Výbor na obranu Romana Smetany (VORS)

15. 2. 2012 / Milan Daniel

Někdy v roce 1972, tedy před čtyřiceti lety, jsem ve věznici na Borech inicioval vznik Klubu Marie Dojčárové. Marie Dojčárová byla předsedkyní senátu Nejvyššího soudu, která soudila zvlášť zatvrzelé zločince za podvracení republiky, trestný čin podle tehdy platného §98 trestního zákona.

Inspirován touto životní zkušeností nezakládám nyní Klub Markéty Langerové, soudkyně, která odsoudila třicetiletého olomouckého řidiče Romana Smetanu, ale výbor na podporu řečeného chlapíka. Roman Smetana si takovou podporu za svůj životní postoj, odvahu a vytrvalost, s níž se odmítá podřídit systému, jenž povoluje hru na demokracii, ale pohoršuje se nad tím, když to někdo začne brát vážně, více než zaslouží.

Jsem si naprosto vědom toho, že veřejně schvaluji čin, který soudkyně Langerová označila jako trestný. Vím, že schvalování trestného činu je trestným činem úmyslným a sankce za něj je podle trestního zákona až jeden rok. Lidé, kteří nasbírali 16594 Kč na uhrazení pokuty uložené panu Smetanovi (peníze odmítl, dostala je nadace Světluška) sice přijali opatrné prohlášení, že "nechtějí schvalovat žádný trestný čin, ale že občanské postoje pana Smetany jsou jim sympatické a považují za nepřijatelné, aby ho soudila Langerova žena", ale z hlediska zákona to neobstojí. I oni se dopustili činu, který by soudkyně Langerová mohla posoudit jako trestný. Čin Romana Smetany schvaluji vědomě. Ne proto, že jde o nějaký vandalismus, jak to interpretovala soudkyně, ale proto, že rovněž pan Smetana vyjádřil vědomě svůj občanský postoj, s nímž se ztotožňuji. Velkou část vrcholné politické scény ovládají gauneři , kteří přitom zneužívají prostředky, jimiž je jako občané platíme a je třeba to říkat veřejně.

Roman Smetana je pro mne vzorem člověka, který se nenechal zastrašit, odmítl "spravedlnost" soudu v této zemi a je odhodlán jít se svým postojem i do "demokratického" kriminálu.

Velmi mne potěší, když se tam s ním sejdu. Nevím, zda nás budou držet odděleně, jako tomu bylo kdysi na Borech, abychom "se nemohli stýkat". Nevím, zda nám budou v kinosále stejně jako na Borech promítat v rámci úsilí o převýchovu Věznici Parmskou , abychom se poučili, jak se s režimem potýkali svého času italští karbonáři, kteří -- volebních plakátů k dispozici nemaje -- vydávali aspoň letáky. Nevím, zda nás státní zástupce (tehdy prokurátor) bude školit o tom, že "...pravda je dvojí -- kladná a záporná. Tu kladnou máme my, tu zápornou mají nepřátelé socialismu" (analogicky demokracie). Ale určitě se najde příležitost, abychom na sebe mohli aspoň mávat.

Ve Výboru na obranu Romana Smetany je vítán každý, kdo má na jeho kauzu názor stejný. Třeba se tam potom všichni sejdem.

Aspoň bude veselo!

Tykadlový řidič Roman Smetana
Vytisknout

Obsah vydání | Středa 15.2. 2012