Černý flór nebo nácvik na prezidentskou kampaň?

24. 12. 2011 / Jaroslav Kuba

Kdesi jsem zaslechl bonmot, vystihující atmosféru této kampaně: "Zdá se mi, že stará Lapáčková z přízemí málo truchlí, prosím, kde to mám ohlásit?"

Nechci polemizovat s obsahem kampaně, jež neměla za cíl přesvědčovat. Ale svým adresátům rovnou vštípit, že nebožtík byl snad ještě všestrannější a dokonalejší bytostí, než patentovaný génius Jára Cimrman. Neboť i o tento efekt její tvůrci nepochybně usilovali.

Až na výjimky jsou média v Česku ovládána vlastnickým diktátem jejich zahraničních majitelů a tudíž slouží k naplnění jejich zájmů a cílů.

Před nedávným jednáním o nové smlouvě v eurozóně mediokraté gradováním obdobně totální kampaně se usilovali líčením apokalypsy, následující po jejím neuzavření, dovést její potencionální strany k akceptaci.

Pravda, nejenom mediokraté, ale i politici ovládají tento trik. Např. Kalousek se díky mediální kampani o "dluhovém strašáku" stal opět ministrem. Aby dále zdatně tvořil virtuální mýtus o Krysaři, jež vyvede svoje voliče z hororové krize. Do které mnohé z nich vhání svými počiny.

"Funerální kampaní" její tvůrci paradoxně oslovili především tyto nespokojené lidi. Kteří prohlédli tzv. "pravicové hodnoty" jako kleptokracii mafiánských zbohatlíků a jim ve státních funkcích sloužících korupčníků. A soc.dem. opozici jako jejich záložní tým. Kteří poznali - v médii před volbami narychlo vykvašenými zelenými či véčkařskými "alternativami" - jen bezpáteřní spojence vládnoucích stran.

Tito lidé netrpělivě vyhlížejí příchod spasitele, který je vyvede z krize. Hrozící i faktické, kterými jsou udržováni v bázlivé poslušnosti. Ale i v nevědomosti a zapomínání.

Zejména jim se tvůrci funerální kampaně snaží vnutit představu, že odešel symbol opaku všeho, co v této společnosti vytváří současný marasmus a krizi. Navíc se je snaží získat představou, že díky němu jsou alespoň na okamžik pupkem světa. Dav a svíčky na Václaváku připomínají počátek 90-tých let, kdy "Revolucionáři od sochy sv.Václava" si nejenom rozdávali členské legitimace s tímto označením. Ale i psychologický teror marečkovských hladovek vůči všem, kteří se stali pro nově mocné a jejich kamarády nepohodlnými.

Fotografie davu školní mládeže s bojovně vystrčenými pažemi a sveřepým výrazem na nádvoří před prezidentskou kanceláří a Schwarzenbergerův útok na Václava Klause dokazuje, kdo má být v této kampani opakem odcházejícího symbolu pravdy a lásky.

Parlament dal v těchto dnech "zelenou" přímé volbě prezidenta. Jedním z prvních adeptů na tento symbol republikánství je nejjasnější pan kníže, klasicky - "serenissimus" Schwarzenberg. I když do této volební kampaně zbývá ještě rok, právě skončená se jeví jako mediální manévry ve prospěch všech, kteří v jeho přítomností na Hradě spatřují konečné řešení otázky českého "potížismu" vůči firmě MERKOZY.

Vytisknout