PROVOLÁNÍ

Co dělat? Připravovat občanskou a demokratickou revoluci!

10. 1. 2012 / Petr Kužvart, Štěpán Steiger, Josef Mrázek, Jan Prokeš, František Krejča, Fratišek Postupa

Svým vládnutím pošlapává a ničí veškeré principy demokracie. V parlamentu se ohání svojí "legitimitou" 115 hlasů a bezhlavě přikyvuje stále tragičtějšímu obrazu vlády.

Vláda se rozhodla nahradit stát sociální soudržnosti státem, ve kterém budeme my, občané, nuceni platit vše a neobdržet od státu jako protihodnotu nic!

Vláda je rozhodnuta prosadit důchodové spoření do soukromých fondů, které na celém světě prožívají krizi, krachují a znehodnocují se v nich vložené prostředky a přeměnit je dříve či později dokonce ve spoření povinné.

Vláda je rozhodnuta zprivatizovat zdravotnictví a přeměnit je na další podnikatelský prostor, ve kterém bude "standardní" občan odkázán na péči druhého řádu, bez ochrany a bez jistot.

Vláda zatěžuje obyvatelstvo stále vyššími daněmi a pod heslem "zvyšování konkurenceschopnosti" snižuje daně z podnikání. Naprosto přitom opomíjí např. zdanění burzovních a finančních operací a dokonce připravuje zrušení daní z dividend jako další významné oslabení rozpočtu, který je již tak deptán daňovými a pojistnými úlevami pro nejbohatší.

Občané jsou vystaveni díky činnosti této vlády zvůli úřadů, velkých firem a soukromých exekutorů. Slabá a nevýkonná soudní moc je neschopná zajistit alespoň elementární zdání spravedlnosti, účinnou a rychlou soudní ochranu proti bezpráví.

Stát se ubírá cestou zvyšování napětí, společenkkého rozkladu a prostupuje jej nedůvěra občanů v samotné základy demokracie.

O možných cestách z tohoto marasmu je následující text.

Nejsme žádní extrémisté nebo jiní divousové, nejsme "blouznivci našich hor". Vyšli jsme z prostředí různých občanských iniciativ a aktivit posledních 20 let, řada z nás již po léta bojuje jako občanští aktivisté proti bezpráví a darebáctví všeho druhu. Naše názory, orientace a přístupy jsou přirozeně různé, nicméně na tom, co by mělo náledovat, jsme se s vědomím vzájemného pochopení a respektu k odlišnostem shodli jako na pravděpodobném směru dalších rozumných snah o změnu.

Prosíme, přečtěte si přiložené. Bojujme společně dál! Je málo lepších osudů, nežli jít do bitev za pravdu, spravedlnost a slušnost, proti zdrcující přesile lži, darebáctví, zneužité moci, nahé zištnosti a nemravností všeho druhu!  I prohra v takových dílčích bitvách, jsou-li dostatečně urputné,  je jen přípravou a předzvěstí příštích vítězství!

Rádi bychom pozvali všechny zájemce ke spolupráci na aktivitách občanských opozičních struktur. Čas se nachyluje a bude zapotřebí nesedět doma, ale něco dělat!

Existuje řada občanských iniciativ a aktivit, ke kterým se lze přidat, připojit a pomáhat v jejich úsilí: např. Akční spolek nezaměstnaných ASN), Alternativa zdola (AZ), Holešovská výzva, Iniciativa za společenskou změnu (IZSZ), Ne základnám (NEZA), ProAlt a další. Kontakty na ně lze snadno vyhledat na webu.

Snažíme se rozvíjet myšlenku, že tento špatný společenský systém je možno měnit podstatnými systémovými opatřeními a zásahy, které je možné prosadit, pokud budeme náležitě připraveni na vyvrcholení společenské krize (nejen v důsledku světové hospodářské krize či represe, ale také díky neoliberálním reformám, jež zvláště poslední dvě česká vlády prakticky provádí). Společenská krize vytváří možnosti dík rozhořčení lidí udeřit do prohnilého politického establishmentu ze strany občanů - organizačně zvládnutým tlakem méně bohaté části, tedy 80%-90%, společnosti (odpočteme-li horních deset tisíc a jejich bezprostřední  posluhu a námezdní bodyguardy - tedy i nejniternější bezpečnostní a fízlující aparát státu a nejbohatších oligarchů). Chceme působit k tomu, aby se rozhořčení lidí vtělilo do racionálních požadavků systémové změny a nevyplýtvalo se v rozbíjení výloh bank a McDonaldů či oken Strakovky nebo parlamentních paláců. Hořící auta stejných ubožáků, jako jsme my sami, nejsou žádným rozumným argumentem - pouze vítanou záminkou ke spuštění protilidových represálií.

Jste velice zváni a je naléhavě potřeba, abyste se připojili, a to každý podle míry svých možností a dovedností a v souladu se svým zaměřením. Iniciativy jsou krystalizačními jádry, základem širokého budoucího občanského opozičního hnutí, nezávislého na partajích, jehož postuláty budou směřovat ke změně darebáckých pravidel hry v této zemi, k vybojování  reálné demokracie (v kombinaci zastupitelského principu s odpovědností za výkon mandátu a přímé demokracie), k posunu společenského systému vstříc sociální spravedlnosti, ekologické citlivosti, vstříc budoucím nárokům  a civilizačním výzvám.

Stačí, pokud se ozvete některé z výše uvedených iniciativ. Pojďme společně!

Proč připravovat občanskou a demokratickou revoluci?

Ekonomická krize je tu--a v zákrytu za ní lze čekat celkovou krizi společenskou!

Nyní tu máme podle všeho z hlediska stavu společnosti dobu před vypuknutím fáze akutní společenské krize. Protože krize již probíhá, je zjevně vázána na problematiku krize světové -- finanční a celkově hospodářské i sociální, jež může vyústit ve vleklou globální recesi s hlubokým dopadem do naší ekonomiky. Víme z publikované analýzy ČMKOS, že developerské projekty kolikrát v těchto týdnech a měsících končí, protože banky odvolávají své přísliby úvěrů. Jsou to totiž vesměs pobočky západních bank, jež v zájmu zachování likvidity prostě z pobočných struktur odčerpaly peníze za účelem záchrany centrály a čerta se starají, co to u nás, na periférii světového dění, způsobí.

Ale není tato naše společnost v krizi nebo před krizí i bez toho -- i jinak?? Vedena svou vlastní vývojovou trajektorií? Neoliberální reformy, ostrý rozvoj třídních rozdílů, krize důvěry v tuto formu zastupitelské demokracie, měšťácká normalizace poměrů po popřevratových "demokratizačních excesech" 90. let, korupčně-mafiánský charakter zdejšího kapitalismu -- to vše vypadá jako docela zajímavý koktejl, kde je pravděpodobné nějaké akutně-krizové vyústění. A pokud se obojí, tedy vnější i vnitřní předpoklady sejdou, zkumulují, pak je společenský výbuch více nežli pravděpodobný.

Proč se dosud ve společnosti skoro nic neděje?

Co se u nás vlastně nyní děje? Proč se "nic" neděje? Lidé se mají stále poměrně slušně a nejdrsnější dopady pociťuje zatím opravdu jen menšina, byť se rychle rozšiřuje. Nižší společenské třídy se právě dotvořily nebo ještě dotváření (výrazná vertikální mobilita 90. let je podle všeho u konce, její těžiště bylo ve 2. polovině 90. let, nyní se již po několik let vzniknuvší rozvrstvení stabilizuje). Ale ti, kdo se ocitli "dole", si toto zdaleka ještě ve všech souvislostech neuvědomují, stali se třídou o sobě, ale v hlavě mají guláš, živený mediálními mnohohlavňovými metači bulvárních výkalů, vedoucími obvyklou přehradnou palbu k překrytí toho podstatného a určujícího, tím nepodstatným a okrajovým.

Sociální životopis těch "dole" k tomu guláši v hlavách také přispívá. Od 70. let se v této společnosti rozvíjel konzumní ideál, zprvu mlsně pošilhávající po Západu, posléze lidé uvítali svůdný a přežraný západní konzumerismus i zde, a to i se všemi jeho "ale". Tohle je zátěž, kterou si s sebou nesou příslušníci nižších tříd do nových poměrů spolu s nejrůznějšími úpornými iluzemi a až teprve jisté procitnutí a vystřízlivění povede k jakés-takés reálné reflexi vlastního postavení.

Zatím není tak zle -- jenže jak kde! V Novém Boru, na Bruntálsku, na Zlínsku, ve Šluknovském výběžku, na Jesenicku, v podhůří Šumavy a jinde to bude o hodně odlišné nežli v Praze a ve velkých městech nebo jejich bezprostředním okolí!

Možné varianty dalšího společenského vývoje u nás

S přijatelnou dávkou nejistoty lze formulovat tyto základní varianty vývoje v nejbližších měsících a letech:

I. Vše pojede dál poklidně, tak jako dosud, a to i navzdory hospodářské krizi a jejím dopadům vláda dokončí své funkční období a poslanecká sněmovna též, "blbá nálada" bude sice přetrvávat, nebo i zhoustne, společenská deziluze se bude spíše zvětšovat, ale mimo menšinové kritické publicistiky a málo úspěšných dílčích pokusů o odpor (místní stávky, "týdny neklidu" či jiné dílčí akce) a nepovedených pokusů o společenskou mobilizaci (petiční akce, snahy o zakládání nových pidistran, sem tam nějaká ta nečetně navštívená demonstrace atd.) - bude celkem vzato klid.

II. Dojde k otřesům, ale oficiální politický establishment je bude zvládat standardními prostředky, tedy dílčími ústupky, hlasováním o důvěře vlády a její případnou demisí, případně předčasnými volbami do poslanecké sněmovny, vše kombinováno s obvyklými planými sliby opozice (v prvé řadě ČSSD), že po změně vlády nastane téměř ráj na zemi... .

III. Dojde k živelné nespokojenosti, kterou se nepovede standardními prostředky establishmentu utlumit ani zkanalizovat do oficiálních procedur a institucí: stávky, rozšiřující se stávkové hnutí, vznik sítě stávkových výborů, masové demonstrace proti propouštění, proti vládě a "reformám", následované represemi proti spontánním aktivitám - neohlášeným srocením lidu a nadivoko zahájeným stávkám. Na Slovensku zbídačení Romové vzali v obdobné situaci před pár lety útokem obchody se základními životními potřebami. Praha je zatím místem, kde je něco takového možno čekat nejméně. Je pravděpodobné, že by takové aktivity mohly začít v periferních oblastech s nejnapjatějšími poměry v zaměstnanosti a výši reálných výdělků.

Jde tedy o rozvinutí varianty III. S tím, že byly využity její potence pro vyvinutí tlaku na provedení systémových změn.

Na všechny základní varianty bychom se měli připravovat. Měli bychom vědět, co dělat, když ta která nastane. Zajímavé je to, že pokud se připravíme na třetí variantu, budeme do jisté míry připraveni i na ty zbylé. Pro čtvrtou variantu vývoje vycházející z třetí je nutno pracovat -- a právě k tomu vás zveme! Náš aktuální odhad ke druhé až čtvrté variantě:

Kumulace hospodářské krize a neoliberálních "reforem" může být docela zajímavou výbušnou směsí. Nicméně politické otřesy lze očekávat asi zpravidla koncem roku, méně pravděpodobně během léta. Kolem poloviny roku (koncem jara?) zpravidla vzrůstá nezaměstnanost (doba dovolených spojená s ukončováním krátkodobých pracovních poměrů a s odchodem absolventů ze škol) a již naplno reálně dopadnou i prvá praktická opatření destruktivných "reforem" - spolu s pokračováním ekonomické recese lze jako výsledek očekávat: masové propouštění, útlum výroby a investic, ale i zdražování životních potřeb v kombinaci s redukcí sociálních dávek a různých výhod. Očekáváme pak zpravidla přes prázdniny tlumený (díky dovoleným a výlukám z práce s příslibem podzimního rozjezdu), ale vzrůstající neklid. Plný nápor případné sociální krize by mohl nastat v podzimních měsících a s nástupem zimy (absolventi škol budou hledat uplatnění, stejně jako sezónní profese, pokud nastoupí rychle špatné počasí nebo přijdou mrazy, utlumí se práce ve stavebnictví i nad míru útlumu způsobenou krizí). Tak nějak se situace vyvíjí každým rokem. Časové souvislosti mohou být samozřejmě i jiné, vývoj může být případně i rychlejší -- na podstatě to ale nic nemění. Pro nás je to zajímavé z hlediska pravděpodobnosti vypuknutí akutní fáze společenské krize. Ale jsou to odhady - bez záruky!

K tomu jednu důležitou poznámku: partajní opozice se nepochybně chopí příležitosti a pokusí se obyčejnému člověku vsugerovat, že stačí zvolit ji - a vše bude pak již její vládou zařízeno, vše se vyřeší. Pokud opravdu následně ve volbách zvítězí, její vítězství ovšem asi nebude tak pronikavé, aby mohla vládnout jediná strana a spolupráce současných opozičních stran je jak víme nejistá. Tedy opět bude "východiskem" přibrání nějakého toho lidoveckého či zelenomodrého trpaslíka nebo konzervativně-klerikálního trpaslíka. Zdrojem postupného zklamání obyčejného člověka z nové koaliční vlády by tak byla nejen průběžná vnitřní intelektuální i mravní degradace a impotence politických stran u moci, jejich potácení mezi blairovskými koncepty, tlakem lobbistů a náporem politické korupce, dokud bude u moci, ale i brzdící účinek trpaslíka, který byť malý, bude pravděpodobně nemilosrdně vydírat ve prospěch zachování podstatných "výdobytků" neoliberálních reforem. Celý tento proces může trvat několik let, kdy k žádné krizi nemusí vůbec dojít, když naděje okrádané a zbídačované většiny se nejprve soustředí na vítězství soc.dem a pak bude několik let probíhat postupná deziluze - to vše za přičinlivé pomoci prodejných mediálních profesionálů (vesměs kopajících za "lidi pravé vůle", tedy za ty, kdo tento dnešní establishment aktivně podporují) a pokládání běžné bulvárně-mediální clony pseudotémat, dezinformací a lží pro masovou indoktrinaci, výrobu podmíněných reflexů a zábran (příkladem budiž dnešní zastydlý antikomunismus studenoválečnických kvalit). Takto by asi vývoj probíhal, pokud by podle druhé varianty stávající partajní systém krizi zvládl. Nic podstatného by se nezměnilo a hniloba by utěšeně pokračovala. Právě tomu bychom měli zabránit.

V nynější situaci je tedy nepochybně racionální zamyslet se nad tím, jak současného a budoucího vývoje využít k vybojování reálně fungující demokracie, ku prospěchu sociálních a důchodových jistot lidí, ku prospěchu ochrany prostředí a zdravých životních podmínek populace, ochrany kulturního dědictví národa a k nápravě četných škod způsobovaných tímto nynějším pořádkem a asociálními "reformami". Víme celkem dobře, jak devastující účinek má dnešní systém na prostředí i na celkový fyzický i mravní stav společnosti. Ať již jde o hospodářské nebo politické švindly jako zobecněný standard nemravnosti, o korupci, jež se stala integrálním prvkem politického i hospodářského života a nezbytnou součástí fungování politiky v nynější její kvalitě, o otřesné zacházení s volnou krajinou nebo o bezohlednou hypertrofii individuálního automobilismu se všemi jeho drtivými důsledky a následky pro veřejné zdraví. A takových problémů je celá řada. Základním a podstatným problémem ovšem je prolongace starého industriálně-tržního společenského modelu trvalé materiální expanze a neustálého růstu, dramaticky zesilovaného a zároveň mrzačeného globalizací kapitálu. Nejde o nic jiného, nežli o nezodpovědný postoj oligarchických elit: dokud se kšefty točí, je nutno shrabovat zisky -- a po nás potopa!

Nedělejme si ale iluze o reálných šancích na dosažení rychlých a zásadních změn. Bez našeho nasazení to ale nepůjde. Někde se však začít musí a dobře připravené požadavky změn mohou uvést do chodu vývoj charakterizovaný potřebou dalších změn, dalšího jejich postupného prohlubování.

Jaký vztah k oficiálnímu politickému establishmentu zvolit?

Reálný kapitalismus české provenience potřebuje adekvátní politický výraz, tedy politický pořádek, jehož proměny, aféry, reformy, personální obměny, volby, reorganizace a veškeré ty pestré politické hrátky jsou jen zárukou neměnnosti toho podstatného, co je v základech daného celkového společenského pořádku. Tento politický systém je dobře vystižen heslem, nastříkaným sprejem před lety na zeď kteréhosi svatostánku konzumu: Kdyby volby mohly něco změnit, dávno by je zakázali!

Neměli bychom si dělat žádné iluze o reálném fungování této současné masové zastupitelské demokracie -- jde o vyprázdněnou formálně-procedurální hru, glajchšaltující názorové spektrum pomocí politického zákona velkých čísel. Probíhající politické divadlo není sférou skutečných rozhodovacích procesů a volební akt je pouhou procedurální a zformalizovanou legitimizací mocenských struktur pomocí vydáním bianco mandátu (zásada neodpovědnosti zvolených zástupců voličům!). Za tímto falešným politickým divadlem se nalézá neveřejná, nekontrolovatelná sféra reálného, neformálního, často korupčně-mafiánsky organizovaného mocenského rozhodování podstatných věcí.

Tento celkový společenský pořádek včetně oficiálního politického establishmentu - jakkoli odpudivého - je vlastně docela dobře, nicméně scestně fungující relativně dovršenou soustavou. Pokud by se mělo na něm něco podstatného měnit (a praktických podnětů i výzev k zásadní změně přináší realita hodně), pak bude nutno do něj udeřit zvnějšku, asi tak, jak provedla NSZZ Solidarnosć, blahé paměti, když narazila do reálně socialistického politického establishmentu v Polsku v srpnu 1980!

Každopádně poučení z dosavadního selhání a zprofanování Strany zelených, ale i Věcí veřejných, je jednoznačné: zakládat stranu jako klasickou součást tohoto nynějšího politického establishmentu nemá smysl -- buď se bude muset přizpůsobit pravidlům dané hry a tedy se stane neškodnou součástí oficiální politické soustavy s veškerým tím svinstvem, jež to spolu nese (kariéristé a političtí spekulanti se rychle prosadí do čela) -- nebo se nepřizpůsobí a zaujme roli okrajového outsidera bez politických šancí.

Dále: poučením z událostí i protestů v jiných zemích je důležité pravidlo, nenechat se zmáknout oficiální partajní opozicí pro její vlastní cíle. Takové občanské opoziční hnutí musí být svébytnou silou s kritickým vztahem a odstupem k celému politickému establishmentu a s cílem prosazení systémových změn proti jeho odporu a jemu navzdory. Chvilkový soulad cílů s některou stranou či s parlamentní opozicí je nutno zúročit a využít -- ne však tak, aby se nezávislá společenská akce stala jen účelově využitým beranidlem opozice proti politickým protivníkům!

Co prosazovat? Jaké postuláty formulovat - tady a teď ?

Ve chvíli propuknutí akutní společenské krize se samy od sebe objeví podstatné - nebo také jen veskrze symbolické - požadavky daného momentu (např. odchod toho kterého politika z funkce, zastavení propouštění tam či onde), jež bude nepochybně nutno podpořit, byť půjde o dílčí nebo jinak omezené požadavky. Přesto nelze vše nechat náhodě. Je nutno rozvíjet a připravovat okruh návrhů či požadavků systémových změn, jež bude nutno v pravý okamžik a na pravém místě předložit a neústupně prosazovat. Je nutno krizi pochopit nejen jako neštěstí či selhání, ale také a především jako příležitost k nápravě.

Představa podstatných, systémových změn -- jaká vůbec je? Před vypuknutím akutní sociální krize je nutno v tomto mít jasno! Je nutno zvažovat i rizika změny k horšímu. Případný úplný sociální rozklad by v nynějším globalizovaném světě mohl mít v případě zhroucení poměrně křehkých struktur a vztahů ještě daleko horší dopady, než ty známé z historie 20. století! Prvý sled požadavků by měl mít silný sociální akcent a měl by být veden snah

ou o důslednou demokratizaci poměrů. Postupné změny (případně postupně se radikalizující požadavky) vypadají jako pravděpodobnější nežli představa náhlé celkové radikální změny.

Klíčovým požadavkem bude ukončit neoliberální reformy a důsledně revidovat to, co bylo již provedeno (zejména reformu daní a veřejných financí, opět zavést daňovou progresi, refomu zdravotnictví, důchodového systému). Rozhodně neprovádět další kroky reformy zdravotnictví a důchodů a nezahajovat připravovanou neoliberální reformu vysokých škol. Prosadit, aby sociální a zdravotní pojištění mělo veřejný statut, aby zdravotní pojišťovny fungovaly na neziskovém základě a musí nad nimi být ustavena spolehlivá veřejná kontrola. Dále: mělo by jít o požadavky důsledné státní, krajské a obecní podpory veřejnému zdravotnictví, veřejné sociální péči a také veřejnému systému vzdělání, tedy tomu, co lze chápat jako podstatu sociálního státu. Soukromé aktivity v těchto oblastech nerušit, ale mít je k přijetí neziskového statutu veřejné služby. Výrazná podpora vědě a výzkumu, zejména základnímu a společenskovědnímu. Revidovat pracovní zákonodárství, zajištění v nezaměstnanosti, otázku minimálních mezd, posílení kolektivního vyjednávání, zavedení zaměstnaneckých rad s podstatnými kompetencemi zejména při prodeji podniku, propouštění, změně výrobního programu, předmětu podnikání, technologie, uzavření provozu nebo restrukturalizaci podniku až po odkoupení zbytkové hodnoty závodu zaměstnanci. Důsledná zemědělská politika k zajištění ekonomického přežití českých zemědělských podniků, což musí být strategickým cílem. Pro případ potravinové krize musí být české zemědělství v takovém stavu, aby bylo schopno zajistit základní přežití národa. S tím je spojena i nezbytnost zpřísnění ochrany zemědělské i lesní půdy, zejména pokud má být odnímána natrvalo. V posledních dvou desetiletích se množí škodlivá komerční a rezidenční zástavba, zejména zemědělské půdy. V oblasti výkonu veřejné správy je nutno důsledně institucionálně oddělit výkon státní správy od územní samosprávy, tedy přerušit zhoubnou a nemravnou podřízenost úřednictva nyní vykonávajícího přenesenou působnost od podřízenosti politickým reprezentacím obci, měst a krajů. Výrazně rozšířit kontrolní pravomoci NKÚ i dalších orgánů, zavedení kontrolních pokladen a opatření proti praní peněz. Důsledně zjednodušit a zefektivnit přístup k soudní ochraně práv, zrušit neobhajitelná procesní omezení rychlé a účinné soudní ochrany a potlačit neplodný, obstrukční procesní formalismus. Jednoznačné posílení ochrany veřejných zájmů při výkonu rozhodovací činnosti ve státní správě, tak hanebně przněných a zbaběle opouštěných úřednictvem: veřejným zájmem mj. je ochrana zdravých životních podmínek, právo na příznivé životní prostředí, ochrana kulturně historického dědictví, ochrana přírody, ochrana všech obecných, společných statků, ochrana a výrazná podpora hromadných forem dopravy a nutné, důsledné zpoplatnění externalit individuální dopravy. Zavedení obecného principu, že občan má právo na účast v každém úředním rozhodování, jehož výsledky nebo i nepřímé důsledky se jej mohou přímo dotýkat. Každý volený zástupce musí být odpovědný za výkon své funkce a musí být povinen zveřejňovat informace o své činnosti. Může být odvolán kvalifikovanou většinou svých voličů. Konečně na všech úrovních územní správy (celostátní, krajské, regionální, obecní, v části obce) zavést procedury přímé demokracie tak, aby jejich užití mohlo být prakticky účinnou pojistkou proti selhávání demokracie zastupitelské. Problémem je určitě nynější oficiální tendence rozdělovat dotace na kulturu i mezi ryze komerční subjekty ziskového podnikání v kultuře a krátit či přímo potlačovat neziskově založené, veskrze tvůrčí, experimentální a avantgardní umělecké snahy včetně nekonvenčních (např. Galerie Artwall, grafitti i další formy "pouličního umění" apod.) a společensky angažovaných a problémových uměleckých projektů. Důsledná demokratizace prostředků veřejného sdělování, důsledné oddělení veřejnoprávních sdělovacích prostředků od závislosti na politických orgánech a partajních vlivech a zvýraznění jejich charakteru veřejné služby.

Určitě se najdou na stejné úrovni obecnosti další podstatné potenciální systémové požadavky. O tomto bychom měli přemýšlet, diskutovat, posléze pracovat na konkretizaci požadavků a na rozpracování jejich uskutečnění. Nezbytné je kontaktovat odborníky. Pamatujme: náhoda i dějiny vždy přejí připraveným!

Jak se tedy snažit o přípravu systémových změn?

Přípravné občanské iniciativy by měly splnit některé důležité podmínky: vznikají a budou tvořeny zdola, bez účasti nynějších partají a jejich sekretariátů, bez účasti oficiálních politiků, byť momentálně jakkoli opozičních.. Problémem totiž je, že takových iniciativ by nemělo být následně po jejich vystoupení užito či zneužito k pouhé podpoře oficiálního establishmentu, tedy kterékoli jeho části. Výměna vládní sestavy - jakkoli nyní potřebná - není a nemůže být konečným cílem, ale jen prvotní podmínkou pro další, podstatné změny. Ústředním a podstatným cílem je prosazení a provedení systémových společenských změn, nikoli tedy jen rutinní obměna politických partají a k nim náležejících postav u kormidla moci. Taková obměna není nežli opakem systémové změny: je potvrzením neměnnosti daného systému.

Je svrchovaně na čase, abychom se zbavili iluzí, že ti, co vykonávají moc, to dělají špatně, ale až "my" je vystřídáme, tak že se to zásadně změní. To jsou pro někoho ideály, pro jiného jen vhodné záminky k usilování o kariéru politického profesionála. Už jen proto, abyste obstáli v politické konkurenci, musíte pak začít politikařit - tedy se přizpůsobíte velmi rychle pravidlům hry tohoto politického establishmentu. Musíte chtě nechtě užívat běžných prostředků a nástrojů politické soutěže. A pokud se vám podaří být zvoleni či jmenováni do funkcí, tak válcování vašich ideálů, programových postulátů i vaší páteře dál pokračuje. Nepřijetí veškerých pravidel dané hry způsobí, že budete ze hry tak či onak eliminováni. Přijetí těchto pravidel bude znamenat, že jste se stali adekvátní součástí daného politického establishmentu. Jaká pak systémová změna! Na takové věci koukejte rychle zapomenout! I když: politika je z velké části vzbuzováním a šířením nereálných představ, tedy iluzí. Takže pokud jste dost šikovní, tak můžete pokračovat ve své původní rétorice a předstírat zásadní změny. Pokud se vám povede vyvolat iluzi změn, nebo i jen dostanete do vaší blízkosti kterýkoli jev, který by bylo možno alespoň vzdáleně považovat za naplňování vašich radikálních idejí, tak jej musíte náležitě nafouknout, prohlásit za svou nehynoucí zásluhu a široce zveřejnit jako důkaz toho, že plníte, co jste slibovali. Jenže: právě toto je jen důkaz vašeho přizpůsobení a konečného krachu vašich původních ideálů či programových postulátů - a také vašeho charakteru. Jde o jejich sprosté, cynické zneužití, jež je ale naprosto adekvátní a zcela na místě z hlediska reálných pravidel nemravné, darebácké politické hry. Pokud budete bez skrupulí postupovat tímto způsobem, čeká vás nejspíš skvělá kariéra politického profesionála v nezměněném prostředí stávajícího politického systému. Dobrou chuť a upřímnou soustrast! Krach Strany zelených je aktuálním příkladem neplodnosti vstupu do vysoké establishmentové politiky nynějších kvalit a jeho destruktivních důsledků. Čili: touto cestou rozhodně nejít. Ale jakou tedy? Neopustit iniciativu zdola se přímo nabízí. V jejím rámci pak vyjednávat a vyvíjet tlak právě na politický establishment. Ovšemže ani toto není bez úskalí. Jednak je tu stále svůdná nabídka jít blíže výkonu moci a za cenu kompromisů se začlenit mezi establishmentové postavy. Má to své výhody statusového vzestupu a také hmotné výhody. Můžete uspávat své svědomí třeba tím, že přece volíte účinnou cestu k prosazení alespoň něčeho výměnou za kompromisy v ostatku. V iniciativě spočívající v tlaku zdola vám nikdo nic nedá, kdežto tady budete hmotně zajištěni a budete mít jiné možnosti. Tyto svody nelze podceňovat. Budou tu pořád!

Ano, budeme pracovat s velice omezenými zdroji. Vedle své obživy, jako amatéři v nerovném zápase s politickými profesionály, kteří disponují administrativním, mocenským a finančním zázemím, mají řadu profesionálních pobočníků, pomocníků a zřízenců. Mají peníze, reálnou moc, špicly, policajty a kriminály, najaté vrahy i ozbrojenou moc profesionálních landsknechtů. Vtip je v tom, že ve zlomových, krizových situacích jim to nebývá moc platné. Pokud jste dobře připraveni, máte odvahu a cítíte opravdovou podporu ostatních spolubojovníků, můžete v rozhodné době ustát i velmi asymetrická střetnutí. Věřte, že víme, o čem mluvíme.

Jaké zásady by měly v takovém širokém hnutí za společenskou změnu -- hnutí občanského odporu platit? Především vědomí vzniku zdola, přičemž cílem není přeměnit hnutí ve formální politickou stranu, tedy standardní součást dnešního politického establishmentu. S oficiální mocí se nebratří, s mocí se vyjednává nebo bojuje. Profesionální politiky a pracovníky aparátů politických stran mezi sebou nechceme. Struktura hnutí je horizontální, síťová, neformální, tedy nejde alespoň zprvu o právnickou osobu, ale o neformální pružnou organizační a akční síť. Kolektivním účastníkem nemohou být politické strany, pochopitelně ani obchodní subjekty a ani náboženské společnosti nebo církve. Jejich členové samozřejmě ano. Musí se hned na počátku v onom zakladatelském jádru vydefinovat cíle, tedy ty systémové změny, jež budou prosazovány především a společně. Poté je nutno rozpracovávat konkrétní podobu požadavků i způsobů jejich uskutečnění. Nemůže stačit, aby byly nastoleny jakkoli správné, nicméně jen obecné postuláty. Čím konkrétněji budou rozpracovány, tím lépe. Proto je velmi žádoucí členství či spolupráce odborníků z těch sfér, o jejichž změnu jde. Deprimovaných a otrávených odborníků je dost - jen je nutno snažit se je vyhledat a vyzvat ke spolupráce. Kolikrát mají docela zajímavé věci již dokonce připraveny v šuplíku.

Proti dnešnímu zahnívajícímu politickému establishmentu by se tedy mělo postavit široké občanské hnutí odporu, organizované přirozeně především jako horizontální struktura. Bude muset mít uvnitř připraveny a vydiskutovány požadavky a cíle prvého sledu (odchod vlády, předčasné volby do PS) a také hlavní požadavky systémového charakteru, jež bude jednotně prosazovat. Takto může v rozhodné chvíli uděřit do selhávajícího politického ústrojí a donutit je k akceptaci podmínek jeho vlastní přeměny. Pouze masově podpořené hnutí tohoto charakteru je schopno toho dosáhnout.

Nicméně je pravdou a ověřeným faktem, že takové ad hoc hnutí k prosazení aktuálních požadavků je schopné výrazného kumulativního účinku v dané chvíli akutní společenské krize. Je ale nutně složené z různých skupin, reprezentujících různé zájmy a představy, je nevyhnutelně vnitřně pluralitní, nikoli monolitní. Tedy bude následně velmi náchylné k rozpadu, drobení a při opadnutí lidové protestní energie bude rychle slábnout. Nicméně proti této tendenci lze postavit do značné míry možný následný vývoj. Varianty jsou v podstatě dvě, obě počítají s následnou formalizací hnutí, jež se bude muset transformovat v právnickou osobu, případně svazek právnických osob.

Prvou variantu nazvěme "modelem polské Solidarity" z let 1980 - 1981. Jde o mohutné hnutí operující mimo dosavadní politické struktury a k jejich změně. Samo do konvenční politické konkurence nevstupuje a spoléhá na svůj tlak vůči politickým reprezentacím na různých úrovních, kterým vnucuje své postuláty změn. Tento styl má své výhody i své slabiny. Nebude zde sice tak silná tendence k degeneraci hnutí v součást starých politických struktur, ale takto se dají systémové změny prosazovat jen do určité míry. Konvenční partajní politika bude fungovat - byť pod tlakem. Je otázkou, zda ke své skutečné změně. Tento postoj by mohl být racionální v případě předčasných komunálních voleb, kdy by bylo účelné politickou opozici podpořit, ovlivnit její požadavky a po jejím úspěchu ji tvrdě tlačit po cestě změn.

Ale může to být i dramatičtější. Pokud se lid opravdu v pravou chvíli pohne, mohl by pominout parlamentní i jiné procedury a jednat přímo. Je totiž prvotním zdrojem vší moci ve státě. Je suverénem, odpovědným jen sobě a dějinám. Není vázán ústavou ani zákony asi tak, jak jimi nejsou vázány samy dějiny. Může kupříkladu rozehnat vládu i parlament, vyhnat neřádného prezidenta z Hradu a může např. ustavit přechodnou vládní radu, jež připraví novou ústavu, návrh systémových změn a nových pravidel svobodných voleb k odsouhlasení ve všeobecném referendu... . To by ovšem už byla opravdová revoluce! Zatím to na ni u nás moc nevypadá, nicméně jde o jednu z možných variant vývoje.

Druhá varianta spočívá v transformaci v politické hnutí, jež jednak vyhoví požadavkům příslušného zákona, jednak ale bude "politickým hnutím nového typu" a také nástrojem k výběru a podpoře vlastních kandidátů do volených shromáždění na všech úrovních politiky. Jak toho dosahovat? Zde jsou základní poznatky, jež by mohly být dále použitelné:

Občanské politické hnutí transformované z onoho občanského hnutí odporu by mohlo vstupovat do voleb jako volební strana a své kandidátky by naplňovalo lidmi z různých zahrnutých skupin a iniciativ, které v daném volebním regionu působí. Pořadí na samostatných kandidátkách by se stanovilo podle umístění v místních primárkách. Nezávislost zvolených zástupců na direktivách zkorumpovaných sekretariátů konvenčních politických stran by byla hlavním rozdílem proti současné praxi a měnila by zásadně politický život a fungování zastupitelských sborů. Různorodost takových zástupců hnutí by nebyla na závadu, ale naopak by přispívala k nalézání věcně správného řešení.

Program hnutí, který může být požadován při registraci podle zákona, by zahrnoval společné záměry systémových změn a upravoval způsob, jakým bude v hnutí dosahováno konsenzu při řešení společenských problémů. Místo slibů by obsahoval návrhy řešení, na kterých již v rámci hnutí došlo ke shodě a dával by vyhlídku, že další návrhy budou respektovat práva a potřeby občanů. Ani stanovy hnutí by nepředepisovaly názor, ale jen dodržování Ústavy, zákonů a věrnost společným cílům.

Princip fungování hnutí jako formalizované struktury vyvíjející tlak na politický systém a zároveň umožňující přímý vstup občanských představitelů do zastupitelských sborů na všech úrovních je něco nového a může to být klíčové jak v počátcích, tak i za dalšího vývoje. Měla by vzniknout silná přímá vazba zástupců na voliče v regionu, protože poslance a zastupitele by na kandidátku dostávali oni a ne žádný sekretariát. K žádnému ideologickému štěpení hnutí by nemuselo docházet, protože hnutí by žádnou ideologii nevyznávalo, mělo by jasně vydiskutován a odsouhlasen závazný program systémových změn a vedle toho by zde byly přirozeně pluralitní orientace a přístupy jednotlivých zastupitelů, a to by byly názory, pro které si je vybrali voliči, kteří zastupitele do volitelné pozice nominovali. Když by zklamal, nejen že příště by se už neprosadil, ale odpovědnost za výkon mandátu a prvky přímé demokracie by umožnily jeho odvolání.

Měl by být přijat jakýsi morální kodex členů i zástupců "politického hnutí nového typu", kterého bychom se přidržovali. Jeho závažné porušení, zejména nedbání Ústavy a zákonů o lidských právech, zrada nebo selhání ohledně prosazování systémových změn by byly důvodem k ukončení spolupráce. Přijímání veřejných funkcí by bylo tedy za daných podmínek možné a žádoucí (takový aktivista hnutí určitě může být zastupitelem obce, města či kraje nebo i pracovníkem výkonných složek - správních orgánů, poslancem, senátorem). Měla by být řešena otázka výše příjmu zástupců (nejlépe v přímé závislosti na průměrné mzdě), aby se omezil příliv kariéristů a pouze hmotně zainteresovaných lidí, chápajících politiku jako soukromé podnikání..

"Politické hnutí nového typu" je tedy koncipováno jako organizační forma a brána za účelem vstupu občanských iniciativ zahrnutých původně do širokého neformálního občanského hnutí odporu do zastupitelských orgánů. S další vývojovou perspektivou snažit se o nový styl výkonu moci - pod tlakem společnosti zdola. Zatím není k dispozici žádný jiný alespoň vzdáleně použitelný zárodek řešení. Rizik má takové řešení rovněž dost. Takové hnutí bude v obležení starých politických struktur s nabídkou všech švindlů a neřestí a pod jejích tlakem. Bude operovat v hodně nepřátelském prostředí. Tím důležitější bude jasné definování a rozhodné prosazování společných cílů, systémových změn a také pravidel bránících sklouznutí do konvenčního partajničení starého stylu.

Další informace k tomuto modelu "politického hnutí nového typu": Jaroslav Langer: Grenzen der Herrschaft -- die Endzeit der Machthierarchien, Westdeutscher Verlag, Opladen 1988. Z této práce vycházejí publikace Josefa Mrázka, zejména lze doporučit jeho článek "Jak nahradit politické strany občanským politickým hnutím", Britské listy, 27.12. 2011.

K čemu by rozhodně nemělo dojít

Neměli bychom dopustit, aby došlo ve chvíli akutní sociální krize k násilným excesům. Jakkoli budou mnozí pravděpodobně zcela právem rozhořčeni. Ani kdyby dobyli Strakovu akademii nebo po právu vyhnali zákonodárce z jejich zasedacích sálů a restaurací, není tím žádná systémová změna zajištěna. Ba právě naopak: takové události by měly za nevyhnutelný následek nasazení ozbrojených sborů a vyhlášení stavu nebezpečí nebo nouzového stavu nebo stavu ohrožení státu podle zákona č. 240/2000 Sb. o krizovém řízení a suspendování veškerých občanských a politických práv. Takto může politická oligarchie krizi velmi účinně zvládnout a všechny nepohodlné pozavírat, umlčet či zastrašit. Jakkoli sami uznáváme, že dlažební kostka vržená v pravý čas a na pravém místě může být dějinotvorným fenoménem, zde bude zapotřebí takové případy nedopustit, i když se o ně určitě budou pokoušet některé horké hlavy a také úřední provokatéři - právě aby silové řešení umožnili.

Daleko účinnější bude sice poklidná, ale rozhodná a masová podpora požadavků a jejich prosazení. Daleko účinnější bude reálná hrozba masovou vlnou okupačních stávek, občanské neposlušnosti a nakonec v případě nezbytnosti ostrou a neomezenou generální stávkou. I při užití těchto prostředků to bude druhou stranu konfliktu velmi svádět k silovým řešením, k násilí a represáliím. Tomu riziku se do značné míry nelze vyhnout. Nemá však žádný rozumný smysl nahrávat soupeři na smeč.

Dále je nutno si uvědomit, že spontánně vzniklé iniciativy, ale i jejich síť jsou svého druhu nouzovými strukturami, jež zpravidla docela dobře fungují v době akutní krize. Jakmile se však krize stane vleklou či latentní anebo skončí, takové nouzové struktury mohou výrazně selhávat. Ať již dík únavě aktérů, nebo - a to je velmi závažné - z toho obecného důvodu, že ve změněných podmínkách po odeznění akutní fáze krize, se jejich organizační principy a způsob fungování stávají neadekvátními, nevhodnými, neodpovídají ani situaci, ani problémům a úkolům, jež se na takové struktury nově začnou valit. Zde lze předpokládat silné tlaky na přizpůsobení, tedy formalizaci daných struktur a jejich včlenění do existujícího institucionálního rámce společnosti, do politického establishmentu. Bude to naléhavý problém zejména v situaci, kdy bude nutno dál hlídat moc, zda plní závazky a v případě neplnění ji k tomu průběžně nutit. Tady neformální krizové sociální struktury mohou docela výrazně selhávat a časem se i rozpadat a zanikat - nebo se formalizovat, byrokratizovat a cestou vynucených kompromisů se samy sobě zpronevěřovat. Proto byly výše zmíněny možnosti dalšího organizačního vývoje původního hnutí, jež by mohly mimo jiného přispět i k překonání uvedených rizik.

Ovšem úplně největším rizikem je možnost, že k ničemu nedojde. A pokud krize nastane, že ji politický establishment vyřeší dříve, než bude možno vnést podstatné požadavky na pořad dne. A pokud budou požadavky přece nastoleny, bez opravdu výrazné, masové podpory zdola se nic z nich neprosadí. A veškeré prostředky establishmentu budou napřeny k tomu cíli, aby se nic podstatného neprosadilo, to je jisté! Naše požadavky jsou vlastně obecně demokratické, tedy k zajištění toho, aby ústavně proklamovaný právní stát nebyl jen oplzlým vtipem, aby byly naplňovány (ne tedy destruovány) v rámci ekonomických možností funkce moderního sociálního státu. Aby volené politické reprezentace byly lépe kontrolovatelné a také aby měl lid proti jejich selhávání a darebáctvím reálné prostředky obrany.

Co dělat tady a teď ??

Samozřejmými průběžnými výstupy mohou být kratší tematické texty (články, studie) zvoucí a provokující k debatě, jež přitáhne zájemce -- lidi, kteří se přidají k iniciativám a propojí se na webu. Po proprání v interních debatách by měly být texty publikovatelné v Britských listech, Literárních novinách, v časopisech jako je A-kontra, A2 a v podobných periodikách a přitahovat další zájemce. Vždy by měla u textu nebo v redakci být k dispozici nějaká kontaktní e-mailová adresa či adresa webové stránky.

A další možnost: za pomoci lidí ze sítě občanských struktur aktivně a cíleně vyhledávat ohniska konfliktů a společenského odporu. Navázat s nimi kontakt a v ideálním případě se účastnit a pomáhat jim - a to bez snahy je řídit! V čele musí být vždy autentičtí představitelé daného protestu. My jim musíme pomáhat svými zkušenostmi, styky a kontakty, praktickou podporou a šířením pravdivých informací o věci -- nepochybujme o tom, že oficiální masová média budou mlčet nebo desinformovat!

Taková dílčí ohniska odporu lze čekat tam, kde se oficiální destrukce a její důsledky výrazně projeví: kolem odborů a propouštění z práce, zejména v problémových regionech. Bude nutno být u toho a jakmile uzraje situace, mít izolovaná ohniska k tomu, aby se navzájem propojila. Tak by mohly vznikat zárodky onoho občanského hnutí odporu - jež by bylo schopno v pravou chvíli nastolit požadavky systémových změn, podložené širokou lidovou podporou.

Je nevyhnutelné, aby se každý z vás, vážení čtenáři, snažil aktivně zapojit. Práce je hodně a vládní destrukce začíná již zcela prakticky působit. Je nezbytné navazovat kontakty do regionů i různých sociálních prostředí (odbory, vysoké školy, publicistika, kultura, kontakt se sociálně problémovými regiony, alternativními politickými prostředími).

Pamatujme si dobře: příležitost přeje připraveným! Už je tu čas se připravit.

Budou vykřikovat, že chceme návrat před rok 1989. Nevěřte jim! Nejen že takový návrat není možný -- ale my přece chceme pohnout společenským uspořádáním kupředu! Jejich darebácký reálný kapitalismus korupčně mafiánského střihu zjevně selhal a musí být změněn! Jejich oligarchická nadvláda musí skončit.

Budou nám spílat do populistů. Budou pokládat mlžnou clonu bulvárních pseudotémat a nesmyslů. Nenechte se zmást. Musí dojít k opravdovým změnám. To je podstatné.

Různí političtí spekulanti a oligarchové se budou snažit -- se skromností sobě vlastní -- se nám vecpat do čela. Nevěřme jim! Podporujme svou vlastní, zdola vzniklou a zdola kontrolovanou autentickou reprezentaci!

Pamatujme, že naše pokusy jsou nedílnou součástí občanských demokratických snah v celé Evropě a v mnoha dalších zemích světa. Všichni máme proti sobě obdobné protivníky. Naší perspektivou je proto také spolupráce a podpora obdobných aktivit v zahraničí.

Mějme na paměti, že v tomto textu jde pouze o odhady možného budoucího vývoje, nikoli o hotové recepty. Ty v dějinách předem nikdy neexistují. Na mnohé bude nutno reagovat za pochodu a mnohé řešit nově, bez precedentů a návodů.

Ať žije občanská a demokratická revoluce!

V Praze dne 9. ledna 2012

František Krejča, etnograf

Petr Kužvart, environmentální právník

Josef Mrázek, systémový analytik

František Postupa, stavbař

Jan Prokeš, úředník

Štěpán Steiger, politický publicista a překladatel

Vytisknout