Kéž by nás v roce 1968 "okupovalo" 700 sovětských vojáků...

23. 12. 2011 / Karel Dolejší

Nikdy jsem nepatřil k příznivcům okupace Iráku, která se s přibývajícím časem ukazuje být jednou z vůbec nejzpackanějších operací americké armády (i když nakonec možná bude ještě překonána Afghánistánem). Nicméně mám za to, že i principiální kritika by měla mít určité parametry. Například rozlišovat mezi "vojenskou přítomností" a "okupací".

Na území Jižní Koreje, konkrétně v Jongsanu, se už po celé dekády nachází 8. armáda USA. I když jde o název spíše tradiční a dnes tato armáda v zásadě reprezentuje jedinou (2. pěší) divizi s hojnými posilovými prostředky všeho druhu, spolu s dalšími (leteckými, námořními...) jednotkami zde přítomnými se početní stavy vojsk dohromady pohybují kolem 28 000 amerických vojáků. To je tedy čtyřicetkrát více než v Iráku. Přesto, zdá se, nikdo na světě kromě KLDR nemá pocit, že by byla Jižní Korea okupována. Spojené státy si na jejím území uchovávají jistě velmi podstatnou vojenskou přítomnost, nicméně ta není rozhodně takového charakteru, aby připouštěla vážnou debatu o okupaci.

To že jsou v nějaké zemi přítomny stovky zahraničních vojenských poradců je informace sice podstatná, ještě podstatnější však bude, jaké mají skutečné postavení - nejen z právního, ale i z politického hlediska. Například někdejší sovětská vojenská mise v Egyptě se v době nástupu Anvara Sadata do prezidentské funkce těšila velice rozsáhlým privilegiím a její základny byly takřka v pozici exteritoriálního území SSSR. Přesto dokonce ještě předtím, než Sadat radikálně změnil zahraničněpolitickou orientaci země, Sověti o svá privilegia přišli a museli dokonce na čas úplně odejít. Když se pak vrátili, jejich postavení už nikdy nedosáhlo kvalit obvyklých za Násirových časů.

Proto je skutečně velice důležité rozlišovat mezi cizí vojenskou přítomností a okupací. Jsem například naprosto přesvědčen, že v roce 1968 by tehdejší Československo rozhodně nemohlo být "okupováno" sedmi stovkami sovětských vojáků. To je zkrátka příliš malý počet na to, aby zakládal možnost vážnějšího nátlaku. Kdyby tu tedy Sovětů byl jen necelý prapor, museli by se chtě nechtě nakonec přizpůsobit místní politické situaci...

Vytisknout

Obsah vydání | Pátek 23.12. 2011