Život nezmění ani polévka, ani hala na spaní

26. 12. 2011 / Milan Daniel

Zatímco pražský primátor Svoboda rozléval na Štědrý den bezdomovcům a dalším chudákům rybí polévku, počet lidí bez domova i za to jedno odpoledne statisticky stoupl.

Server Aktualne.cz referuje v článku "Bezdomovců může být trojnásobek. I kvůli reformám" o studii pražského magistrátu, podle níž mj. přibývá již nyní seniorů a invalidních důchodců, kteří nemají po zaplacení nájemného na to, aby se třikrát denně najedli.

Je-li dnes podle stejného zdroje jen v Praze na čtyři tisíce lidí bez domova, bude to podle odhadu obsaženého ve studii za příští dva roky o více než polovinu více. To už se rovná počtu obyvatel menšího českého městečka. Celkový počet bezdomovců v zemi však bude bezpochyby mnohem větší.

Na druhé straně jsou však v České republice venkovská sídla, kde je opačný problém: jsou tam domovy, v nichž nikdo nebydlí. Jsou to vesnice, jejichž domy a kdysi kvetoucí hostince mají zatlučená okna, zahrady a zahrádky jsou zarostlé trávou, pole nejsou obdělávána.

Z okolí těchto míst zmizely pracovní příležitosti a jsou nedostupná prostřednictvím veřejné dopravy. Je to zejména důsledek sociálně demografického vývoje v uplynulých desetiletích. Mladí lidé se přestěhovali už dávno do měst, zbývá většinou pár důchodců, jejichž spojení s městem obstarávají stařičká auta.

Je snad problém dát lidem bez domova možnost bydlet v domovech bez lidí? Domy, jichž se dědicové často sami snaží marně zbavit, za relativně nízké ceny vykoupit a dát chudákům (např. formou nízkého nájmu) novou šanci nejen žít v alespoň trochu snesitelných podmínkách, ale i vytvořit nové, relativně soběstačné komunity, v nichž budou vedle drobných zemědělců žít i řemeslníci, živnostníci, také však i mladí lidé, kteří hledají alternativu ke konzumnímu způsobu života? Jejich situaci nevyřeší jinak jistě dobře míněný počin podnikatele, který jim věnoval halu, v níž by se mohli v zimě ve spacácích vyspat.

Ne každý bezdomovec by po takovém řešení sáhl, v té armádě lidí, jimž se změnily nejen hodnotové priority, ale i způsob života, by se ale jistě našla část těch, pro něž by to znamenalo šanci vymanit se ze současné bezvýchodné situace a začít znovu.

Jistěže by takový projekt vyžadoval investici. Proč však tu možnost nehledat a neskloubit bydlení s šancí na práci, k čemuž by bylo možno využít např. prostředky z operačních programů EU na rozvoj lidských zdrojů, které může stát dofinancovat. A existují také neziskové organizace, jež by podobné projekty mohly realizovat formou sociálního podnikání.

Mělo by to nepoměrně větší smysl než vařit jednou za rok rybí polévku lidem na dně a demonstrovat tak své sociální cítění.

Vytisknout

Obsah vydání | Pátek 23.12. 2011