Je třeba "třetí verze" sociální demokracie?

11. 1. 2012

Po skončení pořadu s Milibandem následoval rozhovor s Peterem Kellnerem, jenž nedávno publikoval esej s názvem The Death of Class-based Politics (Smrt třídně založené politiky), který podle Guardianu výborně vysvětluje pozadí Milibandova vystoupení.

Kellner v eseji tvrdí, že ve 20. století existovaly dvě verze sociální demokracie. První, jejímž představitelem byl Ramsay MacDonald, volala po "veřejném vlastnictví" coby hlavním principu ekonomické politiky. Druhá upřednostňovaná Clementem Attleem a následujícími labouristickými vládami žádala smíšenou ekonomiku a výdaje za služby jako zdravotnictví, vzdělání a sociální služby hrazené státem. Dlouhá léta to fungovalo. Jenže nakonec podle Kellnera vyšlo najevo, že tento model byl chybný.

Sociální demokracie se stala obětí vlastního úspěchu. Služby hrazené státem se staly tak populárními, že jich voliči požadovali stále více a více. V ekonomickém žargonu se staly luxusním zbožím. Poptávka po nich rostla rychleji než národní příjmy.

Podle Kellnera to ve výsledku znamenalo, že daňové zatížení osob s nízkými příjmy je mnohem vyšší než před 50 lety a jejich pohled na sociální demokracii to pochopitelně výrazně změnilo. Proto je třeba, aby vznikla třetí verze sociální demokracie pro 21. století.

Miliband Kellnerův esej nezmínil, nicméně to co tvrdí bylo i hlavním sdělením jeho vystoupení. Hovořil o tom, že když má Británie méně peněz, je třeba znovu promyslet, jakými prostředky dosahovat sociální spravedlnosti. Jenže když mělo dojít na detaily, přelomový projev se ukázal být mnohem slabším a nepřišel s ničím konkrétním.

Kellner v eseji předkládá návrhy, podle nichž by labouristé měli opustit univerzalitu v oblasti sociálního systému, rozšířit spoluúčast klientů na placení služeb na úkor placení daní všemi, a nedefinovat už sociální spravedlnost výhradně v termínech příjmů.

Podrobnosti v angličtině: ZDE

Vytisknout