arabských zemí, která povstalce nadále podporuje, nemá k dispozici jinou pozemní zásobovací linii než tu, která vede ze sunnitských oblastí sousedního Iráku; a jeho šíitské úřady samozřejmě dělají vše pro to, aby zásobování nepřátel íránského spojence zastavily. Syrské povstání je tedy bez masivní zahraniční intervence odsouzeno k vojenské porážce.

Jestliže Immanuel Wallerstein tvrdí, že si svržení Bašára Asáda vlastně nikdo nepřeje, pak patrně poněkud nadsazuje. Sýrie je přece jen donedávna jediným spojeneckým státem Teheránu, vedly přes ni zásobovací trasy libanonského Hizballáhu, a hraje tedy klíčovou roli v íránských plánech na odvetu po případném izraelském útoku. A jistěže existují ti, kdo mají zájem možnost takové odvety úplně překazit.

Geostrategické úvahy ovšem mohou být obyčejnému člověku srdečně ukradené. Možná by ho ale mohlo zajímat, že vyhlídky glorifikované syrské "revoluce" jsou velmi podobné "revoluci" libyjské; že se v ní dokonce angažují zhusta titíž lidé a týž hlavní zdroj pozemní vojenské síly, naprosto nedemokratický Katar; a že početné případy násilných změn špatné politické situace k horšímu představují vážné varování před mobilizací veřejnosti emocionálně vypjatými apely.

Vždyť přece dávno víme, že je-li toho k mobilizaci veřejného mínění pro vojenskou intervenci třeba, není nic jednoduššího než předložit opravdu otřesné očité svědectví - například o tom, jak iráčtí vojáci vyhazují novorozence z inkubátorů...

Libye
Vytisknout

Obsah vydání | Čtvrtek 16.2. 2012