Jako ze Švejka

23. 12. 2011

Nejprve citát z jednoho dva roky starého rozhovoru se spisovatelem Ludvíkem Vaculíkem. Otázka: "V listopadu 1989 jste mezi revolučními řečníky na tribuně na Letné chyběl. Nepustili vás tam?" Odpověď: "Toto není tak přesné. Oni chtěli nejdřív vědět, o čem budu mluvit. Jenže já jsem se urazil. Já jsem jim řekl: na to se mně neptala ani stranická organizace před sjezdem spisovatelů. Prostě jsem se naštval, píše Karel Stehlík.

(...) Kam mně ale opravdu nepustili a kam jsem chtěl, byl balkon Melantrichu na Václaváku. Když jsem pak viděl v televizi, jaká je to příležitost, tak jsem telefonoval přes jednoho známého, který byl členem výboru Občanského Fóra, že bych chtěl na tom balkonu promluvit. A pak mně volala jedna moje vzdálená neteř: tak strýcu, tak mám vám vyřídit, abyste nechodil. Že vaše úloha je psat." Konec citátu.

A já si říkám, že od toho listopadu '89 se příliš nezměnilo. Stále si nevěříme, raději cenzurujeme. Demokracie nejsou jen ty správné demokratické názory, ale také určitá pravidla, bez kterých demokracie není. Vaculík se necítil jen osobně uražen. Nesouhlasil s tehdejší cenzurou, která ho zřejmě šokovala. Stejně tak bychom neměli přijmout pravidla současných médií, která nám asi nevěří, a proto zvolila namísto toho znovu koncept "cenzurované demokracie", což je samozřejmě oxymoron. Co kdyby totiž někdo náhodou řekl, že sundal obraz Václava Havla, protože na něj sraly mouchy. No, jako za toho císaře pána.

Václav Havel - dramatik a politik
Vytisknout

Obsah vydání | Pátek 23.12. 2011