Nevěrohodný Lukáš Ali Větrovec

15. 12. 2011

Pan Lukáš Ali Větrovec ve svém prohlášení ("Bráním se proti mediální kampani. Nejsem antisemita") k pobouřeným reakcím, které vyvolalo zveřejnění jeho kázání v brněnské mešitě, hovoří v Britských listech o "štvavé mediální kampani", o "útoku", cítí potřebu se bránit. Činí tak stejně jako ve zmíněné promluvě zcela nepřípadně: odkazem na blízkovýchodní konflikt. Právě takové propojování tematiky politické s promluvou svrchovaně náboženskou -- navíc s takovou argumentací, jakou nabídl Lukáš Ali Větrovec na místě bohoslužby -- je však důvodem pobouření, píše Leo Pavlát.

Nemusí nic vysvětlovat -- stačí si poslechnout jeho řeč. Z ní naprosto jednoznačně a nezpochybnitelně vyplývá, že za nepřátele a bojovníky proti muslimům považuje všechny, kteří nesdílejí jeho náhled na existenci Státu Izrael (on hovoří o "sionistické entitě"), na probíhající blízkovýchodní konflikt. Je to náhled -- a to třeba zdůraznit -- s nímž se neztotožňuje nejen žádná demokratická země, ale ani OSN. Jak se uvádí ve společném prohlášení židovských organizací, Lukáš Větrovec ve svém vystoupení, "tímto radikálním politickým stanoviskem legitimizuje militantně nepřátelský náboženský postoj islámu ke všem lidem, kteří toto stanovisko nesdílejí" -- tedy nejen k Židům, ale především jim. Větrovcův dodatek, že jeho slova (s odkazem na náboženskou literaturu islámu výslovně hovoří o Židech jako o "největších nepřátelích věřících", potřebě "války proti Židům" a nutnosti je zabíjet), se "nevztahují na židy jako národ, nebo na nevěřící jako celek, ale jen na tu užší skupinku z nich, kteří proti muslimům aktivně bojují" je vzhledem k navozenému kontextu naprosto bezobsažný: Výhrůžku nevěřícím a Židům v nejobecnějším slova smyslu nijak neoslabuje. Tato výhrůžka byla pronesena veřejně, na bohoslužebném místě, a věřím, že dojde právního posouzení.

K textu Lukáše Aliho Větrovce připojím ještě několik faktických poznámek.

1) Lukáš Ali Větrovec projevuje zarážející neznalost, jestliže termín "antisemitismus" označuje za "nenávist vůči semitům a semitskému", tedy i Arabům. Obsah slova "antisemitismus" přece není určen především etymologicky, ale svým obsahem, genezí a historií pojmu. Jako takový se týká výhradně Židů (poprvé byl s protižidovským záměrem užit v Německu aktivistou Wilhelmem Marrem roku 1879) a takto se také užívá v politickém smyslu, v odborné literatuře i v dokumentech mezinárodních organizací. Že Lukáš Ali Větrovec chce obsah pojmu antisemitismus znejasnit, mě nepřekvapuje. Je to stejná tendence, jako když ve svém skandálním kázání v brněnské mešitě urazil oběti nacistické genocidy Židů deformací pojmu holocaust.

2) K mé osobě Lukáš Ali Větrovec uvádí s obviňujícím podtextem, že jsem se zúčastnil roku 2005 "vzpomínkové akce 11. září". Ano zúčastnil. Nikoliv jako organizátor, nikoliv jako mluvčí, ale jako jeden z mnoha občanů, kteří přišli uctít památku obětí teroristického útoku islamistických fundamentalistů 11. září 2001 v USA. Stejně tak jsem se letos v lednu zúčastnil v Praze shromáždění na podporu pronásledovaných křesťanů a v uplynulých letech jsem se zúčastnil i řady jiných akcí a shromáždění, které se staví proti náboženskému fanatismu a fundamentalismu. Hodlám tak činit i nadále.

3) Lukáš Ali Větrovec bezostyšně manipuluje čtenářem, když ve svém textu v Britských listech uvádí: "Svým popíráním práva Palestinců na sebeurčení /.../ stojí pan Pavlát přesně na stejné úrovni, jen na opačné straně názorového spektra než ti, kteří nepřiznávají Izraeli legitimitu jakožto státu."

O co tento svůj závěr Lukáš Ali Větrovec opírá? Především o citaci z rozhovoru se mnou, v němž jsem řekl: "Podle mě se v Izraeli nenajde politik, který by přistoupil na hranice totožné s linií příměří z roku 1967, neřku-li na hranice z roku '48. Na to by nepřistoupil ani Rabin. Izrael není stát, který spáchá sebevraždu."

Především: Vyslovil jsem svůj soud o izraelských politicích. Návrat "na hranice totožné s linií příměří z roku 1967, neřku-li na hranice z roku '48" přitom nepředpokládá ani určující rezoluce OSN pro řešení blízkovýchodního konfliktu, totiž rezoluce Rady bezpečnosti č. 242 z roku 1967.

Negativně jsem se o právu Palestinců na sebeurčení nevyslovil ovšem ani v textu, na který Lukáš Ali Větrovec rovněž odkazuje a který byl poprvé publikován v Mladé Frontě Dnes 16. listopadu 2007. Při příležitosti 40 let od přijetí rezoluce Rady bezpečnosti OSN č. 242 k vyřešení blízkovýchodního konfliktu jsem nabídl analýzu jejího textu. Můj příspěvek pak končí slovy:

"Navzdory desetiletím, která uplynula od přijetí rezoluce RB OSN 242, i radikalizaci islámského světa v posledních letech není třeba rezignovat na navržené řešení. Jak konkrétně vypadá, realističtí politici dlouho vědí. Mír musí být zakotven v bezpečnosti, protože jinak může být snadno porušen. Stahování Izraele z obsazených území je proto třeba propojit s mírovými ustanoveními, jako tomu bylo v případě Egypta. Otázku "bezpečných a uznaných hranic" možno případně řešit i výměnou menších území, jak to již Izrael navrhl v roce 2000 Jásiru Arafatovi. Jeruzalém jako hlavní město Izraelců a Palestinců s respektem pro všechna vyznání a volným přístupem k místům kultu je v podstatě jen technickou otázkou. A co se týče palestinských uprchlíků, je třeba uvažovat o částečném přijetí malé části z nich v Izraeli a o finančních kompenzacích a mezinárodní pomoci pro ty ostatní. Otázka židovských běženců z arabských zemí by přitom nesměla zůstat stranou."

Je toto "popřením práva Palestinců na sebeurčení"?

Výmluvy, neznalost, překrucování slov, manipulace. Nelichotivá bilance pro jeden krátký text Lukáše Aliho Větrovce.

Leo Pavlát

Ředitel Židovského muzea v Praze

14. prosince 2011

Vytisknout

Obsah vydání | Čtvrtek 15.12. 2011