Je načase zrušit nesplatitelné dluhy

10. 1. 2012

Historie ekonomiky je plná příkladů úspěšně nesplacených dluhů, píše v deníku Guardian Aditya Chakrabortty.

Mezi Vánocemi a Novým rokem zveřejnil deník Guardian zprávu o tom, že Dimitris a Christina Gasparinatos v řeckém přístavu Patras se dostali do takové bídy, že byli nuceni před Vánocemi předat čtyři své děti do sociální péče. Řecko je zemí, kde hraje rodina velmi významnou roli. Přesto jsou řecká média dnes plná zpráv o nemluvňatech, které matky opouštějí před vchody do klinik anebo o malých dětech, posílaných do dětských domovů.

Když politikové hovoří o evropské hospodářské krizi, o takovýchto skutečnostech se při tom nemluví. Přitom opuštěné řecké děti jsou přímou součástí naší dnešní krize.

Většina řeckých dluhů jsou historické přísliby, které věřitelům učinily předchozí řecké vlády, často za velmi pochybných okolností. Přesto byly Athény donuceny dát přednost splácení těchto pochybných dluhů před vytvářením hospodářského růstu a před svými budoucími příjmy. Jedním z důsledků této politiky bylo, že děti z rodin, jako jsou Gasparinatosovi, byly připraveny o možnost slušného života.

Totéž se děje v Británii. David Cameron v podstatě nemá jinou politiku než splácet dluhy. Ani ne dva roky, poté, co se dostal k moci, jsou nyní nuceni jeho ministři vysvětlovat v televizi, proč je v Británii nyní více než milion mladých lidí nezaměstnaných. Desítky studií dokazují, že když je mladý člověk na začátku své kariéry nezaměstnaný, poškozuje to trvale jeho vyhlídky. Přesto dává přednost vládní politika minulosti, i když to znamená zničení budoucnosti.

Proč? Věřitelé mají peníze, a proto politickou moc. Loni v létě odmítali politikové dopustit, aby se Řecku nějaké dluhy odpustili. Nakonec bylo Řecko odpuštěno 50 procent jeho dluhů - a ekonomové z MMF odhadují, že se mu mělo odpustit nejméně 75 procent jeho dluhů a tržní ceny naznačují, že to mělo být až 90 procent. Avšak bankéři nám vládnou - a ti tvrdí, že žádné jiné evropské zemi nebudou její dluhy odpuštěny.

Přesto je ekonomická historie plná příkladů úspěšného vymazání dluhů. Když nedávno oznámila letecká společnost American Airlines, že udělala bankrot a nemůže dál splácet své dluhy, dostalo se jí za to od analytiků z Wall Street potlesku. Účelem vyhlášení bankrotu je zjistit, jakou hodnotu má zbývající podnik a zda se dá provozovat dál. Banky a ostatní věřitelé dostanou jen část svých úvěrů a firma dál funguje.

Totéž se týká států. Režimy, které byly poraženy v revoluci, nesplácejí své dluhy. Ani země, které prohrály války. (Když jsou donuceny své dluhy splácet, jako se to stalo s Německem po první světové válce, následují děsné věci.) Za posledních dvacet let aktivisté úspěšně přesvědčili svět, aby byly odepsány dluhy chudých zemí v Africe. Jiné státy, jako Ekvádor či Argentina nebo Island prostě oznámily, že nejsou schopny splatit všechno, co dluží.

V konečném důsledku je půjčka společenskou dohodou a jako každá dohoda, i půjčka se může nově vyjednat. Před časem archeologové objevili první právní kontrakt v Lagaši, v dnešním Iráku. Je starý 4400 let a je vyřezán do cihel chrámu v Mezopotámii. Je to kontrakt o zahlazení dluhu.

Tvrdí se, že země, které nesplatí své dluhy, už nikdy žádné půjčky nedostanou. Avšak i ekonomové MMF argumentují, že "ekonomické dopady jsou často významné, ale jen krátkodobé - jejich efekt málokdy trvá déle než tak dva roky."

Jestliže budeme i nadále ochraňovat bohaté na úkor chudých a vracet se do minulosti namísto, abychom utvářeli budoucnost, tato dluhová krize se bude jen dál systematicky zhoršovat.

Podrobnosti v angličtině ZDE

Vytisknout

Obsah vydání | Úterý 10.1. 2012