Ulovit miliardáře: Odcizená groteska o tom, že všechno v ČR je založeno na podvádění

9. 1. 2012 / Jan Čulík

Tak jako se Tomáš Vorel zobrazil groteskním stylem divadla Sklep poslední léta komunismu v Československu filmem Kouř (1990), pokusil se r. 2009 o obdobný groteskní portrét pokročilého postkomunismu v "komedii" Ulovit miliardáře. Potíž je, že film nefunguje. Má nepřehledně napsaný příběh a nepřináší skoro vůbec nic nového: jen znovu a znovu jako mnoho předchozích filmů opakuje tytéž informace o zkorumpovanosti každého a prodejnosti a manipulovatelnosti všech. Hrdinou filmu je miliardář Grossman (Tomáš Matonoha), který se uchází o koupi "Komerciální banky". Najatý na to, aby mu v tom zabránil, je zákulisní manipulátor Ivan Lehký (Jiří Mádl), a ten to učiní tak, že zinscenuje falešnou televizní reportáž, podle níž Grossman na ulici údajně zkopal malého romského chlapce. Zmanipulovaný tisk se toho chytí a udělá z toho celostátní hlavní zprávu.

Grossman je, zdá se vyřízen, zvlášť když se do věci vloží také zkorumpovaná policie, která ho začne vyslýchat. Film se posunuje kupředu prostřednictvím nepříliš objevného vývoje: Koupě Komerciální banky je ohrožena, Grossmanova mladá milenka Kateřina v luxusním podnikatelově bytě, která pracuje jako televizní meteoroložka, se také cítí ohrožena na kariérním postupu, a Grossmanovi a jeho dvěma nejbližším spolupracovníkům (ze záhadných důvodů jsou to gayové a židé) nezbývá než se pokusit koupit televizi, aby mohli šířit vlastní propagandu. To se jim podaří, Grossman ze záhadných důvodů opustí mladou blondýnu Kateřinu a namluví si bývalou policistku středního věku, blondýna skončí s Ivanem Lehkým a stane se, jak manipulátor přislíbil nejpopulárnější televizní moderátorkou v zemi.

Na podporu vězněného Grossmana vystupují podplacení romští aktivisté, pražští intelektuálové a židé. Film tak naznačuje, že žádné politické hnutí není autentické, všechno je manipulace a podvod, jenže veřejnost ve své hlouposti nepřemýšlivosti zmanipulovaným "informacím", předkládaným jim údajně "nezávislými novináři", tupě věří.

Groteskně obtloustlý "nezávislý novinář", nemytý a nečesaný, s rozcuchanými mastnými vlasy, pracující pro komerční televizi a "odhalující nepravosti" svými zmanipulovanými reportážemi, je zřejmě parodií na takového Radka Johna, nebo na podobné televizní reportéry. Film je absolutním karikaturou všech institucí dnešního Česka.

Jako nejzhoubnější a nejprolhanější se v něm jeví sdělovací prostředky, policie, kulturní a podnikatelská sféra i jakékoliv zájmové skupiny jsou hned na dalším místě. Nikdo není imunní a všichni se rádi nechají zkorumpovat penězi. Za peníze budou na veřejnosti opakovat cokoliv.

Nejvýznamnějším, ironizovaným, společenským ideálem je být "slavnou moderátorkou". Režisér a jeho tým jsou zjevně od české současnosti hluboce odcizeni, jenže povrchní groteskou, která jen opakuje věci všeobecně známé, to všem těm "kriminálníkům" nandat nejde.

Český film
Vytisknout

Obsah vydání | Pondělí 9.1. 2012