Malým lidem bez svobody myšlení a pohybu

16. 2. 2012

Žiji v Sýrii přes 30 let.

Musím se smát a zároveň plakat. Každý den se mě někdo z Česka ptá, jestli mohu pomoci spojit se s Češkou žijící v Homsu. Ano, v Homsu žije hodně Češek a Homs žije rok! revolučními událostmi v Sýrii. Homs je právem nazýván hlavním městem revoluce.Jenom malá poznámka. Já osobně jsem poslala dva dopisy do českých novin.

První, když přišlo v noci komando vojenské policie a unesli mi muže neznámo kam a druhý později, když jsem nemohla být zticha k tomu jak se odstřelují demonstrující a tečou potoky krve.

Jediný, kdo reagoval na mé poznámky o tom, co se v Sýrii děje, byly Britské listy na internetu, píše Hana Bitarová.

Do Sýrie před časem přijeli novináři z České televize, aby natočili krátký film o tom, co se děje v Sýrii. Natáčeli pod patronací místní tajné policie. Když se snažili místní lidé vysvětlit jim, co se zde děje, tak zbaběle utekli pod křídla tajných.

Nechápu, proč se nespojili s Češkami v Homse. V té době to nebyl žádný problém. Mohli získat někoho a přitom pomoci, aby byli ve spojení. Stačí mobil se zahraničním číslem, který nemohou místní tajní sledovat.

Proč si vzpomněli na české ženy žijící v Homsu právě nyní? Znám odpověď. Je to nyní v módě mluvit o Sýrii a to přímým přenosem. Českým novinářům nejde o to, že již rok v Sýrii umírají hlavně mladí lidé a děti (400) nejen střelbou, ale i mučením ve vězení, proto, že se chtějí zbavit vlády armády, vlády jedné rodiny, policejního pronásledování...

Již rok jsou televize (BBC, France24, Jazeera, Arabia atd.) které denodenně ukazují, co se v Sýrii děje. Pomáhají místním lidem, aby mohli vysílat přímým přenosem demostrace a i vstup armády do měst, která je srovnává se zemí.

Ano v Homsu žije hodně českých žen a děti. Komu se podařilo odejít, tak odešel. Přesto je nyní v Homsu 27 žen a 23 děti s českými pasy. Homs je obklíčen a uzavřen. Nyní, když ve městě není elektrika o internetu a mobilu ani nemluvím, když lidé byli vyhnáni z bytů, bez toho, aby mohli sebou něco vzít. Když se město ostřeluje syrskými tanky a ruskými raketami.

Když pod troskami domů umírají děti a ženy, tak si "chytří lidé" v Praze vzpomenou na české ženy žijící v hořícím městě. V Homsu docházejí potraviny, mléčné výrobky neexistují, zelenina a ovoce taktéž, není chleba, pitná voda a ani normální voda.

Je zakázáno dovážet léky a pomáhat raněným. Lídě žijí že zásob, hlavně z konzerv, které si nemohou ohřát, neboť není elektrika, ani plyn ani benzín a nafta.

Obyvatelé města jsou vyhánění z bytů, které rabují a obsazují asadovské falangy. Zařízení bytů je odváženo na nákladních autech. V bytech rozdělávají oheň na podlaze a tak se ohřívají. Byt jedné z Češek je nyní zabrán asadovským zvěrstvem. Mluvili jsme s velvyslanectvím a ty nejvíce zajímá, aby se nahlásila ztráta důležitých dokumentů, jako je rodný list, občanský průkaz atd.

Děkujeme.

Nejen město Homs je ničené, ale i jiná města. Celá Sýrie hoří a lidé umírají. Nero 21. století se usmívá a lže a lže a lže...

A svět se tak usmívá...

Vím, že je nyní špatná situace všude ve světě. Pokud mám elektriku, tak sleduji, co se děje, hlavně v Čechách. Vím, že je u nás hodně problémů.

Na druhou stranu si myslím, že Arabské jaro vyvolá hodně změn v celém světě. Proto stojí za to sledovat události nejen z lidského hlediska (což je katastrofa), ale i z politického.

Ano páni novináři, Arabské jaro existuje přes rok. Velice by mě zajímalo, kolik článků jste napsali, ale nejen to, kolik informací jste získali o tom, co se v arabském světě děje.

Děkujeme za vaše doopravdy "lidské starosti". Čeští novináři byli a zůstanou malými lidičkami, bez svobody myšlení a pohybu.

Vytisknout

Obsah vydání | Čtvrtek 16.2. 2012